"S tímhle týmem by nevyhrál ani Bowman!"
Některé turnajové výkony českých reprezentantů se neobešly bez tohoto hodnocení. Odkazuje na Kanaďana, který je považován za Waynea Gretzkého mezi trenéry.
V základní části NHL vyhrál 1244 zápasů (jako jediný překonal tisícovku), k tomu získal 14 (!) Stanley Cupů - devět jako kouč a pět jako funkcionář.
Díky neutuchající lavině úspěchů vydržel ve slavné lize víc než půl století. Co na tom, že hokejisté ho neměli příliš v lásce.
"Nenáviděli jsme Scottyho 364 dní v roce. 365. den jsme si pak posbírali prsteny pro vítěze Stanley Cupu," prohlásil kdysi Steve Shutt, trenérův svěřenec z Montrealu.
Vše přitom mohlo dopadnout úplně jinak.
Bowman měl nejdřív slušně rozjetou hráčskou kariéru. Jako útočník nastupoval za juniorský mančaft montrealských Canadiens, který tehdy sloužil jako farma hlavního týmu v NHL.
V březnu 1952, ve svých 19 letech, však dohrál.
Postaral se o to obránce Jean-Guy Talbot z Trois-Rivières, jenž neunesl porážku a při honbě za pukem v poslední minutě zápasu sekl Bowmana do hlavy. Zlomil při tom hokejku.
Helmy se tehdy nenosily, takže mladý forvard utrpěl frakturu lebky a skončil v bezvědomí na ledě. Následně ho odvezli do nemocnice, kde mu lékaři natrvalo voperovali do hlavy kovovou destičku.
"Měl jsem štěstí. Doktoři říkali, že kdyby se ta hokejka nezlomila, je po mně," vzpomínal později Bowman.
Talbot za brutální zákrok vyfasoval roční suspendaci, po jejímž vypršení vstoupil mezi profesionály. Kariéru nakonec ozdobil sedmi Stanley Cupy.
Bowman kvůli bolestem hlavy a rozmazanému vidění hráčskou kariéru předčasně ukončil.
Agresorovi nicméně odpustil. "Jean-Guy prostě ztratil kontrolu nad svými emocemi. Vysvětlil mi to v dlouhém dopise, kde si vylil srdce," prozradil Bowman.
Že vůči Talbotovi skutečně nechová nenávist, po letech dokázal tím, že si ho přivedl do St. Louis, respektive o to požádal svého šéfa Lynna Patricka. Společně pak třikrát za sebou postoupili do ligového finále.
Právě v St. Louis Bowman načal svou trenérskou kariéru v NHL.
Původně přitom nad řemeslem kouče váhal. Po nuceném odložení hráčské výstroje si chtěl v první řadě vydělat. Měl tak hned několik prací. Budoucnost viděl v prodeji barev u společnosti Sherwin-Williams.
Protože ale díky vstřícnému šéfovi navštěvoval před polední pauzou tréninky Montrealu, kde vídal klubové představitele, a protože si ještě udělal čas na koučování regionálních mládežnických výběrů, dostal v roce 1956 nabídku od Canadiens na trénování jejich juniorů.
Bowmana lanařil tehdy nepříliš známý Sam Pollock, jenž se později stal slavným generálním manažerem montrealského áčka.
"Sam se mě ptal, kolik si vydělám prodejem barev. Můj roční plat byl 3600 dolarů a čekalo mě povýšení, díky kterému bych si přišel na další tři tisíce," vyprávěl Bowman.
"Sam mi řekl, že u Canadiens bych začínal na 4200 dolarech," dodal.
V dnešních kanadských dolarech to je asi 46 tisíc ročně (780 tisíc korun), tedy podprůměrný plat v zemi.
Bowman skromnou nabídku nakonec přijal. A udělal dobře - i z finančního hlediska. Později si jako největší trenérská hvězda NHL přišel v Detroitu na milion amerických dolarů ročně.
Ve slavné lize působil - jako poradce Chicaga - ještě v předminulé sezoně. Teď je volný, ale jinak se pro něj moc nezměnilo. Hokej stále sleduje, naposledy vyrazil do Buffala na Prospects Challenge. Jen fajnšmekři jako Bowman vědí, že jde o zářijový turnaj talentovaných mladíků z několika klubů NHL.
