Praha - Hokejová reprezentace má za sebou první trénink pod vedením kouče Vladimíra Růžičky. Příprava na mistrovství světa začala včera v pražském Edenu.

Na tréninkové dávky byl nejvíce natěšený gólman Jakub Kovář. Do Prahy dokonce dorazil mezi úplně prvními s hodinu a půl dlouhým předstihem. Proč? Tři týdny nestál na ledě, ale hlavně se nemohl dočkat práce nového kouče.

"Moc se na to těším. V extralize mě bavilo hrát proti Slavii jenom proto, že stál na střídačce pan Růžička. Je to ikona, cítím k němu obrovský respekt," prohlásil včera Kovář, který bude na měsíc dlouhém soustředění bojovat o post brankářské jedničky.

Takže se na trenéra Růžičku těšíte?
Já se těším! Těžko si můžu představit, že bych v Česku hrál pod lepším trenérem. Doufám, že pod ním nějaký opravdu odehraju a budu na to vzpomínat. Jiné teď bude  úplně všechno. Máme nové asistenty, jiné budou tréninky i přípravy na zápasy.

Když přijde trenér, každý v týmu začíná od nuly a musí si své místo zase vybojovat. Je to takhle i v reprezentaci?
Začít úplně od nuly v nároďáku asi nejde. Tým si nebudujete dlouhodobě, stavíte mančaft podle toho, jaké hráče máte zrovna k dispozici.Trenér Růžička už určitě své představy má a tady na soustředění vyřeší akorát malé otazníky.

On je taky hodně impulsivní trenér. Vy jste ho ještě takhle asi nezažil, těšíte se na to, až to spustí?
Já jsem ho zažil! Hráli jsme tady v Edenu s juniorkou Budějovic docela vyrovnaný zápas. Bylo to snad nula nula a my hráli přesilovku pět na tři. Pan Růžička seděl nahoře v restauraci, otevřel okno a klukům slávistickým pěkně vyhuboval. Takhle já si ho pamatuju.

Na rozdíl od Aloise Hadamczika se kouč Růžička nechal slyšet, že bude chtít mít už před turnajem pevně vyřešený post brankářské jedničky. Co to pro vás jako gólmana znamená?
To jsem vůbec nezaregistroval. Mistrovství světa je ale až za měsíc a půl, vůbec o tom nepřemýšleme. Mně jde tak akorát o to, abych se do toho co nejrychleji zpátky dostal, nabral nějakou kondičku a dostal se do formy. Až pak se bude rozhodovat, kdo jako jednička pojede

Trenér Růžička se nebál na první sraz povolat několik nováčků, kteří ještě v reprezentaci nikdy nehráli. Co na to říkáte?
Je jich tady hodně, ale jsou to kluci, co mají v extralize něco za sebou. Nejsou to mladí vykukové a myslím si, že to s nima bude super. Poslední roky jezdil tým na akce stejný, každý věděl, co se bude dít, kdo bude co říkat. Takhle potkáme nové lidi, bude to něco úplně jiného.

Takže se dá říct, že to tady v reprezentaci pod minulým trenérem byl stereotyp?
Jo, byl. A nechci to myslet v nejhorším, ale přijeli jsme na akci, přesně jsme věděli, do čeho jdeme. Teď je pocit a celý ten impuls úplně jiný, hodně se to změní.

Teď vás čeká v podstatě měsíc dlouhé soustředění v Česku. Jak se na to těšíte?
Třeba dlouhé nebude vůbec a za čtrnáct dnů mě vyhodí (směje se). Ale ne, já se opravdu těším. Asi tři týdny jsem nestál na ledě, takhle to je poprvé. Vždycky to bylo totiž tak, že jsem akorát dohrál a hned jel do Kravař a celá ta sezona pro mě byla strašně dlouhá a náročná. Teď mi po té pauze začíná v podstatě úplně nová. Fakt se těším.

Tři týdny od vyřazení vašeho Jekatěrinburgu jste nechodil na led schválně?
Samozřejmě jsem mohl někde trénovat a občas se sklouznout, ale říkal jsem si, že to trošku změním a dám si volno. Abych se víc těšil na tréninky i na zápasy. Doufám, že to tak bude.

Co jste teda celé tři týdny dělal?
Odpočíval. Sezona byla dlouhá a náročná, odychtal jsem hodně zápasů. A taky jsem měl hodně vyřizování, protože jsem v podstatě rok nebyl v České republice.

Máte ještě v hlavě ještě neúspěch v Soči?
Ne, to už je pryč.

A berete to alespoň takhle, že pod novým trenérem teď na mistrovství světa v Minsku můžete dojem reprezentace napravit?
Nechápu, co bychom měli napravavovat. Vypadlo se ve čtvrtfinále s Američanama, to přece není šílená ostuda. Tady se bere jako ostuda už to, že nemáme medaili, přitom se každý rok konkurence rozrůstá. To si asi veřejnost neuvědomuje a fanoušky je pak těžké uspokojit. Je přitom třeba brát objektivně.