Osmadvacetiletá hráčka se po zásluze stala nejlepší slovenskou tenistkou roku, při slavnostním galavečeru během své děkovné řeči ale překvapila publikum popíchnutím vlastních rodičů.
"Velmi se mi líbilo, jak rodiče Mii Pohankové při jejích úspěších plakali," uvedla s narážkou na šestnáctiletý talent slovenského tenisu.
"Za mě moji rodiče určitě plakat nebudou. Nechcete si mě někdo adoptovat?" vtipkovala Šramková, smích se ze sálu ale neozval. Následovalo spíše rozpačité ticho a beze slov chvíli zůstal i moderátor večera Slávo Jurko.
Cesta Šramkové mezi tenisovou elitu nebyla jednoduchá a nabízí nevšední příběh hned ze dvou důvodů.
Tím prvním je fakt, že se slovenská hráčka narodila s onemocněním, které postihlo její levé oko. Téměř na něj nevidí.
Když s tenisem začínala, věřila, že sport, který vyžaduje vysokou úroveň hloubkového vnímání a koordinace mezi rukou a okem, přinese zlepšení. To se ale nikdy nestalo.
"Nevím, jaké to je, vidět dobře. Zkoušela jsem nosit kontaktní čočky, ale nebylo to s nimi o moc lepší a navíc to bylo strašně nepříjemné," vysvětlila. Přes jednoznačný handicap se stala výrazným talentem a potenciál v letošní sezoně konečně naplnila.
Druhou částí jejího příběhu je právě problematický vztah s rodiči, zejména s otcem Jozefem.
Ten při ní stál během celé juniorské kariéry, jenže když jí bylo osmnáct, vyhodil ji z domu a přerušil s ní veškerý kontakt. Podle slovenských médií kvůli jejímu partnerskému vztahu.
"Bez jediného centu jsem se musela postavit na vlastní nohy. Je zázrak, že se mi to povedlo. Otec sázel na to, že to nezvládnu, vrátím se a budu ho prosit. Tehdy jsem se přesvědčila, že tenis miluju a zůstanu u něj, i kdybych měla umřít hlady," prozradila bratislavská rodačka před časem v rozhovoru pro slovenský Sportnet.
