Co říkáte na to srovnání s Martinou Navrátilovou a už vám dochází, že se rychle blížíte k pozicím, kde byla i ona?
To je ještě daleko. Je to na mě všechno strašně rychlý. Před Bielem jsem nebyla ani na místech pro kvaldu na grandslamech a teď už jsem skoro v hlavní. Zatím mi to všechno moc nedochází, to asi až tak za půl roku. (smích)
Po titulu ve Švýcarsku jste hned spěchala na Fed Cup do USA, stihla jste si teď pár dnů odpočinout?
Byla jsem doma od úterního odpoledne a teď už zase začnu hrát, takže moc času na odpočinek jsem neměla. Ale ten den jsem doma ležela, jedla a nic nedělala.
Máte kolem sebe někoho, kdo dává pozor, abyste z takového rychlého úspěchu nelétala v oblacích?
Celá rodina se o tom se mnou baví, sami všechno hodně prožívají, ale není to tak, že by mě chválili a pořád říkali, jak jsem dobrá. Asi hlavně máma mě drží, abych si nemyslela, že jsem nejlepší.
Ještě někdy před měsícem jste žila v domnění, že když to půjde dobře, budete bojovat o kvalifikaci na Wimbledonu, teď už jste krůček od hlavní soutěže i na French Open, budete měnit turnajové plány?
Zatím jsem harmonogram neměnila, protože jsme se s trenéry stihli pobavit jen o tom, že pojedeme na grandslamy, pak do toho přišel Fed Cup a neměla jsem čas to s trenéry probrat, určitě to nějak přehodnotíme.
Trenér Hřebec tvrdí, že za vaším vzestupem je dlouhá loňská pauza kvůli zranění, kdy jste si mohla srovnat priority, vnímáte to stejně?
Určitě to tak je. Když jsem nehrála, tak jsem viděla, že ty holky, proti kterým jsem hrála v juniorech, už se dostávají do první dvoustovky, takže jsem se na tuhle úroveň chtěla taky dostat. Do každého zápasu jsem šla s tím, že chci vyhrát, a byla jsem víc soustředěná. Díky tomu jsem se asi posunula.
Jak pro vás byl ten loňský rok náročný na psychiku?
Ze začátku to nebylo tak špatné, protože doktoři vždycky řekli, ať to jdu po týdnu zkusit. Jenže vždycky to bolelo a bylo to pořád stejné. Chodili jsme různě po doktorech a nikdo pořádně nevěděl, co s tím je. Vlastně doteď nevím, co s tím bylo. Pak se to začalo lepšit, mohla jsem cvičit, ruku zatěžovat a i hrát.
Oba trenéři, které máte, se do vás snaží vtlačit myšlenku, že můžete v tuhle chvíli hrát i s hráčkami z první třicítky, už jste tomu uvěřila?
Mají pravdu, můžu hrát s každým. Ještě jsem tedy nezažila zápas proti hráčce z top deset, ale jinak jsem hrála proti Báře Strýcové, sice jsem prohrávala, ale pak to byl vyrovnaný a vyhrála jsem. Z téhle zkušenosti v Bielu teď můžu čerpat.
Příští týden vás čeká turnaj ve Stromovce, kam dostanete divokou kartu, nebojíte se zvýšeného tlaku domácích fanoušků?
Chtěla bych tam hrát co nejlepší tenis a ukázat se i před domácími fanoušky, ale záleží, jak to půjde. Naposledy jsem hrála v teple, tady je spíš zima. Asi ode mě budou větší očekávání než před rokem či dvěma. Ale pro mě se nic nemění, budu se snažit každý zápas hrát dobrý tenis a uvidíme.
