Je to jeden z nejčastějších argumentů, který odpůrci rovných odměn používají. Tenistky berou na turnajích velké čtyřky stejné peníze jako tenisté, ačkoli hrají své zápasy jen na dva vítězné sety.
Podle Navrátilové by bylo moudré i v tomto směru vyrovnat podmínky pro obě pohlaví.
Devítinásobná šampionka Wimbledonu to prohlásila v rozhovoru pro britské The Times přímo v Londýně. Dokonce přišla s konkrétním návrhem.
"Možná by bylo nejlepší udělat to takhle: každý bude hrát na dva vítězné sety až do osmifinále. Od čtvrtfinále by ale mohli hrát všichni - muži i ženy - na tři vítězné," řekla dvaašedesátiletá legenda ještě před finálovými boji na londýnské trávě.
Po závěrečné fázi Wimbledonu se její nápad stal ještě legitimnějším. Simona Halepová a Serena Williamsová hrály o titul pouhých 56 minut, zatímco spektakulární finálový boj Novaka Djokoviče a Rogera Federera byl o rovné čtyři hodiny delší.
Nehledě na tento obrovský nepoměr je Navrátilová přesvědčena, že by pětisetové bitvy tenistek mohly být na grandslamových turnajích zpestřením. Zároveň by se zatraktivnila úvodní kola mezi muži, favorité by v systému na dvě vítězné sady byli zranitelnější a snáze porazitelní.
Stejné odměny zavedlo jako první US Open, a to už v roce 1973, zejména díky silně aktivistickému přístupu tehdejší superstar Billie Jean Kingové. Ostatní grandslamy následovaly, přičemž nejvíce na čas si dal konzervativní Wimbledon, který výdělky srovnal teprve před dvanácti lety.
S tím, že tenisté a tenistky získávají na grandslamech stejné peníze, ale rozhodně nejsou všichni smíření.
Z mužského okruhu se i nadále ozývají názory, že taková rovnost není spravedlivá. O tom, že mužský tenis přitahuje větší zájem a je sledovanější, ostatně ještě nedávno mluvili třeba Novak Djokovič nebo Rafael Nadal.
Atraktivita je ale čistě subjektivní záležitost a bezesporu jsou tu fanoušci, kteří raději sledují ženské zápasy. Ty nabízejí větší nepředvídatelnost a lákavé zvraty. Ženská špička se navíc v posledních letech významně rozšiřuje a nabízí stále nové a nové hvězdy.
Naopak obrovská sledovanost mužského tenisu mohutně těží z existence "svaté trojice". Otázkou je, zda se významně nesníží, až Federer, Nadal a Djokovič pověsí své rakety na hřebíky.
Opravdu zásadním argumentem proti rovným odměnám tak zůstává především rozdílná náročnost. Tenistky zkrátka potřebují pětisetové zápasy k tomu, aby skutečně přesvědčivě vyhrály bitvu o rovnost.
Byl to v minulosti i Brit Andy Murray, velký "feminista" a podporovatel tenistek, který prohlásil: "Podle mého názoru se jedná o dva odlišné sporty. Vše je o tom, že hrajeme utkání na tři vítězné sady. Pokud chcete trénovat, abyste zvládli odehrát pětisetové duely, jedná se o běh na delší trať. Také ženy by měly hrát duely na tři vítězné sety, nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být. Právě v tomto vidí většina mužů problém, o prize money až tak úplně nejde."
Historie ženských zápasů na tři vítězné sety přitom sahá až do 19. století. První takový duel se odehrál už v roce 1891 ve finále US National Championships, tedy turnaje, z něhož se později vyvinulo US Open.
Mabel E. Cahillová tehdy porazila Ellen Rooseveltovou 6:4, 6:1, 4:6, 6:3 a dobový tisk hovoří o skvělém utkání. O rok později to bylo ještě lepší. Cahillová obhájila titul, když porazila šestnáctiletou Bessie Mooreovou 5:7, 6:3, 6:4, 4:6 a 6:2.
Jednalo se o první ženskou pětisetovou bitvu v historii. "Vzrušující zápas," referovaly The Times.
Na začátku 20. století ale muži ve vedení tenisu rozhodli o tom, že jsou takové zápasy pro ženy příliš náročné a tenistkám nepomohly ani protesty. Na jejich názoru tehdy nezáleželo.
Další duel na tři vítězné sety, do kterého nastoupila žena, se tak odehrál až v roce 1973 v legendárním souboji pohlaví. Billie Jean Kingová se před 30 tisíci fanoušky na houstonském Astrodomu a 90 miliony televizními diváky po celém světě proti bývalému hráči Bobbymu Riggsovi příliš nenadřela. Vyhrála 6:4, 6:3, 6:3.
Když pak US Open zavedlo stejné odměny, legendy jako Jimmy Connors nebo Arthur Ashe upozorňovali na to, že by ženy měly hrát stejně dlouhé zápasy. Samy hráčky si dokonce v roce 1976 takovou změnu odhlasovaly. Ale opět jim to nebylo nic platné. Majitelé turnajů byli proti.
To se změnilo až v následující dekádě, kdy šel ženský tenis výrazně nahoru po příchodu Martiny Navrátilové a Chris Evertové. Organizace WTA se rozhodla experimentovat a zavedla na Turnaji mistryň finále na tři vítězné.
"Cítíme, že je skvělý nápad, abychom to zkusily," říkala tehdy Evertová. "Je to pro nás další dimenze, větší možnost ukázat náš talent," souhlasila Navrátilová.
Novinka se držela od roku 1984 až do roku 1998 a přinesla celou řadu skvělých duelů. První pětisetové finále mohli fanoušci sledovat v roce 1990, šestnáctiletá Monica Selešová tehdy porazila dvacetiletou Argentinku Gabrielu Sabatiniovou po 3 hodinách a 47 minutách 6:4, 5:7, 3:6, 6:4 a 6:2.
"Byl to jeden z nejvíce vzrušujících zápasů historie. Já hrála úžasně, ona také. Bylo to těžké, ale užila jsem si každou minutu," vyprávěla tehdy Selešová. Na únavu si nestěžovala, jen na hlad. "Nestihla jsem oběd," smála se.
Další legendární finále se odehrálo v roce 1996, když Steffi Grafová přetlačila Martinu Hingisovou 6:3, 4:6, 6:0, 4:6 a 6:0. To už ale bylo jasné, že se WTA brzy vrátí k zápasům na dva vítězné. Převážily totiž hlasy, že je dlouhý finálový duel na konci sezony přece jen příliš náročný.
V roce 1994 přitom pětisetové finále zavedlo grandslamové Australian Open. Funkcionáři se ale zapomněli zeptat samotných hráček. Organizace WTA se o změně dozvěděla faxem, což vedlo k napjaté atmosféře. Změna tak nakonec vůbec nebyla implementována.
V 21. století daly tenistky hned několikrát na vědomí, že jsou ochotny a připraveny hrát na tři vítězné sety. Venus Williamsová to psala v otevřeném dopise v roce 2006, když se řešilo zavádění rovných odměn ve Wimbledonu.
Její mladší sestra Serena zase prohlásila v roce 2014: "My ženy jsme silné, připravené, ochotné a schopné. Všechny hráčky s tím souhlasí, ale grandslamové turnaje to v tuhle chvíli nechtějí."
Organizátoři grandslamů už teď řeší napjaté denní programy, dlouhé zápasy žen by jim situaci rozhodně neusnadnily. Na druhou stranu, návrh Navrátilové o kratších zápasech v úvodních kolech a pětisetových bitvách v závěrečné fázi, by tenhle "pseudo" problém snadno vyřešil.
Ve světle neustálých dohadů o rovnosti či nerovnosti by šlo o obrovský skok kupředu.
