Má za sebou první rok ve funkci daviscupového kapitána. Tomáš Berdych se po boku tenisového experta Aktuálně.cz Dušana Lojdy rozpovídal o uplynulé sezoně nejen z pohledu českých reprezentantů.
Češi mají pět kluků v žebříčku ATP, čím si vysvětlujete takový boom?
Tomáš Berdych (TB): Těch důvodů bude víc. Sešla se dobrá nová generace šikovných kluků, věkově jsou si blízko a navzájem se táhnou. Tenis je nastavený tak, že pořád někoho doháníte, a když je to daviscupový nebo tréninkový parťák je motivace překonat toho druhého o to silnější. Sám si na to vzpomínám, jak jsem jako mladík trénoval třeba s Jirkou Novákem nebo s Radkem Štěpánkem a jak mi to strašně pomáhalo.
Myslím, že se od toho pak trochu upustilo a teď se to zase vrací. Ono můžete mít sebelepší trenéry, ale pokud nemáte kvalitní sparing, tak se to nemáte jak naučit. Kluci navíc po juniorech přišli do toho období po covidu, kdy se tu hrála spousta turnajů, uhráli spoustu bodů a společně rostli.
Dušan Lojda (DL): Souhlasím. Zároveň si všímám, že teď mají kluci víc možností, než to bylo za nás. Mladí dostávají víc volných karet na challengery. To dřív v takové míře nebývalo. A hráči jako Petr Brunclík nebo i Max Mrva, kteří určitě také patří mezi ty, kteří by rádi rozšířili řady českých kluků v první stovce, toho můžou využít a posouvají se.
Češi mají pět kluků v žebříčku ATP, čím si vysvětlujete takový boom?
Tomáš Berdych (TB): Těch důvodů bude víc. Sešla se dobrá nová generace šikovných kluků, věkově jsou si blízko a navzájem se táhnou. Tenis je nastavený tak, že pořád někoho doháníte, a když je to daviscupový nebo tréninkový parťák je motivace překonat toho druhého o to silnější. Sám si na to vzpomínám, jak jsem jako mladík trénoval třeba s Jirkou Novákem nebo s Radkem Štěpánkem a jak mi to strašně pomáhalo.
Myslím, že se od toho pak trochu upustilo a teď se to zase vrací. Ono můžete mít sebelepší trenéry, ale pokud nemáte kvalitní sparing, tak se to nemáte jak naučit. Kluci navíc po juniorech přišli do toho období po covidu, kdy se tu hrála spousta turnajů, uhráli spoustu bodů a společně rostli.
Dušan Lojda (DL): Souhlasím. Zároveň si všímám, že teď mají kluci víc možností, než to bylo za nás. Mladí dostávají víc volných karet na challengery. To dřív v takové míře nebývalo. A hráči jako Petr Brunclík nebo i Max Mrva, kteří určitě také patří mezi ty, kteří by rádi rozšířili řady českých kluků v první stovce, toho můžou využít a posouvají se.
Českou jedničkou je 17. hráč světa Jiří Lehečka. V čem vidíte jeho největší progres?
TB: Bylo hezké celý rok sledovat, do svého tenisu dostává konzistenci. Že je schopný porazit kohokoliv, se vědělo, to už několikrát předvedl. Jenže pak jsou zápasy, kdy stojíte proti soupeři, kterého byste měl papírově porazit, jenže se zrovna necítíte dobře, nesedí vám podmínky, jste tím horším tenistou. Ale i ty už letos dokázal vyhrávat. V tom se ukazuje síla hráče. Jirka o tenise hodně přemýšlí, hodně s týmem řeší jak poskládat kalendář, jak se připravovat. Mám radost, že teď do sebe začínají kousky skládačky zapadávat a jeho tenis je lepší a lepší.
Nevím, jestli jsem dobrý tipař na nějaké umístění. Řeknu to takhle. On by měl mít tu desítku určitě za cíl, bez toho by ani nemělo smysl jít trénovat. Za mě na to má, když bude zdravý. Ale musí na sobě pořád pracovat.
DL: Určitě na to level má a když pomineme Sinnera s Alcarazem, tak jsou v první desítce hráči, se kterými se může rovnat. Na druhou stranu kdybych já měl jít do toho tipování, tak si ještě úplně nejsem jistý, jestli se první desítka podaří. Já bych to viděl, na první patnáctku na konci sezony. Což by ale taky byla úplně super sezona a ne žádné zklamání. Jak já ho znám on potřebuje trochu delší čas si zvyknout na podmínky, změny povrchů a stejně tak jde v tom tenisu krůček po krůčku. A tohle by byl ten další krůček.
Jakub Menšík vystřelil podobně jako Tomáš do špičky díky vyhranému Masters. Na co se teď musí připravit?
TB: Triumfem v Miami si určitě na záda namaloval terč. Kdybychom to měli srovnat, tak v mém případě byla trochu výhoda, že po mém triumfu v Paříži končila sezona, měl jsem čas se s tím srovnat. Ale ani já pak neměl úplně dobrý start sezony 2006 (po semifinále v Adeleide vyhrál až do březnového Indian Wells pouze dva zápasy, pozn. red). Ale to není tak podstatné. Musí se s tím srovnat a spíš se od toho odrazit. Nemůže si vybírat, kdy nějaký takový výsledek přijde. Nejtěžší na tom je si uvědomit, jaký je váš cíl. Kam chcete, aby se váš tenis vyvíjel.
Přijde mi, že spousta těchhle mladých kluků ve světe je hodně zaměřená na výsledky. Zapomínají, že ještě nejsou hotovými tenisty, že pořád je čeká ta dennodenní práce, aby byli ještě lepší, a zapomínají na dlouhodobý plán. Je třeba si uvědomit si, že v jejich případě je jedno, jestli pak dorazí výsledky za dva měsíce nebo za rok.
Kuba se na podzim dostával z různých zranění, dal si pauzu a přijde mi, že to u něj ta přestávka zafungovala o trochu líp než třeba u Jirky Lehečky. V Davis Cupu už předvedl výkon, na kterém by měl stavět v příštím roce. Obhajoba pozic z letoška pro něj nebude vůbec jednoduchá, ale kdyby na konci roku také skončil třeba v první patnáctce, bylo by to super.
DL: Já k myšlence Tomáše udám příklad. Moc se mi líbilo, jak k tomu přistupuje Dalibor Svrčina. Bavil jsem se s ním u nás v Ostravě a ptal jsem se ho, kam by se teď chtěl posunout. A on odpovídal, že chce hlavně zesílit, nabrat svaly, zrychlit hru, zlepšit servis. Že nemluvit o nějakých konkrétních umístěních, ale přemýšlel na svým tenisem komplexně a v dlouhodobém horizontu. To je přesně ta cesta.
Obrovský potenciál ukázal i Tomáš Macháč, kterého ale během sezony limitovala i zranění. Podepisuje se na něm náročný program?
TB: Já bych byl nerad, aby to vyznělo tak, že všem jen radím, jak to mají dělat. Sám jsem to neměl rád a jestli jsem něco u kluků odpozoroval, tak to, že každý jsou úplně jiný a určitě nejde říct, že na každého z nich by fungoval jeden mustr. S Tomášem jsme se o tom bavili, začátek roku měl skvělý, pak přišly problémy.
On asi moc dobře ví, co v tom roce udělal špatně, což je super, když hráč má sebereflexi a dokáže věci měnit. Já vždycky říkám, že tenis, to je takový život v pračce a je hrozně těžké mít odstup a podívat se na něj zvenčí. Teď už jen záleží, jak se k tomu postaví. I já jsem třeba jel na nějaký turnaj navíc ale s tím, že jsem potřeboval nabrat objem zápasů tak, abych ten nejlepší výkon podal na grandslamu.
DL: Když má někdo osm nebo devět skrečí za rok, tak je samozřejmě něco špatně. Já bych si na konci sezony sedl a pořádně se zamyslel nad tím, jak poskládat kalendář, kdy zařadit tréninkový blok. Exhibice jsou hezká věc, těch pár milionů je příjemný bonus, ale když na sobě budete makat, investovat místo toho ten čas do sebe a posouvat se, tak stejné peníze né li větší vyděláte na turnajích taky.
Tomáši, přesto všechno jste měl v Davis Cupu stoprocentní účast, cítíte z kluků respekt, že si vám nedovolují říct "ne"?
TB: To je asi až ta poslední věc. V první řadě byli kluci v době tvoření nominace zdraví. A druhá věc, a asi ta nejdůležitější, je, že kluci to chtějí hrát a vyhrát. Chtějí zažít ten pocit, který jsme zažívali my a oni to jako malí sledovali v televizi. Zároveň si uvědomují, že na to mají, ale jeden bez druhého to nedokážou.
Pak asi hrají roli i takové ty detaily, že jim připravujeme co nejlepší servis. Sám jsem měl daviscupové týdny rád, protože člověk strávil celý týden kvalitním tréninkem, měl zajištěný skvělý sparing a na závěr toho přípravného týdne si střihl dva ostré zápasy. Pak jsem z toho často čerpal a pomohlo mi to v osobní kariéře.
DL: Berďa se sám nepochválí, ale určitě v tom bude kus jeho osobnosti. Navíc kluci cítí, že taková tenisová persona o ně má zájem. Jede se na ně podívat nejen na grandslam, ale i třeba na malý challenger do Ostravy. Komunikuje s nimi, komunikuje s trenéry a pak pro ně připraví to nejlepší zázemí v reprezentaci. Takže i proto věřím, že se pak těší a rádi na Davis Cup přijedou.
Tomáši, jak moc důležité pro vás je objíždět během roku turnaje a vidět kluky naživo třeba i na menších podnicích?
TB: Je toho spousta. Hlavně jde o kontakt s hráči, trenéry, osobně je to vždycky lepší než po telefonu. Pak jde i o herní situaci, i když jako tenista dokážu hru trochu lépe číst, stejně to nenahradí reálný pohled na stadionu. Kamera nezabírá hráče pořád a já tak nevidím, jak se chová, když se mu nedaří nebo daří. Jestli je naštvaný, nebo není.
Je to pak úplně něco jiného, když pak sedím u kurtu a třeba i slyším, jak mluví s týmem. Takový detail z televize nezískáte. Mám to v sobě nastavené tak, že když už něco dělám, tak na sto procent. Stejně jako když jsem hrál tenis. A objíždění turnajů k tomu patří.
Je něco, co vás na vaší nové roli Davis Cupu zaskočilo? Co bylo nakonec jinak, než jste čekal??
TB: Nemyslím si, že by mě něco zaskočilo. Baví mě to. Rád jsem si už během své kariéry všechno organizoval sám a jsem rád, že tady můžu svými zkušenostmi přispět k tomu, aby se celý týden kluci cítili dobře a myslelo se na každý detail. Samozřejmě největší neznámá pro mě byl formát finále, že se hraje na dva vítězné zápasy. Jsem rád, že jsem si to odbyl hned v prvním roce a nabrali jsme díky tomu všichni další zkušenosti.
Často se to srovnává s Davis Cupem, jaký byl za nás, ale to se vůbec nedá. Ani nemůžu říct, jestli to bylo těžší, nebo lehčí ho tehdy vyhrát než dnes. V každém případě je finálový formát nekompromisní v tom, že se každý zápas odehraje v jednom dni a když prohrajete jeden zápas, je to pak ve čtyřhře hop nebo trop. Ale na to se holt musíme adaptovat, i když z toho nejsme nadšení.
Co říkáte na to, kam se v posledních letech tenis ubírá? Jak se zavádějí novoty typu koučování na kurtu, nebo se zpomalují povrchy...
TB: Nejsem toho moc velký fanoušek. Třeba co se týče povoleného koučování hráčů na kurtu. Je asi určitá skupina hráčů, které to může pomoct, ale v dlouhodobém horizontu to spíš uškodí, protože podle mě zabíjí takovou individualitu hráče, který pak do hry víc projektuje názor trenéra než to, co by sám udělal. Od toho tu pak byla unikátnost Davis Cupu, kde sedí kapitán, který může hráči poradit.
Co se týče povrchů… celkově se tenis hodně unifikuje, za chvíli už bude jedno, jestli hrajete na betonu, antuce nebo na trávě. Hráči budou moct hrát jen jedním stylem, protože to podmínky umožňují. Vytrácí se unikátnost hráčů. Když se n ty současné podívám, blbě se mi škatulkují, přijde mi, že všichni hrají extrémně podobný tenis. Je to monotónní. Ale možná to mladí hráči vidí jinak a je to jen můj pohled někoho, kdo hrál v jiné době a zažil něco jiného. Obecně se tenis snaží přiblížit mladým, čemuž rozumím.
DL: Mladí mají obecně mnohem víc příležitostí, ať už jsou to ty volné karty, o kterých jsme mluvili, hráči mají na turnajích i vyšší prize money. Můžou si tím pádem dovolit jiné věci, jsou v tomhle zajištěnější, než to bývalo za nás. A nejde jen o Čechy. Hodně se mluví o tom, proč jsou Italové tak dobří, kolik mají ve špičce hráčů. Ale v Itálii se hraje snad 20 challengerů za rok, takže mladí dostanou třeba 20 volných karet za sezonu. Tím pádem pak mají obrovskou základnu. Tohle se za poslední roky hodně posunulo.
Co říkáte na hegemonii Jannika Sinnera a Carlose Alcaraze a máte pocit, že by se k nim mohl v příští sezoně někdo připojit?
TB: Chtěl bych být pozitivní, chtěl bych říct, že se to stane, protože by to tenisu jedině prospělo, ale nemyslím si to. Co se může stát, je to, že třeba Sinnerovi nesednou podmínky v Austrálii, že zrovna chytne ve čtvrtfinále nějaké šílené vedro a to s ním nějak zacvičí. Ale za ideálních podmínek to bude o nich dvou.
Někdo to srovnává s tou dobou, kdy proti sobě stáli Roger Federer a Rafael Nadal, než se k nim připojil Novak Djokovič, ale mně to tedy teď přijde jako větší nuda. Tehdy třeba Nadal s Federerem taky došli do finále, ale po cestě se zapotili, protože ve čtvrtfinále třeba potkali Wawrinku nebo Del Potra. Teď jsou ty zápasy Sinnera a Alcaraze po cestě do jejich finále daleko jednoznačnější.
DL: Vidím to stejně. Jen dodám, že to se bavíme jen o grandslamech. Ale neříkám, že na menších turnajích se nemůže stát, že ti dva borci s někým prohrají. Nevidíme do týmů, jak mají nastavenou přípravu, ale vrchol pro ně vždycky bude ten grandslam a na nich budou mít největší fokus. Tím jak jsme se bavili o tom, že se povrchy zpomalují, tak nemá nikdo šanci je úplně vystřílet. Oni jsou ve všech aspektech hry lepší než ostatní.
Takže už nevěříte ani tomu, že by v příští sezoně Novak Djokovič vyhrál poslední vytoužený grandslam?
TB: Jestli, tak právě v Austrálii má tu největší šanci. Za určité konstelace, že on bude úplně stoprocentní a naopak někdo z té dvojky klopýtne tak, jak jsem říkal. Bohužel už to úplně nemá ve svých rukou a musí se toho sejít víc, přestože to byl před pár lety on, kdo úplně dominoval.
DL: Já budu přísnější. Za mě už Novak nemá v sobě tu sílu odehrát na tom nejvyšším levelu pět nebo šest zápasů na čtyři pět setů. Viděli jsme to letos že grandslamy dohrával zraněné, vždycky ho něco limitovalo. Podle mě už grandslam nevyhraje.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚUSA a Írán jednají o jaderném programu, jde o poslední šanci předejít konfliktu
Írán a Spojené státy zahájily v Ženevě další kolo nepřímých jednání o íránském jaderném programu, která zprostředkovává Omán. Podle agentury AP jde o poslední diplomatickou šanci, jak předejít konfliktu. USA mezitím posilují vojenskou přítomnost v regionu. Rozhovory byly bez udání důvodu přerušeny a mají ještě dnes pokračovat.
„Rus tu přežije 12 minut.“ Ukrajinci drží poslední pevnost před klíčovou metropolí
Vesnice Stepnohirsk je dnes poslední překážkou na cestě ruského dělostřelectva k regionální metropoli Záporoží. Její strategickou důležitost podtrhuje i nasazení elitních jednotek na obou stranách, přesto zde ukrajinští obránci čelí několikanásobné přesile. Intenzitu bojů o každý dům ilustrují slova jednoho z důstojníků: „Průměrná délka života mobilizovaného Rusa je tu asi 12 minut.“
Den vzácných onemocnění 2026: Včasná diagnóza je klíčová
Každý rok si poslední únorový den připomínáme Den vzácných onemocnění. Ten upozorňuje na výzvy, kterým na světě čelí více než 300 milionů pacientů a jejich rodin. Dohromady se jedná o rozsáhlou skupinu skoro 7000 diagnóz, i když každá z těchto vzácných nemocí se dotýká jen malého počtu pacientů.
Když se průmyslová tradice potká s moderní digitalizací
Třinecké železárny zvládly přechod na SAP S/4HANA bez přerušení nepřetržité výroby. Klíčem byla důsledná příprava a spolupráce s technologickým partnerem Axians, který dokázal respektovat specifika těžkého průmyslu a pružně na ně reagovat. Více než roční příprava umožnila zkrátit odstávku informačního systému na méně než tři dny.
Tím Babiš Trumpa nepotěší. Fiala reagoval na premiérovy výroky o výdajích na obranu
Amerického prezidenta Donalda Trumpa nepotěší, že Česká republika nehodlá plnit spojenecké závazky. Pro dlouhý život je třeba starat se o bezpečnost, uvedl expremiér Petr Fiala (ODS) k výrokům předsedy vlády Andreje Babiše (ANO) ohledně plánovaných výdajů na obranu.