reklama
 
 

Svět vozíčkářů mě nabíjí energií, říká sportovní reportér Českého rozhlasu Pavel Petr

28. 6. 2017 14:11
Pavel Petr je již přes deset let sportovním reportérem Českého rozhlasu, kde se mimo jiné věnuje také sportu handicapovaných. Proč ho svět vozíčkářů zajímá, jaké má zkušenosti s paralympiádami a čemu dalšímu se ve sportu postižených věnuje?

Praha - Pavel Petr je v oblasti sportu handicapovaných velmi činný, kromě reportáží, které o něm dělá pro Český rozhlas, se také sám aktivně zapojuje do akcí na pomoc lidem po úrazech.

Kromě vlastního projektu charitativních florbalových turnajů, které pořádá již jedenáct let, se jako moderátor podílí na projektu Cesta za snem. V rámci něj se konají různé sportovní akce během celého roku. V sobotu 24. června proběhl v Praze v rámci festivalu Pražské léto s Českou pojišťovnou kvadriatlon smíšených dvojic, který spojil zdravé a handicapované sportovce. Také o této akci jsme si povídali s novinářem Pavlem Petrem.

Co děláte a jak to souvisí se sportem handicapovaných?

Především jsem pracovníkem Českého rozhlasu, a právě tam jsem se dostal ke sportu handicapovaných. Díky svému zaměstnání jsem se podíval na dvě paralympiády, poprvé na zimní v Soči a naposledy loni do Ria, pak také na mistrovství světa ve sledge hokeji. Je to svět, který mě nabíjí energií a dodává dobrou náladu, protože je plný fantastických, neuvěřitelných lidí, kteří si na nic nehrají. Jejich pozitivní přístup k životu je tím hlavním důvodem, proč se věnuji sportu handicapovaných, druhým důvodem je pak moje profese.

Jaký je váš oblíbený sport a kdo je váš oblíbený sportovec?

Nerad bych jmenoval pouze jeden sport, samozřejmě mě zajímají všechny, ale mám kamarády mezi sledge hokejisty, takže tomu se věnuji asi nejvíce. Díky kamarádovi Zdenku Šafránkovi jsem se teď dostal také k paraboxu. Pokud bych však měl jmenovat nejsilnější zážitek, tak ten přišel loni na paralympiádě v Riu, kde jsme ještě s Jakubem Bažantem z České televize sledovali závody v boccie. To na mě zapůsobilo úplně nejvíc, protože to dělají ti nejvíce postižení sportovci. Oni můžou vlastně jen hýbat hlavou, přesto jsou odhodlaní se do toho pustit. Před těmito lidmi klobouk dolů, že se tomu sportu věnují i s takhle těžkým postižením.

Také mám spoustu přátel v cyklistice - Michal Stark, Ivo Koblasa, Tereza Diepoldová, Jiří Bouška, v čele samozřejmě s Jirkou Ježkem. Je to pro mě neskutečně obohacující zážitek, když má člověk možnost se potkat s šestinásobným mistrem světa jako je Jirka. To je něco fantastického.

Jaké jsou vaše další aktivity spojené se sportem handicapovaných?

Každý rok, letos to bylo již po jedenácté, pořádáme charitativní florbalové turnaje za účasti známých osobností, jejichž cílem je vybrat finanční příspěvek a splnit nějaký sen vybranému postiženému sportovci. Pokaždé se snažím vytipovat jednoho jedince z řad handicapovaných, kterému se pokusíme splnit sen a zároveň mu i vypomoci finančně. Už mě totiž nebavilo reagovat na oslovování na ulici pro charitu, kde jsem ani nevěděl, komu a kam ty peníze jdou. Proto jsem se rozhodl založit tento projekt.

Loni jsme ho pořádali pro hokejistu Mladé Boleslavi Dominika Skořepu, který byl po těžké autonehodě, na čas ochrnul, ale nyní je, i díky jeho bojovnosti, jeho stav mnohem lepší. Pro něj se nám podařilo vybrat 135 tisíc korun. Letos se nám podařilo vybrat rekordní částku přes 200 tisíc korun pro jedenáctiletého Filipa Veselého, který nemá obě nohy. Jeho snem bylo vidět na vlastní oči hokej NHL, což jsme mu taky splnili.

Jak vzpomínáte na paralympiády, kterých jste se jako reportér zúčastnil?

První zkušeností pro mě byla zimní paralympiády v Soči v roce 2014, loni jsem byl v Riu a byl to neskutečný zážitek. Měl jsem možnost porovnávat i s olympiádou zdravých a musím říct, že ta paralympiáda mě zaujala víc, protože ti lidi tam si na nic nehrají, mají smysl pro humor, mají větší motivaci a mnohdy toho dokáží více než zdraví, což dovede člověka motivovat.

Řekněte nám něco o projektu Cesta za snem. Jakou v něm máte roli?

Je to vlastně velmi podobné tomu, co dělám já, ale v daleko větší míře. Hlavním iniciátorem myšlenky je Heřman Volf, se kterým jsem se dal dohromady před dvěma lety. Jeho snahou je propojit zdravé a handicapované, a to především prostřednictvím sportovních aktivit. V rámci Cesty za snem se koná spousta akcí během celého roku, probíhají setkání se zajímavými a inspirujícími lidmi. Heřman mě oslovil, abych vypomohl jako moderátor a já jsem mu vyšel vstříc. Protože mě ta práce s handicapovanými nabíjí energií, neváhal jsem ani vteřinku při domlouvání spolupráce.

V čem spočívala sobotní akce?

Kromě spousty stanovišť a doprovodných akcí tam byl především kvadriatlon, kde závodníci zdolávali čtyři disciplíny: plavání, jízdu na kánoi a na kole a střelbu. Akce nabízí neskutečná množství setkání plus různá vystoupení. Letos tam byl například parabox nebo vystoupení Zdeňka Kučery, což je kluk ze Slovenska, který se věnuje takovému posilovacímu workoutu. Je to neuvěřitelný borec, ukázal tam vystoupení a dokázal, čeho všeho jsou tito lidé schopni a co dokážou i přesto, že nejsou zdraví jako všichni ostatní.

autor: Kristýna Šperková | 28. 6. 2017 14:11

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama