Nebýt oné tři roky staré nešťastné události, bůhví kam by osud Václava Hečka zavedl. Poté, co se jedné noci nad ránem vracel z klubu v Havířově, nedal si pozor na nádraží v Albrechticích a srazil ho vlak, musel bojovat o život, následovala amputace nohy a zhruba dva týdny v umělém spánku.
Toto období Hečko popisuje jako nejhorší část života: "Prožil jsem dva měsíce v obrovských bolestech, ale naštěstí jsem to přežil." Teď ho ovšem čeká nová výzva. Parahokejová.
Jak jste se k para hokeji dostal?
Před úrazem jsem asi deset let hokej závodně hrál, takže mi bylo hned jasné, že k němu budu mít ze všech sportů nejblíže. Zhruba před měsícem jsem tedy kontaktoval trenéra reprezentace, Jiřího Břízu, dali jsme si schůzku, kde mi vysvětlil, co a jak. Od té doby trénuji v Havířově se Studénkou a celkově jsem absolvoval asi patnáct tréninků.
Pociťujete, že vám vaše zkušenosti a návyky z hokeje pomáhají?
Samozřejmě základy, co se týče například systému hry a ovládání hokejky, v sobě mám. Někteří úplní začátečníci, kteří předtím hokej nehráli, s tím mohou mít problémy, v tom mám výhodu. Nejvíce bojuji se saněmi, na těch se pořád učím a ještě dlouho se učit budu. Je to úplně jiné než na bruslích, ale cítím, že mi to pomalu začíná jít, a doufám, že se co nejdřív dostanu na úroveň reprezentace.
Který hokej je podle vás náročnější? Para hokej, nebo ten klasický?
Fyzicky je určitě náročnější para hokej, protože celé tělo ovládáte rukama, navíc s nimi samozřejmě musíte kromě bruslení ovládat hokejku, střílet, nahrávat… V normálním hokeji ta bruslařská část závisí vyloženě na síle vašich nohou.
Jak jste zapadl do reprezentace?
Mám za sebou už jeden kemp, za týden mě v Nymburce čeká další. Zatím jsme si s kluky stihli popovídat jen tak zlehka po trénincích. Časem se spolu určitě lépe seznámíme, sedneme si a popovídáme.
Co očekáváte od soustředění v Nymburce?
Zatím jsem trénoval jen dva měsíce ve Studénce a lehce posiloval doma, takže očekávám, že to bude určitě náročné se do toho koloběhu tréninků po úrazu zase dostat. Musím zapracovat zejména na práci s hokejkou, v tom v porovnání s kluky, kteří to hrají deset let, zaostávám. Tohle všechno se odvíjí od počtu hodin strávených na ledě, takže se těším a myslím, že si po nějaké době určitě zvyknu.
Jak to vypadá s vaší reprezentační premiérou?
Kluci za chvíli letí na turnaj do Kanady, ten se mě ale ještě nejspíš týkat nebude, jelikož nebudu na takové úrovni. Takže budu muset makat a počkat si na nějaký další turnaj.
