Patriku, jaká je teď v para cyklistice situace?

Momentálně poměrně vyhrocená, hlavně v handbikových disciplínách. Největší problém je ten, že závodníci si do jisté míry mohou vybírat, v jaké kategorii by chtěli závodit. V rámci handbiků se to týká hlavně disciplín, kde jsou závodníci "nejméně" handicapovaní. To vytváří dominový efekt, protože když se do kategorie H4 dostane člověk, který by měl být v kategorii H5 a začne v ní dominovat, najdou se lidé, kteří se chtějí dostat z kategorie H4 do H3. Celé je to z principu špatně.

Tenhle problém je i ve vaší kategorii H1. Ta je určená pro sportovce s jakým typem postižení?

Moje kategorie je pro lidi s nejtěžším funkčním postižením. V drtivé většině jsou v ní kvadruplegici s míšní lézí C4-C6. To znamená, že všichni závodníci v kategorii H1 by podle pravidel měli mít ochrnuté prsty, tricepsové strany rukou, neměli by mít žádnou stabilitu trupu a samozřejmě úplně ochrnuté nohy. Bohužel se v posledních letech do kategorie H1 dostali dva závodníci, kteří porušují jedno nebo dokonce i dvě výše zmíněná pravidla.  

Je pro vás těžké trénovat a sbírat motivaci do závodění, když víte, že máte v kategorii tyhle soupeře?

Není pro mě těžké trénovat. Mě ježdění na handbiku baví. Motivaci do závodů mám taky, každý závod se může vyvinout všelijak a já chci vždy udělat všechno pro to, abych dosáhl co nejlepšího umístění. Samozřejmě ale chápu, že pro někoho by tato situace mohla být skličující a demotivující.

Můžete je díky častějšímu nebo třeba jinak postavenému tréninku někdy porazit? Nebo je to vyloučené?

Myslím si, že určitě. Momentálně je to obrovsky těžké, ale kdybych byl přesvědčen, že je to vyloučené, asi bych motivaci hledal opravdu těžko.

Dalo by se říct, že cyklisté ve špatné kategorii jsou něco jako doping?

Je to dost tvrdé označení, ale celkem výstižné. Špatnou klasifikací totiž může závodník dostat takovou výhodu oproti ostatním, že by se tomu žádný doping ani zdaleka nevyrovnal. Je ovšem důležité zmínit to, že doping je vědomé porušení pravidel a podvádění. To, že se někdo ocitne v kategorii, kam nepatří, není vědomé podvádění, ale spíše trestuhodná nevědomost klasifikátorů.

Co se dá s touhle situací dělat?

Samozřejmě hledáme všechny možné cesty a způsoby, jak tuto situaci řešit a změnit. Česká republika není jediná země, která je se současnou situací nespokojená. Na nadcházejícím mistrovství světa bude situaci řešit hned několik států najednou.

Jaké byly reakce okolí po zveřejnění vašeho příspěvku?

Řekl bych, že smíšené. Hodně lidí o tomto problému ví, ale nikdo si netroufne se nějak veřejně projevit. Pár lidí jsem asi pohoršil, protože jsem jmenoval konkrétní závodníky a je pravda, že konkrétně někoho jmenovat není úplně korektní. Na druhou stranu jsem zaznamenal i hodně pozitivních reakcí jak na internetu, tak i osobně při závodech v Kanadě. Důležité je, že to vyvolalo větší veřejnou diskuzi, což byl přesně můj cíl.

Příspěvek jste zveřejnil během Světového poháru v Kanadě, kde se vám podařilo získat bronzovou medaili v silničním závodě. Jste s tímto výsledkem spokojený?

Bronz byl pro mě velký úspěch. Trať v Kanadě vyhovuje malým a lehkým závodníkům, což já nejsem. Do Kanady se bez fenomenálního Jihoafričana Du Preeze sjela kompletní světová špička a upřímně řečeno, s medailí jsem spíše nepočítal. Byl jsem opravdu rád, že se mi jí povedlo vybojovat. Povedlo se mi zhubnout, už jsem velmi blízko plánovaným 68 kilům, a tak se mi v kopcích jezdí daleko lépe než v minulosti, takže se mi jezdilo dobře.

Jaké závody vás čekají v nejbližší době?

Za necelý měsíc mě čeká vrchol sezony. Mistrovství světa v nizozemském Emmenu, kde bych rád konečně obsadil nějaké pódiové umístění.