Mistrovství světa je tady. Jak se cítíte před takto důležitým turnajem?
Michal: Osobně se cítím velice dobře fyzicky připravený. S týmem jsme se tentokrát setkávali daleko častěji. Jsme sehranější, rychlejší a silnější. Nemůžu se dočkat, až to celé vypukne. Snad předvedeme to, co od sebe očekáváme.
Pavel: Teď momentálně jsem unavený, příprava je náročná. Zároveň se ale na takto velkou domácí akci těším.
Martin: Snažím se to prostě brát jako další turnaj. Samozřejmě je to mistrovství světa, a ještě k tomu doma, takže jsou to pro nás trošku nervy. Nevím, jak popsat člověka, který by je neměl. Japonskou mentalitu bohužel nemám. Pro mě osobně to bude první MS, tak uvidíme, jestli nakonec bude silnější vůle nebo emoce.
Probíhala příprava jinak než při běžných trénincích? Jednalo se spíše o dlouhodobou změnu nebo byly až ty poslední týdny více náročné?
Michal: Příprava probíhala jako nikdy předtím. Od prosince jsme se setkávali na kempech tři dny v týdnu. Doposud to bylo zhruba jednou za měsíc. Dá se říct, že jsme se přiblížili k poloprofesionální úrovni a bylo na čem pracovat. Osobně jsem teď nastavený na mezinárodní parahokej. Kvůli zranění jsem do ligové soutěže moc nezasáhl. Myslím si, že i to hraje roli v přípravě. Zbytek týdne jsem kombinoval s regenerací, plaváním a na konci týdne opět posilovnou.
Pavel: Připravujeme se od listopadu. Takovou přípravu jsme ještě nikdy před žádnou akcí neměli. Pětkrát týdně na ledě, posilovna, bazén, rozbor videa. Je to super příprava.
Martin: Velká část týmu měla možnost připravovat se už od konce listopadu pravidelně v Nymburku. Já tuto možnost měl až od dubna. To ovšem neznamená, že jsem předtím nic moc nedělal. Připravoval jsem se individuálně a s mým klubem.
Máte na každého soupeře připravenou jinou taktiku? Víte například, jak se bude lišit vaše hra případně proti Kanadě a jak proti korejskému týmu?
Michal: Dá se říct, že se na všechny soupeře připravujeme stejně, nikoho hlavně nepodcenit. V hlavě si myslíme, že to půjde samo, poté je ale vše jinak. Ztrácíme tím zbytečně sílu do dalších bojů. Musíme být nastaveni všichni stejně.
Pavel: Proti každému týmu se bude hrát trochu odlišně. Kanada je silná jako celek, Korea jede na skvělé jednotlivce. My si musíme hlavně uhlídat naši hru a nepřistoupit na tu jejich.
Martin: Taktika, co se mě jako brankáře týká, je jen jedna. Chytit vše, co na naši bránu poletí (smích). Speciální příprava na jednotlivé týmy je těžká. Můžeme totiž soudit jen z našich zkušeností nebo videí, která jsou k dispozici.
Budete hrát před domácím publikem. Máte velká očekávání?
Michal: Poprvé jsem se dostal do pozice kapitána týmu na velké akci. Cítím od týmu a realizačního týmu velkou podporu. Budu jim to chtít vrátit a dovést tým daleko. Kdy jindy než teď.
Pavel: Je to možnost ukázat se doma. Prodat to, na čem půl roku tvrdě pracujeme. Je to hodně o zodpovědnosti a o individuálnímu přístupu každého hráče.
Martin: Požadavky a očekávání jsou asi stejné jako v normálním hokeji vzhledem k tomu, že jsme domácí tým. Minimální cíl je skončit nejhůře šestí, abychom se vyhnuli sestupu do nižší skupiny. Samozřejmě bychom tu laťku chtěli dotáhnout výše.
Myslíte, že pro vás bude právě domácí prostředí výhodou nebo naopak?
Michal: Pro mě osobně je to zvýhodnění. Těším se, až ucítím stoupající adrenalin. Podle mého fanoušci budou dalším hráčem na ledě. Doufám, že to ostatní hráči budou mít stejně.
Pavel: Já věřím, že nás domácí fanoušci budou hnát dopředu a my na ledě necháme všechno a turnaj si pořádně užijeme.
Martin: Domácí prostředí je jak výhoda, tak nevýhoda. Výhodou je větší podpora ze strany diváků, nicméně nevýhoda jsou zase jejich očekávání.
Budete mít na stadionu podporu? Přijedou vaše rodiny a známí?
Michal: Ano, budou tu rodiče, kteří jsou se mnou u parahokeje od začátku. Dále manželka Lenka s dětmi Maxem a Leontýnkou, ti nepromeškají ani jeden náš zápas. Udělají si parahokejovou dovolenou. Pak to jsou rodinní příbuzní a známí. Bude to velké!
Pavel: Na zápasy hrané o víkendu dorazí rodina, ale přes týden musí chodit děti do školy. A co se týče našich skvělých pardubických fanoušků, tak ti budou na celém mistrovství.
Martin: Moje rodina mě podpořit přijde určitě. Minimálně taťka přijde každý hrací den, i kdyby měl z práce utéct (smích). Co se ostatních týká, tam hodně záleží na hracích časech.
