Věnujete se sprintu a vrhu koulí. Jaký sport vás baví nejvíc a proč?
Více mě baví sprinty. Jsou rychlé, dynamické. Cítím se při nich svobodně, užívám si to. Koule je technická disciplína a mimo jiné vyžaduje i značnou dávku trpělivosti, která mně osobně často chybí. Nutno však podotknout, že ve vrhu koulí jsem úspěšnější.
Nedávno jste prodělala operaci. Jak to změnilo vaše sportovní zaměření?
Operaci levé achilovky jsem podstoupila dobrovolně. Shodou okolností mě operovali na mé sedmnácté narozeniny. Byl to pěkný dárek. Operace mi pomohla v běžném životě, v tom sportovním už to bylo horší. Částečně mi sebrala odraz, můj stereotyp chůze se od základu změnil. Chodit jsem začala za pár týdnů, s běháním to bylo horší, tam to trvalo přes půl roku. Před operací nikdo nedokázal říci, zda budu po zákroku schopna opět tak kvalitně běhat, proto jsem začala právě s vrhem koulí.
Jak vás váš handicap v podobě mozkové obrny limituje?
Tohle nedokážu dost dobře posoudit. S DMO jsem se narodila. Nevím, jaké je to být zdravá. Snažím se i s určitým omezením dělat všechny věci naplno.
Co stojí za vaším dosavadním sportovním úspěchem?
Motivace neustále se posouvat vpřed. Nekončící dřina. A taky spousty odřených kolen a čtvrtých míst.
Co vás ještě kromě sportu nejvíc baví?
Moji kamarádi a divadlo. Na jiné věci však bohužel není příliš prostor.
Co by se v Česku mělo podle vás změnit ve vztahu k handicapovaným lidem a sportovcům?
V Česku by se mělo především zcela proměnit vedení Českého paralympijského výboru a také zvýšit transparentnost českého paralympijského sportu, to je základ všeho.
Kdo je vaším sportovním idolem?
Mým největším idolem je Roger Federer.
Máte nějaký vzor i mezi paralympioniky a proč právě ona/on?
Vymezit jeden paralympijský sportovní vzor je nemožné. Za většinou paralympijských sportovců stojí silný příběh, každý je jedinečný. Pro mě je vzorem britský sprinter Jonnie Peacock a britská atletka a moje bývalá soupeřka Sophia Warner. S oběma z nich jsem se měla možnost potkat už v začátcích své sportovní paralympijské kariéry v roce 2012 a vážím si jich sportovně i lidsky.
Na paralympiádě v Riu jste vybojovala šesté místo v běhu na 200 metrů. Jak vidíte vaše šance pro splnění limitů na paralympiádu v Tokiu?
Ve vrhu koulí jsem byla v Riu dokonce pátá. Dostat se do Tokia nebude jednoduché a nejde jen o to, splnit limit. Jsem však připravena bojovat a pro Tokio udělám maximum.
Kdo je pro vás největší motivací a inspirací v životě?
Všichni lidé podporující mě na cestě k úspěchům sportovním i životním.
Ale taky všichni ostatní, kteří mě přesvědčují o tom, že něco nedokážu nebo nezvládnu a já jim s úsměvem můžu ukázat opak.
