Mezi euforií a rizikem smrti. Je to tenký led, vypráví elitní čeští cyklisté

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
21. 4. 2020 17:35
Jet v týmu, který do Paříže veze magický žlutý dres. Strávit 200 kilometrů v úniku a vyhrát. Stát se doma světovým šampionem. Sport však přináší také stinné stránky a na kole občas i doslova tragické momenty. Současných i bývalých českých cyklistických profesionálů jsme se ptali na nejlepší a nejhorší zážitek v sedle.
Zdeněk Štybar slaví vítězství v šesté etapě Tour de France 2015.
Zdeněk Štybar slaví vítězství v šesté etapě Tour de France 2015. | Foto: Reuters

Zdeněk Štybar

36 let, přední jezdec stáje Deceuninck - Quick-Step, vítěz etap na Tour de France (2015) a Vueltě (2013), vítěz závodů Strade Bianche (2015), Omloop Het Nieuwsblad (2019) a E3 Binck Bank Classic (2019), trojnásobný mistr světa v cyklokrosu v elitní kategorii (2010, 2011, 2014).

Nejlepší zážitek: "Řekl bych dvě věci. Samozřejmě vítězství v etapě na Tour de France v roce 2015, ale také mistrovství světa v cyklokrosu 2010 v Táboře. Dokonce bych postavil výše ten Tábor, kdy jsem doma v úžasné atmosféře vybojoval první titul mezi dospělými."

"Vítězství na Tour bylo úžasné, ale v ten den jsem si to zase až tak užít nemohl. Tony Martin od nás měl žlutý dres, spadl, zlomil si klíční kost a musel odstoupit. Já jsem v ten den vyhrál etapu, takže to bylo docela zvláštní. Před startem etapy sportovní ředitel řekl, že pokud bude konec příliš těžký na Marka Cavendishe, můžeme to zkusit já nebo Michal Kwiatkowski."

"Ještě tři kilometry před cílem jsem byl na sté pozici, možná ještě dál. Ale nějakým způsobem se mi tam povedlo prokličkovat, měl jsem rychlost a neměl jsem co ztratit, protože jsem viděl, že Cavendish v mírném stoupání nestíhá. Využil jsem šance, šel jsem do toho a povedlo se mi to dotáhnout do vítězného konce."

 

Právě se děje

Další zprávy