Český Těšín - Její příběh už je atletickým fanouškům dostatečně známý. Vytrvalkyně Simona Vrzalová překonala divokou pubertu, nezastavila ji ani krevní choroba a po velkém návratu je českou jedničkou na středních tratích. A možná ji znáte jako prodavačku z večerky v Českém Těšíně.
I když tato zvláštnost už na sto procent neplatí. "Moc to nestíhám, jdu tam maximálně dvakrát za měsíc. Když jsem doma, stejně musím jezdit na tréninky do Ostravy. Mrzí mě to, protože máma s tátou by pomoct potřebovali," říká Vrzalová na téma koloniálu svých rodičů.
Ale dost možná díky výrazně menší vytíženosti za pultem má v letošní sezoně tak skvělé výsledky na dráze. Na Zlaté tretře si časem 4:04,8 sekundy zlepšila osobní maximum na 1 500 metrů, na Diamantové lize zaběhla český rekord na míli a doma vybojovala titul z osmistovky.
Ovoce přinesla také změna v přípravě. "Šli jsme více do rychlosti, 800 a 1 500 metrů mi vyhovuje více než delší tratě, které jsem běhala dříve. V třetí sezoně po mém návratu si všechno konečně sedlo, asi to chtělo nějaký čas," přemítá svěřenkyně trenéra Augustina Šulce.
Vrzalová začala před startem sezony mnohem více posilovat a zjistila, že se ve shybech nebo klikování našla. "Posiluju hodně a cítím se díky tomu silná. Není to pro každého, Kristiina Mäki skoro neposiluje, ale zase běhá na tréninku delší úseky," zmiňuje Vrzalová kolegyni z reprezentace.
Víkend s mistrovstvím republiky v Kladně si Vrzalová zpestřila na hrazdě:
Vrzalová, Mäki a Diana Mezuliáníková se společně představí na blížícím se evropském šampionátu, který startuje v Berlíně v pondělí. Spolupráci Češek na trati ale jejich rozdílný typ spíše vylučuje. "Je těžké si navzájem pomoct, navíc záleží, jak se potkáme v rozběhu," dodává Vrzalová.
Nejhorší závod si vybrala na největší scéně
Před dvěma lety se na ME v Amsterdamu na patnáctistovce taktizovalo a Polce Cichocké stačil čas skoro půl minuty za rekordem Vrzalové. "Byl to závod se šíleným finišem, ve kterém je Cichocká silná. To pro mě není, snad se takhle letos nepoběží," usmívá se třicetiletá atletka.
Odvážila by se Češka případné pomalé tempo rozběhnout? "Pozná se to až v závodě podle pocitu, ale netuším, jestli bych měla takovou odvahu," přiznává Vrzalová. "Zatím se mi na větších akcích nedařilo, ale těším se a doufám, že konečně něco zaběhnu. Hlavně chci do finále," doplňuje.
Premiéru si odbyla vloni na evropském šampionátu v hale v Bělehradu, závodila také na mistrovství světa v Londýně a letošním halovém MS v Birminghamu. Ani jednou se však nepřiblížila hranici svých možností a před rokem v Londýně vzdala rozběh ještě před cílovou rovinkou.
Na ME bude tedy venku startovat poprvé. Londýnský propadák ji dodnes sžírá, ale Vrzalová věří, že si z nepovedeného závodu vzala ponaučení. "Je to noční můra, před každým závodem na to myslím. Přepálila jsem to, byla jsem přemotivovaná a dost jsem to zvorala," vzpomíná.
"Byla jsem šíleně nervózní a zaběhla svůj nejhorší závod," pokračuje Vrzalová v kritice svého výkonu. Byla tehdy v šoku z velikosti stadionu, diváků, atmosféry. Přesto letos v červenci na mítinku Diamantové ligy právě v Londýně zlomila 32 let starý národní rekord v běhu na míli.
Ačkoliv jde o distanci, která se běžně neběhá, udělal rekord Vrzalové velkou radost. Na mezičase 1 500 metrů byla navíc pouze pět setin za osobním maximem ze Zlaté tretry a cílem proběhla v čase 4:21,54. "Říkala jsem si, že tu poslední stovku už musím nějak dobelhat."
"Necílila jsem na něj, ale je super mít český rekord. Teď se chci přiblížit ještě rekordu na 1 500 metrů. Ivana Walterová zvládla časy na 1 500 i míli v jednom roce. Myslím, že na to mám. Minimálně do příštího roku je to můj cíl," mluví Vrzalová o výkonu 4:01,84 z Budapešti v roce 1986.
Před startem na okamžik unikne do jiného světa
V Berlíně je ženská patnáctistovka na programu až v druhé polovině mistrovství. Rozběhy se poběží v pátek, finále dokonce v neděli. "V Londýně jsem závodila hned první den, teď to bude lepší, stadion si okoukám," říká loňská vicemistryně Evropy v přespolním běhu.
Na zklidnění nervů před závodem pomůže Vrzalové i v Německu herní konzole. "Jasně, beru si PlayStation, jen musím ještě sehnat nějakou dobrou hru. Pomůže mi to s odreagováním, při hraní jste úplně v jiném světě," rozesměje se vytrvalkyně z Českého Těšína.
Nakažlivý smích ji provází neustále a už se těší, až bude dobrou náladu šířit v českém týmu. "Snažím se být pořád pozitivní. Nemá cenu atletiku příliš hrotit, beru ji s rezervou. Na tréninku i na soustředění běžně jedou srandičky, když se to zrovna hodí," culí se Vrzalová.
"Je fajn, že jedeme vlakem, protože v letadle se necítím příliš bezpečně. V týmu je spoustu nových tváří, bude to legrace," odhaduje milovnice těstovin a zmrzliny. Vedle jejího závodu ji budou zajímat hlavně výkony kamarádů Lucie Sekanové ve steeplu a Jakuba Zemaníka na desítce.
Ale fandit bude pilně i všem ostatním českým atletům, aby navázali na bilanci čtyř stříbrných medailí z evropského setkání v Amsterdamu před dvěma lety. Druzí tam skončili Maslák, Kudlička, Veselý a Helcelet.
Poslední medaili z běhu na 1 500 metrů má česká atletika z Helsinek 2012 zásluhou Terezy Čapkové. Ta ovšem získala bronz až dodatečně po diskvalifikaci čtyř dopujících závodnic z Turecka, Ruska a Ukrajiny.
Co takhle Simona Vrzalová a medaile? "To teda nevím. O tom raději vůbec nepřemýšlím," kroutí hlavou česká reprezentantka. Ale pokud se poprvé v kariéře dostane do finále a tam poběží na hranici osobního rekordu, mohl by z toho být velmi pěkný výsledek.
