Jana Dolješková Nejrychlejší tramvajačka

Vystoupila jsem ze svého komfortu, změnila jsem stravu, poznala zajímavou skupinu lidí. Běh mi změnil život i pohled na něj.

Bylo mi 49 let a přicházející padesátka v životě ženy nutí k bilanci. Vychovala jsem sama čtyři děti. Byla jsem zvyklá žít v zápřahu, najednou s dospělostí mých dětí přišlo zklidnění a čas na sebe samotnou. Jenže já po třiceti letech nevěděla co s ním.

Pracuji jako řidička tramvaje, dennodenně jsem mezi lidmi a přesto sama. Každý rok se v Praze konají RunCzech závody a já si vždycky říkala, co to je za bláznovství běhat v davu a ještě v centru omezovat dopravu.

Mé sedavé zaměstnání a práce na směny mi připsalo deset kilo, i když jsem nebyla vyloženě tlustá necítila jsem se dobře. O kondici ani nemluvím. Můj brácha běhá. Pak jsem viděla na sociální síti jeho zpocenou fotku a plno lidí kolem. Ještě večer jsem si oblékla tepláky a za tmy to šla zkusit. Uběhla jsem asi 1,5 kilometru. Na břiše a na bocích se to klepalo, ale já najednou věděla, co budu dělat s volným časem. Narodila jsem se ve znamení berana a ta zarputilost je mi dána. Neodradilo mě nic.

Běh jsem kombinovala s chůzí. Bylo to na jaře v roce 2017 a já si koupila startovné na adidas Běh pro ženy 5 km. Moje děti mé úsilí kvitovaly a pro mě se běh stal závislostí. Od okolí jsem si zpočátku vyslechla výtky, že nejsem normální v padesáti... co kolena a záda, že jsem se zbláznila, ale mě to naopak motivovalo. V září jsem stála na startu na mém opravdu prvním závodu. Do cíle mě přišly podpořit děti. Tam už jsem věděla, že to nebude můj jediný závod. Užila jsem si ho a nikdy na něj nezapomenu. Běžela jsem ho ze všech svých sil, byla v něm síla to dokázat a pokořit svůj limit.

Vystoupila jsem ze svého komfortu, změnila jsem stravu, poznala zajímavou skupinu lidí. Běh mi změnil život i pohled na něj. Na jaře dalšího roku jsem běžela s RunCzech svůj první půlmaraton a to se svým bratrem. Od té doby jsem ušla dlouhou cestu, nevyhnulo se mi ani zranění. Ale i to posílilo mou pokoru ke zdraví.

V 51 letech jsem k půlmaratonům přidala maraton! Byla to pro mě neskutečná výzva, a proto jsem čtyři měsíce s pokorou trénovala a s respektem se postavila na start. Užila jsem si ho celý. V cíli přišla euforie z neskutečného zážitku. Byla jsem šťastná, překonala jsem něco, o čem jsem byla přesvědčená, že nemůžu nikdy zvládnout. Dodalo mi to víru a sílu běhat dál. Běžela jsem celý seriál RunCzech v Praze a dokonce oba závody 5 a 10 km, protože jsem si nemohla vybrat který. RunCzech za to chci poděkovat. Otevřeli se mi jiné obzory, při starosti o děti a o domácnost jsem se nikam nedostala. Musela jsem překonat sama sebe a rozjet se po republice do měst, protože mám důvod a můžu.

Moje brána se otevřela ještě víc a letěla jsem i na maraton do Istanbulu. Navíc jsem se stala vítězkou běžecké ligy v povolání pohlaví a věku a sezonu jsem zakončila na Galavečeru v Hilton Prague, kam jsem byla pozvaná. Při práci na směny dokončit a absolvovat celý seriál není lehké, ale v příští sezoně určitě nějaké závody poběžím. Nemůžu si vybrat, v kterém městě se mi líbilo víc. Všude byla úžasná atmosféra, fandící diváci a jejich obdiv jsem si užívala. Pak kamarádi, které jsem při závodech poznala a se kterými si mám co říct. Moc děkuji a můžu potvrdit, že RunCzech Star se může stát opravdu každý a na věku nezáleží. Mezi přáteli mám přezdívku běhající tramvajačka a já jsem ráda, že mám na koho cinkat, když jedu po nábřeží. Vážím si podpory mé rodiny a kolegů v práci a že je ve svém životě mám.