Kladenské Rytíře včetně hrajícího majitele Jaromíra Jágra sužovala v posledních týdnech nervozita. Báli se, že jim Kanada kvůli olympijským hrám na čas sebere Landona Bowa, nejvytěžovanějšího brankáře extraligy a mnohdy nejlepšího hráče mužstva.
Nestalo se. Zámořská velmoc, která stejně jako všichni ostatní nemůže v čínském Pekingu využít hvězdy NHL, při sestavování brankářského tria lovila v Rusku, Švédsku a na americké univerzitě.
Pod pěti kruhy si nezahraje ani nejproduktivnější muž extraligy Peter Mueller. Američané totiž vsadili na univerzitní výběr, který doplnili o menšinu hráčů z Evropy. Dostalo se i na obránce hrajícího v Německu. Na Muellera ne.
Sečteno a podrženo, pět nejsilnějších hokejových národů si z extraligy nevytáhlo jediného hráče.
Přitom třeba Kanada má hodně rozmanitý výběr. Pochopitelně vybírala hlavně v Kontinentální lize, Švédsku a Švýcarsku. Další soutěže už ale mohou trochu překvapit - farmářská AHL, americká univerzita, Německo, zámořská juniorka.
Extraliga nikde. Ze soupeřů v ní zalovili jen Slováci a Lotyši, celkem si stáhli tucet hráčů.
Vedení české reprezentace se dvěma hlavami, manažerem Petrem Nedvědem a koučem Filipem Pešánem, získalo z domácí soutěže pět vyvolených, na poslední chvíli přibyl pes obranář David Musil.
Čili pět hokejistů z pětadvaceti. Dvacet procent. Z nejsilnější hokejové šestky, do níž Česko jednou nohou stále patří, spoléhá na domácí borce méně jen Finsko. Tam ale nejlepší hráči, kteří nechtějí bydlet v zahraničí, nastupují za helsinský Jokerit, klub KHL. Se započtením těchto hvězdiček jsou Finové rázem na sedmi hokejistech z domova.
Švédové složili ze své soutěže čtyřicet procent výběru, Rusové celý tým. Kanada se o severoamerické, tedy domácí zdroje, opírá z jedné třetiny, Spojené státy dokonce ze dvou.
Celková čísla (bez Číny, která nominaci oficiálně ještě nezveřejnila a beztak nepředstaví autentický tým) pak hovoří jasně - zhruba dvě třetiny hokejistů nominovaných do Pekingu se živí hokejem v KHL, Švýcarsku a Švédsku. Zbylá třetina spadá do devíti dalších lig, z nichž extraliga nijak zvlášť nevyčnívá.
Je to vlastně logické. Ti nejlepší hrají tam, kde dostanou nejlépe zaplaceno. A Rusku, Švýcarsku a Švédsku jde v Evropě konkurovat jen stěží.
V prestiži, kterou načrtly olympijské soupisky, se tak česká extraliga řadí spíš k Německu. A také k Finsku, které ale kráčí vlastní cestou. Zatímco tuzemská soutěž má tři kluby, jejichž věkový průměr nepřesahuje 26 let, ve Finsku jich je čtrnáct z patnácti.
Když Češi v roce 2001 završovali na mistrovství světa zlatý hattrick, měli v sestavě tucet extraligistů. Mimochodem, půlka z nich si později zahrála NHL.
Nyní je extraliga o poznání horší soutěží. A ve stínu bohaté konkurence ani nemyslí na budoucnost. Je pravda, že české kluby nemají plné sklady hvězdných juniorů, ale někdy chybují, i když se velký talent objeví. Třeba brankáři Lukáš Dostál a nedávno Nick Malík mezi českou elitou pořádnou šanci nedostali. Prakticky hned po odchodu ale začali zářit. V nejvyšší finské lize.
