Praha - Bronzový judista z evropského šampionátu v roce 2011 Jaromír Ježek se zúčastnil olympijských her v roce 2008 v Pekingu a před čtyřmi lety v Londýně.
Po několika nevydařených kvalifikacích už vše nasvědčovalo tomu, že na letošním svátku sportovců v Riu bude chybět. Avšak na posledním turnaji v Kazachstánu se probojoval až do finále, což mu dveře do Brazílie otevřelo.
"Už jsem s účastí v Riu nepočítal, měl jsem jiný program, ale mám samozřejmě radost, že se mi to více než nečekaně povedlo,“ netajil v rozhovoru pro Aktuálně.cz své pocity.
Jak byste charakterizoval vaši cestu na své třetí olympijské hry?
Byla plná nevydařených pokusů. Začala už před dvěma lety v květnu v Budapešti, pokračovala řadou dalších turnajů a pro mě vyvrcholila letos v únoru vyřazením hned v prvním kole na pražské Grand Prix. To už bylo téměř na sto procent jisté, že své třetí olympiády se nedočkám.
A tak jsem si s rodinou naplánoval program na léto včetně dovolené. Rozloučit se nejen se sezonou, ale po jedenácti letech i s profesionální kariérou jsem se chtěl v půli května na Grand Prix v Kazachstánu. Jel jsem tam s čistou hlavou a vědomím, že letošní olympiáda pro mě zůstala jen nesplněným přáním.
Co se tedy na tomto velice dobře obsazeném turnaji s vámi stalo?
Trenér se snažil zvedat mi sebevědomí, abych neházel flintu do žita. Zároveň jsem však věděl, že dveře Ria by mně otevřel jedině postup až do finále, což bylo v mých představách pro mě nemožné a nemělo cenu se tím zabývat. Neměl jsem co ztratit, takže jsem nepřemýšlel o bodech a zápas od zápasu absolvoval s čistou hlavou, bez nejmenšího stresu. Byl jsem v pohodě, bavil jsem se a ani nevěděl, že už jsem v semifinále. Po třech výhrách jsem v boji o finále a tím také o účast v Riu porazil i třetího judistu ze světového žebříčku Gruzínce Tatalašvilliho. Měl jsem samozřejmě obrovskou radost a se mnou i moji nejbližší, včetně manželky, i když se už těšila na rodinnou dovolenou.
Celý červen jste se pak na žíněnce neobjevil. To jste odpočíval?
Odpočíval, ale nuceně. V prohraném finále jsem si totiž zlomil prst, což si vyžádalo šesti týdenní klid. Ovlivnilo to samozřejmě moji přípravu na olympiádu, ale snad se mi podařilo toto manko smazat. Myslím si, že jsem dobře připravený.
V jaké podobě by měl turnaj v Riu probíhat?
V každé váhové kategorii bude 32 judistů, z nichž osm nejlepších ze světového žebříčku bude nasazených. Já to samozřejmě nejsem, takže hodně bude záležet na losu. Je to však specifická soutěž, špičkoví borci budou pod velkým tlakem a nikde není psáno, že ho také zvládnou. Hned první kolo může být velice důležité, pro další postup i vyřazení.
Pojedete i do Ria s čistou hlavou jako do Kazachstánu?
Rád bych, ale tentokrát chci finále v kategorii do 73 kilogramů vyhrát (smích). Ale teď vážně: Brazílii trochu znám, nejedu tam poprvé a vím, do čeho jdu, což považuji za určitou výhodu. Především chci předvést to, co umím.
Zmínil jste se o ukončení kariéry. Chcete po olympiádě opravdu svůj účet v 29 letech už uzavřít?
Uvažuji o tom, ale všechna pro i proti ještě zvážím. U juda bych však chtěl zůstat.
