Jako žena ve výrazně maskulinním prostředí musela Alena Mills, za svobodna Polenská, odmalička bojovat s předsudky. "Holky přece hokej nehrají," slýchala často. Jednou v případě průvodčího ve vlaku, který si prohlížel její odznáček z bronzového mistrovství světa do 18 let.
"Možná jsem mu měla říct, že můj dres z toho MS visí v Torontu v Síni slávy, protože jsme tehdy v roce 2008 dokázaly něco, co žádný ženský tým z Česka před námi. Ale pouštějte se do takových debat," vyprávěla kapitánka národního družstva kdysi pro web Bez frází.
Mills přitom hokej milovala odjakživa, na bruslích stála už v jednom roce věku. V mládežnických kategoriích hrála pochopitelně s chlapci, a to rovnou ve dvou klubech. V Kolíně i v Kutné Hoře.
"Spolužačka ze školy Tereza Mašínová si kvůli mně udělala registračku, abych na ni mohla dál nastupovat i za Kutnou Horu," prozradila po letech administrativní fintu. Když ji pak známí soupeři zdravili jako Álu, musela zarputile opakovat, že se jmenuje Tereza, že si ji s někým pletou.
Postupně se dostala i k ryze ženským výběrům a už ve čtrnácti letech vyrazila na olympijskou kvalifikaci před Turínem 2006. Od dvaceti nosí na reprezentačním dresu céčko.
Po základní škole odletěla za sportem a studiem do Spojených států, vůbec jako první česká hokejistka. Jako průkopnice. Na střední škole hrála i pozemní hokej, v ledním se z obránkyně přeučila na útočnici.
Dívka, která vyrážela do Ameriky jen s omezenými znalostmi angličtiny, se rychle otrkala. Vedle pozdějšího studia na univerzitě Brown na Rhode Islandu a hokeje pracovala v jídelně a v prostředí univerzitního sportu.
Vystudovala bakalářský titul v mezinárodních vztazích a po dlouhých letech v zámoří ji zlákala nabídka z Petrohradu. Z profesionální soutěže v Rusku. Ve městě na řece Něvě se česká hokejistka zabydlela, strávila tam čtyři sezony a našla si manžela původem z Aljašky.
Když si po svatbě změnila příjmení z Polenské na Mills, nemohl to její zaměstnavatel překousnout. "V Rusku bylo těch kulturních šoků hodně, tohle byl extrém. Kvůli vízu s tím měli hrozný problém, klub mi chtěl diktovat osobní věci," sdělovala Mills v roce 2018 pro Aktuálně.cz.
"Řekla jsem jim, že takhle to bude, a opáčili mi, ať se nedivím, kdyby mi potom třeba nepřišla výplata," dodávala tehdy. Ve stejném roce ostatně nakonec přestoupila do Ufy, s níž dokázala ruskou ligu vyhrát.
V minulé sezoně oblékla Mills dokonce dres čínského týmu Vanke Rays, hrajícího v ruské soutěži. Družstvo původně ze Šen-čenu, které se však kvůli pandemii přestěhovalo do Mytišči, dovedla až do finále a novou motivaci se posléze vydala hledat do finské Hämeenlinny.
Ačkoliv ji jako hokejistku mnozí lidé dlouho nebrali vážně, ona se svým sportem procestovala svět. Vloni se na pátý pokus s národním družstvem kvalifikovala na olympijské hry a před startem sportovního svátku tvrdila, že u ní jen pomyšlení na start v turnaji vyvolává "husinu".
To ještě nevěděla, že při pátečním slavnostním nástupu olympioniků dostane spolu s krasobruslařem Michalem Březinou na starost vlajku.
"Jsem z toho v šoku, ještě se mi to nepodařilo vstřebat. Je to obrovská čest a radost, že mohu Česko reprezentovat ještě více než jen ve sportu," reagovala Mills v dějišti her. Od zmiňovaného odchodu do Ameriky žije kvůli hokeji v cizině, v létě létají s manželem na Aljašku a vlajka pro ni znamená spojení s domovem.
"Přála bych si, aby byl ženský hokej vnímaný jako hokej. Ne jako něco exotického," hlásila Mills před čtyřmi lety. Se spoluhráčkami k takovému posunu na první olympiádě bezesporu pomohou. Po úvodní výhře proti Číně je v sobotu od 9:40 čeká Švédsko.
