Pořadatelé slibovali, že od začátku bude letošní Dakar náročný. Splnili svůj slib?
Je to tak, splnili ho důkladně na 120 procent. Předešlé čtyři ročníky se v Saúdské Arábii učili. A teď se to naučili tak, že letošní ročník je psychické a fyzické dno. Ty speciálky na 400 kilometrů a dvoudenní speciálka byly plné dun.
Jak se vám líbí novinka v itineráři Dakaru, Chrono48?
Moc se mi to líbilo. Věřil jsem tomu, že si tuhle dvouetapu užiju více jezdecky. Nemohl jsem si ji užít závodně kvůli zranění z páté etapy, kde jsem přeskočil dunu a spadl. Přitom jsem si trochu prohoupnul zápěstí. Tu chrono jsem si protrpěl, než abych závodil. Cílem bylo dotlačit to do konce kvůli volnému dni, kdy bych mohl zápěstí zrelaxovat.
Přiznal jste, že kvůli bolesti v zápěstí jste několikrát zvažoval odstoupení ze soutěže. Jak těžké je dokázat se soustředit na jízdu, když cítíte neustále bolest? Jak se snažíte ruku aspoň v mezích možností léčit?
Je to tak. Při jakémkoliv nárazu, zatáčce nebo sjezdu je ruka na motorce stěžejní. Když to bolí, tak má člověk slzy v očích. A ty jsem bohužel trochu měl, to se přiznám. Hlavně ze začátku. Zastavil jsem a musel si dát dva prášky proti bolesti navíc. Ty zabraly jen trochu. Ale aspoň tak, abych dvoudenní etapu nějak dokončil. Závodit jsem ale nemohl. Je hrozně těžké se soustředit na jízdu, když cítí bolest a nic proti tomu nefunguje. Otok tlačí na různé šlachy, pak brnění, které tlačí na prsty a pak je necítíte. Není to úplně příjemné. Snažil jsem se dokončit, dojet a dotlačit etapu do cíle.
Jak vám pomáhá dnešní den volna?
Myšlenky na den volna mě celou dobu držely nad vodou. Kluci z týmu mi pomáhají, také lidé od Martina Prokopa. Svoji práci dělají i lékaři od organizátorů. Snažím se, aby se můj stav zlepšil aspoň o 25 procent. V pátek jsem jel na 50 procent svého výkonu. Léčím to.
Klíčový pro úspěch na soutěži v Saúdské Arábii je umění jízdy v písku. Kde se snažíte v něm zdokonalovat, protože v Česku takových příležitostí moc není?
Je to tak. Jak jsme byli v Empty Quarter, tak je to třetí největší pískoviště na světě. Mám ale s pískem zkušenosti z motokrosu. Motokrosový styl mi tam nedělá problémy. Včera jsem ho nemohl prodat, ruka mi nedovolila se do toho pořádně opřít. Například když jsem chtěl pořádně zabrzdit, hodně to zabolelo. Oči by jely, tělo to nepustilo. Ta technika jízdy v písku je náročná, všechno to řeší rychlost. V rychlosti se musíte hýbat, naklánět dozadu, přitáhnout si motorku k sobě, kdy je potřeba, nebo ne. Je to velká tělocvična. Proto se snažíme jet před Dakarem alespoň na 14 dní do Dubaje.
Úspěšně bojujete s jezdci továrních týmů. Dokáže se jim zázemí vaší stáje Orion - Moto Racing Group vyrovnat?
Nechci to srovnávat, Orion - Moto Racing Group je privátní tým. Abychom mohli dohánět tovární týmy, musíme mít více peněz. Čím víc jich bude, tím víc můžeme investovat do tréninku a do toho, co potřebujeme. Snažíme se dělat dobře to, na co máme. Navíc do toho dáváme závodnické srdce a píli. Soupeři mají neomezený přístup k materiálu a rozpočtu, a to nejde jen tak dohnat. Kluci jezdí 30 až 40 tisíc kilometrů ročně před Dakarem v dunách, my máme 800 kilometrů. A to se musí projevit. Snažíme se je dohnat, využít k tomu každý milimetr na trati. Mám radost, když z nás nemohou usnout.
Místo elektronického roadbooku jste pro navigaci zvolil klasický papírový. Pořád si za svojí volbou stojíte?
Stojím si za tím. Je to teď správná volba, přední jezdci vždycky trasují trať. Ti další už tam mají hodně stop. Musí mít stoprocentní úspěšnost, aby se nic nevypnulo. U tabletu je větší náchylnost na rozbití.
Jeden z favoritů Pablo Quintanella doplatil na to, že natankoval málo paliva. Jak se moc se liší spotřeba na silnici, kamenitém řečišti a měkkém pouštním písku?
Etapa chrono48 byla fakt tvrdá. Když se dostanete do tepla a výjezdů, kde motorku roztáčíte do maxima, tak přímo hltá benzín. Jsou tu obrovské změny terénu. Je potřeba počítat s tím, že je pak spotřeba vyšší. Někomu došel benzín dva kilometry před tankovačkou a místní lidi mu ho doplnili. V dunách se jezdí na hraně. Na tvrdých pistách je to jiné. Ale když se rozsvítí kontrolka paliva, tak už je někdy fakt pozdě.
Neláká vás někdy zúčastnit se Rallye Dakar v kategorii Original by Motul, tedy úplně bez mechaniků?
Zajímavá myšlenka. Teď bych do ní nemohl nastoupit. Jsou tam pravidla, která dbají na vyrovnanost závodního pole. Pokud jste do 30. místa v soutěži, tak do Original by Motul nemůžete. Musel bych nějaký rok vynechat. Asi čtyři a pak jet tuto kategorii bez mechanika. Teď by mě tam vůbec nepustili.
Po volném dni je před vámi druhá polovina Dakaru. Jaké cíle si do ní dáváte?
Rozjeli jsme to perfektně. Můj cíl je udržet jedenácté místo. Chci si hlavně dobře zazávodit, aby se mi ruka uzdravila, a dávat do toho sto procent. Bolest nepolevuje a nedovoluje, abych mohl jet naplno. Doufám, že se uzdravím, abych byl v pořádku a mohl předvádět stoprocentní výsledky. Věřím, že nám to Dakar oplatí a bude to hezký konec.
