Mnohem podstatnější je nastávající generační výměna hráčů. Definitivně odchází "zlatá generace" novodobých českých hokejových dějin. Hokejisté jako Jaromír Jágr, Martin Straka či Martin Ručinský předem usnadnili trenéru Aloisi Hadamczikovi jeho rozhodování při sestavování mužstva na šampionát. Již dříve totiž oznámili konec své reprezentační kariéry.
Odpadly tak nejrůznější stereotypní a velmi zrádné nominace "z povinnosti" a "za zásluhy", což dalo konečně prostor dosud nepříliš využité mladší generaci. Její zástupci se na vrcholných reprezentačních akcích objevovali pouze jako koření, doplnění a zpestření týmu zkušených matadorů.
"Pohrobkem" těchto matadorů a zlaté generace je pouze David Výborný, staronový český kapitán, jenž se chystá na jedenácté mistrovství světa, z pěti má zlatou medaili, ze dvou bronz.
Do reprezentace se po dlouhé pauze překvapivě vrací veterán Ivo Prorok. Mezi zkušené reprezentanty patří i brankáři Milan Hnilička a Adam Svoboda, obránci Tomáš Kaberle, Marek Židlický a Jan Hejda či útočníci Jan Hlaváč, Jaroslav Hlinka a Jaroslav Balaštík.
Po odchodu početné zlaté generace zbylo více prostoru pro mladíky a novice - brankáře Pöpperleho, obránce Krajíčka, Michálka, Kutláka, útočníky Hubáčka, Plekance, Rolínka, Hořavu či Štefana.
Hadamczikova nominace je stále trochu kompromisem, pouhým vykročením od staré generace k té nastupující. V sestavě se vyskytuje řada jmen, která sice nepatří k původnímu zlatému jádru, ale ani se o nich nedá mluvit jako o "nové krvi".
K tomuto početnému kompromisnímu mezistupni patří kromě jmenovaných zkušených reprezentantů i třeba obránce Škoula či útočníci Bednář, Marek nebo Tenkrát. Příliš zkušeností sice s velkými turnaji nemají, rozhodně však nepatří mezi pozoruhodné objevy.
Zdá se tedy, že k razantnější výměně hokejového kádru bude muset ještě dojít. I tak se však jedná o pokrok.
Otálení s generační výměnou
Když se čeští junioři stali roku 2000 mistry světa a následující rok titul obhájili, začalo se hovořit o nutné generační výměně seniorského mužstva. Tyto diskuse ještě zesílily po neúspěšném roku 2002, kdy Češi vyhořeli na olympiádě i na mistrovství světa.
Říkalo se, že stávající tým je opotřebovaný, již nepříliš perspektivní a že ztratil zdravé nadšení a motivaci, neboť mnozí okusili olympijské zlato v roce 1998, jiní zase měli v kapse několik zlatých ze světových šampionátů.
Jenže k předpokládané výměně nakonec nedošlo ani před MS 2005. Z někdejších juniorských šampionů z roku 2000 se do té doby mezi seniory prosadili jen Martin Havlát, Zbyněk Irgl, Václav Nedorost či Josef Vašíček, z vítězných "dvacítek" v roce 2001 to byli ještě Radim Vrbata, Martin Erat či Rostislav Klesla.
Letos se na světový šmapionát připojí k Irglovi a Eratovi pouze Zdeněk Kutlák, juniorský mistr světa z roku 2000, a Tomáš Plekanec, světový šampion "dvacítek" roku 2001.
Česká nominace je nakonec do jisté míry zlomová, nicméně průvan se možná očekával mohutnější a vítr v reprezentačním zatuchlém mužstvu ještě svěžejší. Naskýtala se k tomu celkem ideální doba. Do další olympiády zbývají téměř čtyři roky a český tým má nahráno (vlastní tituly mistrů světa z let 1996, 1999, 2000, 2001 a 2005) a mohlo by se začít více myslet na budoucnost.
