V aktuální sezoně máte za německý Ingolstadt jen 14 odehraných zápasů. Co se děje? Trápí vás zranění?
Ne, ne, žádné zranění. Bohužel mě trenér už skoro nevyužívá. Na hokej se koukám většinou zpoza střídačky.
Přemýšlíte ve 36 letech o konci kariéry?
Je možné, že skončím. Nechám si to přes léto rozležet v hlavě. Pokud budu mít náladu, budu pokračovat. Pokud ne, skončím, nedělám z toho vědu. Když najdu motivaci, nějaké nabídky mám a můžu hrát dál.
V minulé sezoně jste v Ingolstadtu nastřádal také menší porci zápasů, za celý ročník jich bylo 31. Ze stejného důvodu?
Ano, A-tým už ve mně zkrátka asi nevěří. Druhým rokem pořádně nehraju, logicky jsem šel s výkonností dolů. Když už nastoupím, je to skoro každé střídání na jiné pozici, často dokonce trénuju v obraně. Hráče to ovlivní, obzvlášť staršího hráče jako mě.
Angažmá v Německu už je zabité
Jak to snášíte psychicky?
Myslím, že toho mám za sebou dost, jsem otrkaný a tolik mě to nerozhodí. Zpočátku to bylo horší, ale srovnal jsem si to v hlavě a beru to, jak to je. Klub se mě chtěl zbavit, já jsem jim na to řekl, že nevidím důvod, proč bych z Ingolstadtu odcházel. Byl jsem tady spokojený.
Kdy tato situace nastala? V roce 2017 přišel kanadský trenér Doug Shedden a od té doby začala vaše pozice v týmu slábnout?
Tři roky se mi v Ingolstadtu dařilo, hrál jsem dobře. Pak jsem měl slabší sezonu, ale to se může stát. Nestěžoval jsem si na spoluhráče, byť jsem k sobě neměl ty nejlepší, neměl jsem potřebnou pomoc. V klubu mi to chtěli omlátit o hlavu, ale na mě to neplatilo, neodešel jsem. Nevím, jestli ten impulz přišel od trenéra nebo od někoho z vedení.
Přesto jste v klubu zůstal.
Smlouvu mám do konce této sezony, v té době mi platila ještě na dva roky. Neviděl jsem důvod odejít, věřil jsem, že herně budu po slabším roce zase dobrý, ale přestal jsem dostávat šance. Teď je to v klubu trošku politika a nemůžu k tomu prozradit více. Ne do té doby, dokud mě platí.
Jinak jste v Ingolstadtu i s rodinou spokojený?
Rozhodně, je to tady super, moc se nám ve městě líbí. Ani tady nejsou žádné zácpy na silnicích, Ingolstadt je hezký. Byl jsem sedm let v kuse v Davosu, teď jsem šestým rokem tady. Nevím, proč bych měl kvůli nějakému jednomu člověku, kterému jsem se znelíbil, odejít, když jsem svou práci odváděl dobře.
Věříte, že se to může ještě zlomit?
Ne, to už se určitě nezlomí. Po této sezoně v Ingolstadtu skončím. Buď budu pokračovat s hokejem někde jinde, nebo ukončím kariéru.
Jaká je úroveň německé ligy? Zlepšuje se?
To bych ani neřekl, hokej mi tady připadá hrozně taktický, takový šachovitý. Pokud se o německé lize říkalo, že je dravá a agresivní, teď to určitě neplatí, rozhodně ne ve srovnání se Švýcarskem, kde jsem hrál předtím. Když jsme hráli přípravu se Spartou, pokaždé byla lepší, takže si myslím, že i česká extraliga je mnohem kvalitnější než německá soutěž.
Jste odchovancem Kladna, kde jste jako mladík na přelomu tisíciletí nakoukl do extraligy. Když se Kladno vloni do nejvyšší soutěže vrátilo, nebyla ve hře možnost, že přestoupíte domů?
Ne, nic ve hře nebylo.
O extraligu jsem se nikdy moc nepokoušel
A zahrál byste si v Kladně rád?
To ano, ale nejsem si jistý, jestli bych na to měl výkonnost. Mluvili jsme o tom, že jsem dva roky pořádně nehrál, nevím, jak moc bych byl schopný v extralize pomoct Kladnu.
Váš táta v Kladně trénuje mládež. Jste v kontaktu ohledně hokeje?
To jo, jsme v kontaktu. Výsledky Kladna v extralize sleduju. Celkově tomu sledování hokeje ve volném čase moc nedám, ale ano, občas se kouknu, jak kdo u nás v Česku hraje.
Za celou kariéru jste v extralize odehrál jen 17 zápasů, všechny za Kladno. Pak jste absolvoval epizodní štaci ve Lvu Praha v KHL, ale jinak jste hrál v zahraničí. Chtěl jste co nejdéle vydržet venku?
Člověk si ve Švýcarsku a v Německu vydělá asi více peněz než v Česku, ruku na srdce. A navíc se mi doma nikdy extrémně nedařilo. Když jsem se vrátil z Ameriky do extraligy, měl jsem za deset zápasů dvě nahrávky, ta soutěž mi nějak nesedla.
Další šance už nepřišly?
Já jsem se ani nějak výrazně nesnažil, abych mohl hrát extraligu. Dostal jsem se do Švýcarska, což je podle mě nejlepší evropské místo na hokej a život s ním spojený. Měl jsem štěstí na dobré spoluhráče, vydržel jsem tam dlouho.
V Davosu jste zasáhl celkem do osmi sezon, šest z toho bylo kompletních. Nejlepší část vaší hokejové kariéry?
Stoprocentně. Všude jsem se měl slušně, ale v Davosu to bylo perfektní. Byla to po všech stránkách nejlepší léta. Vážím si toho, že si mě tak dlouho nechali v jednom klubu. Nebyl jsem to jen já. Josef Marha strávil v Davosu dokonce 12 let, Petr Sýkora čtyři roky. My tři jsme dokonce byli zvoleni fanoušky Davosu mezi deset nejlepších hráčů v klubu za poslední desetiletí. Musím říct, že je to pro mě jedno z nejhezčích individuálních ocenění. Moc mě to potěšilo.
Jeden z posledních vítězů Spengler Cupu
Horské prostředí v Alpách se vám líbilo?
Není to pro každého. Vesnice v horách, pořád sníh. Ale já jsem byl určitě spokojený. Mám tři švýcarské tituly, v mančaftu jsme tahali všichni za jeden provaz, byť jsme měli i výborné individuality.
Na vyšší nadmořskou výšku jste si časem zvykl?
Ano, časem si člověk zvykne a s týmem jsme pak z toho těžili. Když jsme přijeli někam dolů, cítili jsme se mnohem lépe, lépe se dýchalo. Naopak týmy, které jezdily k nám, se musely aklimatizovat, padala na ně únava.
V jednu dobu se vás v Davosu sešlo skutečně dost Čechů, spolu s vámi, Marhou a Sýkorou také Jaroslav Bednář.
Bylo to super, rozuměli jsme si. Každý jsme trochu jiný, ale navzájem jsme se respektovali, kamarádi jsme doteď.
Společně s Marhou, Sýkorou a Pavlem Brendlem jste z roku 2012 dosud posledními českými vítězi Spenglerova poháru, který se v Davosu hraje každým rokem mezi Vánoci a Silvestrem.
Vidíte, to jsem ani nevěděl. Já jsem ten turnaj pořádně neznal a potom jsem byl z něho vykulený, opravdu hezká akce. Zahrál jsem si ho celkem šestkrát a rád na to vzpomínám.
Líné mládí a zavřená vrata od reprezentace
V roce 2002 si vás v prvním kole draftu NHL z devátého místa vybrala Florida, ale v nejlepší hokejové lize jste odehrál jen tři zápasy. Proč?
To je jednoduché. Byl jsem tehdy líný a tu šanci jsem propásl. Měl jsem mnohem více trénovat a netrénoval jsem. Člověk to zjistí, až když je starší.
V čem byl problém? Pustil jste si do hlavy, že to půjde samo?
To asi ne, ale nevěděl jsem, jak se mám připravit. Nebyl jsem v zápasech tolik vytěžovaný, šetřil jsem se, abych potom nebyl unavený, když přijde šance. Neměl jsem sílu, netrénoval jsem, a proto jsem se v NHL neprosadil.
Komunikace s trenéry v tomto směru nefungovala?
Trenérům to podle mě bylo ukradené. Zní to ošklivě, ale té organizaci jste celkově ukradený a musíte se o sebe postarat sám, případně dát na rady agentury. Nechci na nikoho svalovat vinu, ale v dnešní době už je ten servis pro mladé hráče lepší. Mně to prostě nevyšlo.
Byť máte tři švýcarské tituly a svého času jste v tamní lize patřil k nejproduktivnějším hráčům, tak v reprezentaci jste nikdy nehrál. Jen párkrát jste mihl v nominaci na nějakou přípravu, ne?
Jednou nebo dvakrát šance byla, zhatilo mi to zranění. Ale jinak nevím, proč se v té době hráči ze Švýcarska do reprezentace nebrali. Teď už se to změnilo a dostat se do Švýcarska je pro českého hráče skoro zázrak. Oni si mohou dovolit zaplatit skoro každého, takže když na vás ukážou, už to o něčem svědčí. Ale nedá se nic dělat.
Mrzelo vás to? Vnímal jste hořkost?
Ani moc ne. Bral bych to jako ocenění své práce, ale kolikrát jsme měli v klubu takové galeje, že jsem byl rád, že si můžu odpočinout. Dočkal jsem se jiného ocenění v tom směru, že jsem tak dlouho ve Švýcarsku vydržel.
Kdežto v Česku jste pro většinu fanoušků asi neznámým hráčem.
Nevadí mi to, nestěžuju si. Jsem hrdý Čech, Kladno mě vychovalo, měl jsem tam super trenéry a skvělé podmínky v mládeži. Jsem mu hodně vděčný. Ale kariéru jsem měl pěknou v zahraničí.
Vrátíte se po skončení kariéry domů, nebo zůstanete v cizině?
Určitě se vrátím domů na Kladno. Mám českou manželku a už docela starší děti. Všichni se těšíme na to, až se vrátíme domů.
