Začíná semifinále první ligy mezi Českými Budějovicemi, odkud jste a kde jste strávil většinu kariéry, a Vsetínem, kde zase válí váš syn Luboš. Jste alespoň malinko rozpolcený?
Asi trochu rozpolcený jsem, ale musím se přiklonit na stranu Vsetína. Doufám, že se na mě nebudou fanoušci Motoru moc zlobit, a snad to pochopí. Extraligu bych přál oběma týmům, ale fandit budu Vsetínu.
Před sezonou by byl favoritem této série nejspíš Motor, jenže v základní části skončil lépe Vsetín. Očekáváte vyrovnaný souboj?
První liga se v této sezoně zkvalitnila po hráčské i třeba mediální stránce. První čtyřka je trochu odskočená, přestože některé zápasy čtvrtfinále byly vyrovnané. Nakonec se potvrdilo, že ta čtyřka má navrch, ale Budějovice teď favoritem určitě nejsou. Šance jsou vyrovnané, mohou napovědět první dva zápasy, možná bude domácí prostředí rozhodující.
České Budějovice vyhlašují v posledních letech pokaždé cíl postoupit do extraligy. Proč se to stále nepodařilo?
Zpětně si myslím, že se měl před dvěma lety po baráži více zachovat kádr, který v Budějovicích byl. Mělo se nějakým způsobem navázat. Naopak nastaly výrazné změny, posunulo se to dál, ale myslím, že měla být větší trpělivost s hráči, kteří tam byli. Z druhé stránky je to spojeno se sportovním štěstím, navíc jsou těžko k mání extraligoví hráči, kteří by vám pomohli. Jedno s druhým do sebe zapadne a už se to protahuje. Budějovice jsou bez extraligy šest let.
Nevyšlo to ani s hvězdným týmem v loňském roce, kdy jste byl na střídačce jako asistent trenéra Mariana Jelínka.
Papírově vypadal tým silný, vsadili jsme na zkušenější hráče a na ty, kteří už měli v první lize něco odehráno. V zápasech proti Kladnu nám ale něco chybělo, zkušenost se neprosadila a nebyl to klíč k postupu, i když jsem si z pozice trenéra myslel, že jsme schopní to zvládnout.
Jako hráč jste zažil v Českých Budějovicích postup v roce 2005 a tehdy to také nebylo nic jednoduchého, že? Přestože jste měli v týmu pozdější mistry světa Václava Prospala a Radka Dvořáka.
Tehdy se právě do velké míry zachoval tým, který předtím hrál extraligu a sestoupil. Navíc přišli při výluce kluci z NHL a všichni jsme v tu chvíli věděli, za čím jdeme. V semifinále jsme byli kousíček od vyřazení s Chomutovem, ale kvalita toho týmu byla obrovská. Hráli bychom podle mě extraligu do šestého místa úplně v pohodě. Místo velké baráže jsme pak hráli jen proti Jihlavě na čtyři vítězná utkání a bylo to pro nás jednodušší než v současnosti.
Vsetín před sezonou nejspíš snil o účasti v semifinále, případně v baráži, ale nepatřil k největším favoritům. Překvapil vás?
Když jsem se bavil s klukama, kteří vsetínský hokej dělají, s Radimem Tesaříkem nebo Jirkou Dopitou, říkali mi, že vsadili na hráče, které si mohli sami vybrat. Mají mužstvo, které je hladové po úspěchu a v ideálním věkovém rozložení. Jsou to kluci kolem 25, 26 let a doplňují je veteráni Radim Kucharczyk a Tomáš Frolo. Tým si sedl charakterově a herně prokázal kvalitu, v semifinále je zaslouženě.
Přestup z Českých Budějovic do Vsetína výrazně prospěl vašemu synovi Lubošovi. Co říkáte na jeho výkony v této sezoně?
Luboš měl od Vsetína nabídku už před loňskou sezonou, kdy Vsetín do první ligy postoupil. Luboš dal přednost Chomutovu, pak se vrátil do Budějovic, ale v létě se na pokračování nedohodl a Vsetín projevil zájem znovu. A byl to pro něj nejlepší krok v kariéře. Vsetín si ho vybral a dal mu prostor. Luboš si sedl s Víťou Jonákem, s nímž hrál i v Budějovicích, a Tondou Pechancem. Zabydlel se tam, důvěra od trenérů Dopity a Luboše Jenáčka pro něj byla důležitá. Všechno se to hezky sešlo.
V základní části nastřílel 39 gólů, což je historicky druhý nejlepší počin v první lize. Vy jste nikdy tolik branek v jedné sezoně nenasázel, špičkoval jste se tedy se synem?
Jasně, nějaké hecování bylo (úsměv). Lubošovu kariéru pozorně sleduju a snažím se mu v dobrém poradit. Díval jsem se, že v první lize jsem dal nejvíce 32 gólů a když se Luboš k té hranici blížil, říkal jsem mu, že budu šťastný jako táta, když mě překoná ve všem, co bude možné. 39 gólů je opravdu krásné číslo.
Ve 23 letech má asi nejvyšší čas, aby se posunul do extraligy, že?
Přál bych mu to a přál bych to celému Vsetínu. Je to velký vsetínský sen a pro Luboše by bylo nejlepší, kdyby si extraligu zkusil právě tam. Vím, že je to hrozně těžké, ale uvidíme, stát se to může.
Vy jste v letech 2005 až 2007 zažil jako hráč smutnou kapitolu hokeje ve Vsetíně spojenou s finančními problémy a vyloučením z extraligy. Přesto tvrdíte, že na ty roky vzpomínáte rád.
Šel jsem tam ve věku, kdy už jsem plno věcí zažil. Věděl jsem, že ve Vsetíně už nejsou očekávání jako v době titulů, ale byl jsem nadšený z toho, jak se tam ke mně lidé chovali a jaké bylo klima v kabině. Byly problémy s penězi i celkově, ale poznal jsem, že Valaši jsou asi trochu jiného ražení než lidé jinde. Zažil jsem rodinnou atmosféru a lidské chování, něco naprosto neopakovatelného. V 37 letech jsem se ve Vsetíně cítil dobře a Sparta si mě na půlrok vytáhla, získal jsem s ní titul. Ale kdyby Vsetín nevyloučili z extraligy, určitě bych tam vydržel do konce kariéry.
Přitom jste v těch letech tolikrát nezažil vyprodaný Lapač a tu opravdovou vsetínskou euforii, která zachvátila město teď, ne?
Chodilo na nás v extralize zhruba dva a půl nebo tři tisíce diváků, ale i tak vytvořili parádní atmosféru. V baráži proti Ústí nad Labem v roce 2006 jsme rozhodně nebyli favoriti, za Ústí hráli Roman Málek nebo Milan Antoš. Přesto vyprodáno bylo, lidé vytvořili něco úžasného a my jsme s nimi asi v 15 hráčích v čele se Sasu Hovim tu baráž zvládli.
V pátém utkání čtvrtfinále proti Prostějovu ale zaházeli fanoušci led a rozhodčí různými věcmi, vzduchem letěl i odpadkový koš. Bylo to z vašeho pohledu výrazně přes čáru?
Samozřejmě. Ve Vsetíně je na tribuně na stání obrovský rachot a rozhodčí chodí do kabiny právě pod ní. Kdyby to bylo na druhé straně, asi se to nestane. Vsetín chtěl ukončit sérii, rozhodčím se zápas nepovedl, stala se taková věc. Přes čáru to je, klub dostal trest, fanoušci se někdy v určité náladě nedají uhlídat. Věřím, že se to opakovat nebude.
Play off v první lize v tomto ohledu přináší až úsměvné situace. V Havířově trenér Motoru Václav Prospal stříkal na domácí fanoušky vodu v reakci na jejich chování. Je v tom určitě kouzlo té soutěže?
(smích) Asi na Moravě jsou lidé v tomhle horkokrevnější. Děje se to tam, vloni v Přerově nás trenéry na střídačce normálně polívali. Nedá se proti tomu moc dělat. Když to nepřesáhne mez nějakého fyzického napadení, člověk se tomu po zápase i zasměje, uklidní emoce. Není to tak jen ve Vsetíně nebo Havířově, ale asi všude na Moravě.
Koho tipujete na postup z druhé série mezi Jihlavou a Kladnem?
Lehce favorizuju Kladno a řekl jsem to s Jardou Jágrem i bez něj. Ten tým si vyzkoušel baráž před rokem a přestože tam nezůstali všichni, v kabině je podle mě zdravé klima. Navíc se vrátili Jarda a Pleky, což dodalo týmu i mentální sílu. Věřím jim více než Jihlavě.
