Když jste v A-týmu Třince začali společně nastupovat, slýchali jste přezdívku bratři Sedinové podle švédských hvězd. Jste rádi, že teď už vás fanoušci a všichni ostatní znají jako Kovařčíky?
Ondřej Kovařčík (O): Je pravda, že o Sedinech už tolik neslýcháme. Už nás lidé poznávají podle našeho jména a jsme rádi, že se nám daří. Že to nebyla jen jedna povedená sezona. Doufáme, že to půjde dál nahoru a zanecháme za sebou ještě větší stopu.
Ani vás dva navzájem už si lidé nepletou tolik jako kdysi?
Michal Kovařčík (M): Myslím si, že se pořád někdo najde. (úsměv) Asi to bude napořád. Všichni říkají, že jsme stejní, i když já si to nemyslím.
O: Občas si nás spletou i vlastní spoluhráči. Třeba za mnou přijede nějaký obránce a řekne mi, že tam v té situaci jsem to myslel dobře. A já mu odpovím, že to byl brácha.
V posledních letech jste si vybudovali v A-týmu relativně stabilní pozici, ale nebylo tomu tak už od juniorského věku. Jak těžké bylo vydržet a počkat si na šanci několik let?
M: Byli jsme trpěliví a tu pozici, kterou máme, jsme si vybojovali postupně. Makali jsme na sobě a důvěra od trenérů přišla. Doufám, že jim to splácíme a budeme v tom pokračovat dál.
O: Prošli jsme si Frýdkem-Místkem, v druhé i první lize, až jsme se dostali společně do prvního týmu Třince. Věřili jsme tomu. Museli jsme si těmi začátky projít, ale ani teď nemáme nic jistého. Pořád se musíme zlepšovat, abychom jednou byli lídry týmu.
Teď vám je 24 a 23 let, ale neříkali jste si v tom rozmezí 20 až 22 let, že se vám ve Frýdku-Místku daří a kdy už konečně přijde šance z Třince?
M: Třinec měl vždycky výborné mužstvo, takže jsme věděli, že i když se nám ve Frýdku daří, nemusí být v Třinci zrovna místo. Ale byli jsme trpěliví, navíc je důležité, že jsme ve Frýdku neměli nějaké výkyvy. Tam jsme opravdu lídři byli, dostávali jsme dost prostoru na ledě, a to nám potom pomohlo výše.
Navíc v roce 2017 převzal Oceláře trenér Václav Varaďa, s nímž jste o rok dříve vybojovali pro Třinec juniorský titul.
O: Nějakou roli to asi hrálo. Jak velkou, to nevím, ale jsem rád, že jsme od něj dostali důvěru. Předtím nás trenéři často nebrali, kdežto pan Varaďa nás nechal hrát. Šance přišla a chytili jsme ji za pačesy. Nejhorší je, když člověk povolí a uspokojí se.
V juniorském věku, kdy jste do A-týmu jen zlehka nakukovali, jste maturovali na gymnáziu. Bylo složité se potom rozhodnout, jestli pokračovat ve studiu, nebo vsadit všechno na hokejovou kartu?
M: U mě to bylo jednoznačné. Do školy jsem ani v maturitním ročníku už tolik nechodil a snažil jsem se soustředit hlavně na hokej.
O: Já jsem byl po gymplu na rozcestí, jestli studovat, nebo hrát hokej. Ve Frýdku, kde jsem hrál, byla v té době ještě druhá liga. Váhal jsem, zapsal jsem se na výšku, na ekonomku v Ostravě, a studoval jsem dva roky. Ale poté, co jsem se prosadil v Třinci, jsem s tím skončil. Asi by to šlo skloubit, možná to vyzní špatně, ale řekl jsem si, že školu můžu dodělat kdykoliv, zato v hokeji mám jedinou šanci. Rozhodl jsem se, že dám hokeji všechno, nicméně není vyloučené, že se ke studiu někdy, možná i při hokeji, vrátím.
Dokonce jste mohl jít studovat do Dánska, že?
O: Byl jsem tam přijatý a bylo to dost těžké rozhodování. S mou kariérou to v té době vypadalo tak padesát na padesát. V Dánsku bych hokej možná hrál, ale asi ne na profesionální úrovni. Doufám, že jsem se rozhodl dobře.
Titul chceme znovu, je to návykové
Extraliga je stále před polovinou základní části, přesto máte oba v tuto chvíli jednoznačně nakročeno k bodově nejúspěšnější sezoně v nejvyšší soutěži. Cítíte životní formu?
M: Já už bodově tu nejlepší sezonu mám teď (dosud měl v základní části nejvíce 12 bodů, nyní má po 24 zápasech 19 bodů, pozn. red.). Ale je to pořád jen první půlka, nesmím usnout na vavřínech.
O: Za sebe doufám, že životní sezona teprve přijde, že to pořád může být lepší. S bráchou se bavíme o tom, že každý zápas začíná za stavu 0:0 a je jedno, jak dopadl ten minulý. Na body se tolik nedívám, chci hrát každý zápas na sto procent a pak uvidíme, co z toho na konci bude.
M: Nesmím si říkat, že jsem v minulém zápase dal gól, takže teď nemusím. Pokaždé začínáme nanovo, přesně jak říkal Ondra.
Přirozeně se zdá, že si na ledě s přibývajícími zkušenostmi více dovolíte. Máte také ten pocit?
O: Jasně. Jsme v týmu třetí sezonu a víme, že když uděláme chybu, trenéři nás hned neposadí. Trochu více si věříme. Nechci, aby to vyznělo nějak nabubřele, ale už jsme tady dvě sezony i s play off odehráli, a proto určitou sebedůvěru máme. Už nemůžeme být spokojení, že hrajeme čtvrtou lajnu, musíme se chtít posouvat dál.
M: Vrátím se k tomu přechodu z juniorky do áčka. To je najednou úplně jiný hokej. Rychlejší, silovější. Vidíme to teď na některých mladých, když k nám přijdou na první zápas. To už máme za sebou.
Vloni jste získali v extralize stříbro, letos jste si sáhli na titul. Jaké jsou vaše další hokejové cíle?
O: Stát se těmi lídry a samozřejmě titul vyhrát znovu. Na jaře to bylo něco neskutečného a neumím si představit nikoho, kdo by to nechtěl podruhé zažít. Poznali jsme, jak to chutná a jak je to návykové. (úsměv)
M: Chceme být lídři, což znamená více hrát, táhnout mužstvo. Věřím, že pokud budeme trenérům důvěru dále splácet, přijde to.
Máte ještě někde vzadu v hlavě pořád sen o NHL?
O: Každý hokejista vám řekne, že je to jeho sen. Zůstáváme nohama na zemi, jsme soudní. Na druhou stranu možné je cokoliv. Jedna sezona se může extrémně povést, pak se to třeba poveze. Ale nepřemýšlím nad tím skoro vůbec.
M: Jasně, stát se může cokoliv, ale soustředíme se na to, co je teď. Asi by nám spíše uškodilo, kdybychom se nějak vázali na NHL, nicméně každý by si tam chtěl zahrát, to je pravda.
A co reprezentace? Michal nedávno debutoval na Karjala Cupu…
M: Povedl se mi začátek sezony, vytáhli si mě. Vím, že to bylo na základě výkonů tady v Třinci, a proto se k nim budu dál upínat. Potom vás zase každý zápas za reprezentaci posune výše.
O: Pro mě by to byl sen a velká čest. Kdyby se nám to povedlo společně, rodiče by byli rádi, dědové, babičky. Zní to jako klišé, ale opravdu o tom moc nepřemýšlíme.
Michale, přestože jste nastoupil jen v zápase proti Finsku, působíte na ledě po návratu zase o něco sebevědoměji. Cítíte se tak?
M: Trošku jo, ale nechci na to moc myslet. Abych si nezačal myslet, že jsem něco víc. Přijel jsem zpět s pokorou, vůbec kolem sebe nechci dávat najevo, že jsem byl v reprezentaci.
Přišlo nějaké popichování od staršího bratra?
O: Možná spíš z legrace, ale nebylo to nutné. (úsměv)
Bratři Zohornovi se dostali do národního týmu i ve třech, byť ani jeden z nich třeba nehrál na světovém šampionátu juniorů a podobně jako vy si prošlapávali cestu v extralize. Je to pro vás motivace?
O: Jasně, vidíme, že to je možné. Třeba se nám to někdy poštěstí.
M: Na jejich příkladu je vidět, že si to vydřeli tvrdou prací. V extralize třeba dlouho nebyli úplní top plejeři, ale pak se Tomášovi a Hynkovi povedlo několik sezon a teď hrají první lajnu v Rusku. Radima před dvěma lety posílali z Brna do Třebíče, nechtěli ho a nakonec se našel v Boleslavi. Také u nich byla nutná trpělivost.
Pasta neposeděl, pořád něco vymýšlel
David Pastrňák vede tabulku střelců NHL a útočí na rekordy, proti Montrealu nasázel druhý hattrick. Vy si ho pamatujete z Třince, kde v sezoně 2011/12 odehrál 31 zápasů za starší dorost. Říkali jste si už tehdy, že z něj jednou bude velký hráč?
O: Jo, já jsem si to opravdu myslel od začátku. Na něm bylo hrozně vidět, jak si hokej užívá a bylo to dost nakažlivé. (úsměv) On ani na chvilku neposeděl, pořád chtěl chodit na zimák, chodit si zastřílet. V jednom kuse vymýšlel soutěže, signály. Ale bylo to přirozené. Připadá mi, že se narodil, aby hrál hokej a aby se tím bavil. Dělá to dobře a jsme rádi, že máme takového hráče v NHL.
M: Přesně tak, to je Pasta. Byl odmalička neskutečný. Na ledě si dovolil velké věci a když něco zkazil, v uvozovkách mu to bylo jedno. Chtěl pořád hrát a pořád se zlepšovat, to ho dostalo tam, kde je.
Všichni říkají, že se nemění ani mimo led. Potvrdíte to?
O: Určitě, pořád je stejný. Potkali jsme se s ním v létě v Praze a vůbec se nemění. Je věčně vysmátý, vymýšlí srandičky. Prostě pohodový člověk.
Máte s ním nějakou příhodu z Třince?
O: Třeba jsme si šli jednou zastřílet do střílny, ale byli jsme tři útočníci. A Pasta vymyslel, že si jeden z nás obleče brankářskou výstroj a budeme se střídat. Takže jsme se točili v brance a snažili chytat puky, dost jsme se nasmáli. Takových věcí bylo víc.
Z Třince šel do Švédska a v té době neuměl pořádně anglicky, že?
M: Vůbec. (smích) Chodili jsme spolu do třídy a anglicky opravdu neuměl. Ale když už tam jste, okolnosti vás donutí, abyste se to naučil. Hlavně si myslím, že měl Pasta i štěstí v tom, jak se skamarádil s Williamem Nylanderem. Hráli spolu, byli neskuteční a byla otázka času, kdy takoví hráči dostanou v NHL šanci. Pasta ji v Bostonu parádně využil.
O: V Třinci nejvyšší dorosteneckou soutěž jasně převyšoval, sbíral mraky bodů. Je to zkrátka mimořádný sportovní talent a k čemu se postavil, to mu šlo. Tenis, fotbal, basket.
Řešíte v třinecké kabině Pastrňákovy výkony?
O: Samozřejmě. Pokaždé se ozve někdo s hláškou ve stylu "Ty vole, zase tři góly, to si dělá p**el…" a podobně. (smích) Před tréninkem si to řekneme, každý sleduje ty sestřihy. Gólů už má fakt hodně a bude těžké to udržet. Přeju mu to.
M: Já už se těm hattrickům ani nedivím. Když má Pasta šanci, prostě si s ní poradí. Chytil formu, ve které mu tam padne skoro všechno. Nikdy to nebyl hráč, který by se pral na brankovišti, ale přesto dává góly i odtamtud. A střelu z první má neskutečnou.
Mluvili jste o tom, že se soustředíte na výkony v Třinci. Za měsíc vás čeká druhá účast na Spengler Cupu. Jak se těšíte do Davosu?
O: Bráchu to vloni obešlo, protože byl zraněný, já jsem si tam zahrál a musím říct, že to bylo super. Skvělá atmosféra, stánky a fanzóny všude okolo. Koukal jsem na to a nevěřil jsem, že tam bude tolik lidí, protože Davos je malé městečko. Moc se těším.
M: Já jsem tam byl před dvěma lety, kdy jsme ve Švýcarsku hráli s Třincem na jiném turnaji. Už to se mi líbilo, ale kluci říkali, že Spengler je ještě dvakrát lepší. Takže se rozhodně těším.
O: Má to své kouzlo. Horská vesnička, všude plno sněhu. Budeme chtít uspět, ale soupeři jsou tam velmi silní. Ve skupině máme Kanadu a Davos, pak to bude o jednom zápase ve čtvrtfinále nebo semifinále.
