Olomouc jste v prvním zápase čtvrtfinále rozstříleli 8:1, v Třinci jste na úvod semifinále vyhráli 4:1. Jaké to bylo utkání?
Ten zápas nám opravdu ve všem vyšel. Ve hře pět na pět jsme je ani nepustili k šancím, maximálně měli něco jen v přesilovkách. Hráli jsme, co jsme chtěli, dali jsme góly a udrželi jsme to.
Žádná únava z předchozí dlouhé série na sedm zápasů nebo z dlouhé cesty do Třince se neprojevila.
Ne, máme natrénováno a do Třince jsme jeli den předem. Bylo to v pohodě a jsme zvyklí jezdit takhle daleko. Do Olomouce nebyla ta vzdálenost o tolik kratší.
Je tedy výhoda, že jste od soboty ještě rozehraní, zatímco Třinec po sérii s Vítkovicemi déle než týden stál?
Řekl bych, že na tom vůbec nezáleží. Jsou to jiné zápasy, jiná série. Kdybychom první zápas v Třinci prohráli, zase by to výhoda nebyla.
Ale nebyli jste až překvapení, že byl Třinec v první třetině dost zakřiknutý? Přestříleli jste ho 16:8, vedli jste rychle 2:0.
My víme, že můžeme hrát s každým. Dlouhá série s Olomoucí nás v tom ještě utvrdila. Říkali jsme si, že když to urveme, budeme nebezpeční. Potvrdilo se to, vlítli jsme na ně a vyhráli jsme.
Vy jste otevřel střelecký účet gólem na 1:0. Byl váš první v letošním play off, ale asi vás spíš těší jeho důležitost, ne?
Bylo to skvělé. Dali jsme gól hned z první přesilovky a hodně nám to pomohlo. Jsem rád, že mi to tam padlo a vyhráli jsme, ale já opravdu nejsem ten hráč, od kterého by se čekaly góly (úsměv).
Důležitý byl gól Jana Kováře na 3:0, kdy vaši spoluhráči ujeli do brejku čtyři na jednoho. Jak jste viděl netypickou situaci?
Nevím, jak to vzniklo, ale v jednu chvíli to snad bylo pět na jednoho. Guli (Milan Gulaš) s Kovym (Jan Kovář) to výborně vyřešili, dali to do prázdné brány. Třinec tam tlačil, za stavu 2:0 pro nás chtěl dát za každou cenu gól, ale otočilo se to.
Olomouci se Gulaše s Kovářem dařilo bránit relativně dobře, kdežto v prvním utkání v Třinci měli oba po třech bodech. Sedlo jim to?
Určitě. Tenhle hokej jim bude vyhovovat. Celou sezonu hrají výborně a s Olomoucí třeba tolik gólů nedávali, ale v šancích byli pořád. Napadalo jim to tam a určitě jim to pomůže.
Gólem v Třinci jste načal sedmou stovku extraligových zápasů. Jaká byla ta šestistovka?
Už je to dlouhé (úsměv). Počet zápasů nesleduju, ale teď jsem zjistil, že už jsem starý. Byly tam dobré sezony i ty špatné. Jsem rád, že jsem mohl odehrát v extralize tolik zápasů.
Finále jste si ale v 36 letech zatím ani jednou nezahrál, semifinále s Třincem je pro vás pátým pokusem. Je to velká motivace?
Hodně bych to chtěl prolomit a postoupit. Ještě jsem finále nehrál, v roce 2013, kdy Plzeň vyhrála titul, jsem byl v Německu. Trenér Marian Jelínek mě předtím v týmu nechtěl, musel jsem jít jinam. Jinak bych neodešel, bohužel to potom vyšlo zrovna na titul.
Až do semifinále prošla Plzeň i před deseti lety a jízdu začala právě vítězstvím nad Třincem v předkole. S Kovářem jste u indiánů jedinými pamětníky, co se vám vybaví?
Pamatuju si to. Byl to dobrý rok, tenkrát se zrovna vrátil Martin Straka. Třinci jsem dal čtyři góly, dařilo se mi, ale v pátém zápase doma mě zranili. Byla to škoda, tehdy jsme určitě měli na finále. Poranili mi koleno, ve čtvrtfinálové sérii s Pardubicemi jsem skoro nehrál, pak jsem naskočil v semifinále se Slavií, ale už to bylo špatné.
