Odehrál jste během jara deset celých utkání a zapadl jste do základní sestavy, co zatím můžete říct o angažmá na jihu Francie?
Když jsem do Montpellier přicházel, tak jsem ani nečekal, že toho odehraju tolik. V březnu jsem sice vypadl ze sestavy na nějaké čtyři zápasy, ale znovu jsem naskočil a nyní hraju každý zápas v základní sestavě. Z osobního i fotbalového hlediska jsem naprosto spokojený. Navíc na jihu Francie se žije perfektně a nemůžu si tohle angažmá vynachválit.
K jistotě záchrany potřebujete v posledních dvou kolech uhrát bod. Netrápí vás, že jste se nezvládli zachránit už dříve?
Z toho mám trochu špatný pocit. Měli jsme se zachránit už dříve, ale naše výsledky jsou takové nahoru dolů. Uhrajeme třeba sérii tří výher, ale pak zase čtyřikrát prohrajeme. Vedení klubu na tu definitivní záchranu hodně čeká, aby mohli začít plánovat další sezonu v Ligue 1.
Sice máme šestibodový náskok na barážovou pozici, ale stále existuje možnost, že bychom mohli hrát baráž, takže chceme už v příštím zápase proti Lyonu slavit jistotu.
Nedávno se zranil kapitán Montpellier Vitorino Hilton, který i v devětatřiceti letech patří k nejlepším hráčům klubu. Jak moc chybí hráč, se kterým jste vytvořil stoperskou dvojici?
Hilton je tady obrovská persona, když jsem přicházel, tak jsem ho znal, ale netušil jsem, jaký je to formát. Na to, kolik mu je a co dokázal, se chová úplně skvěle a se vším chce každému pomoct. Hodně mi to tady ulehčil, hraje se mi s ním moc dobře. Myslím si, že by takový hráč chyběl každému klubu. Hilton je v Montpellier naprostá legenda, takže je jeho zranění pro nás velká ztráta, ale v posledním utkání jsem nastoupil s Danielem Congrém a myslím si, že jsme zápas do defenzivy zvládli dobře.
Už jste si zvykl na tempo francouzské ligy?
Myslím si, že každý zápas ve francouzské lize je pro mě srovnatelný se zápasy v Evropské lize, kterou jsem hrál s Libercem. Třeba hrajeme doma s Lille. Takže zápas týmů z druhé poloviny tabulky a hraje se v takovém tempu, že jsem na konci úplně vyšťavený, takže rozdíl oproti Česku je obrovský. A ještě větší rozdíl je v zápasech proti Paříži nebo Monaku. To jsou týmy, které jsou ve Francii o velký kus dále. Takové týmy nejde pravidelně porážet, ale věřím, že jednou za čas si to sedne a dokážeme takové týmy porazit.
V Liberci jste byl lídr, plánují pro vás časem podobnou pozici i v Montpellier?
Když jsem do Francie přicházel, tak jsem přibližně takové zprávy měl. Říkali mi, že bych měl být v pozici jako třeba Hilton nebo v minulosti Laurent Blanc, ale to mi přijde, že je hodně předčasné. Pokud něco takového v klubu o mně řeknou, tak je vidět, že se mnou počítají, a hodně mě to těší. Ale vím, že do takových velikánů mám ještě hodně daleko, ale pokud zapadám do koncepce klubu a počítají, že by to na mně mohli jednou stavět, tak jsem za to moc rád.
Jak jste na tom s francouzštinou?
Už jsem někde říkal, že když přijde do týmu nějaký cizinec a jde na něm vidět, že se trochu snaží zapadnout, tak ho ostatní z týmu vezmou dřív a snadněji zapadne. Takže se snažím na jazyku pracovat. Co se týče fotbalových frází a komunikace na hřišti, tak s tím už nemám nejmenší problém. Myslím si, že na tom hřišti mě je slyšet stejně jako v Česku. Ale na nějakou větší konverzaci to ještě není. Klukům rozumím, ale trvá mi dlouho, než nějakou složitější větu vytvořím. Ale na druhou stranu jsem ve Francii teprve čtyři měsíce a myslím si, že jsem se ve francouzštině zlepšil. Mým cílem je, abych do konce roku už mluvil velmi dobře a mohl se více projevovat v kabině.
Mají Francouzi podvědomí o českém fotbale nebo o České republice jako takové?
Byl jsem docela hodně překvapený, protože jsme se od Slovenska oddělili před více než 24 lety, ale ve Francii mi ta starší generace říká stále o Československu. Celkově nás berou, že jsme ti z Východu. Není to tak, že by vůbec sledovali a věděli, co se děje v Česku. Ve Francii znají celou Afriku, ale Česko je pro ně taková exotika.
Ale když se ve Francii řešily volby, tak se mě ptali, jaký máme názor na Evropskou unii v Česku, takže se trochu zajímají, ale pořád jsme pro Francii ten Východ. A zájem o českou ligu nebo naše problémy nemají.
V březnovém reprezentačním srazu vás Karel Jarolím vynechal z nominace. Řešil to s vámi někdo z národního týmu?
Dostal jsem tu předpozvánku, na které jsem figuroval mezi náhradníky. Minulý reprezentační sraz byl v té době, kdy jsem zrovna nehrál, takže jsem s pozvánkou ani moc nepočítal. Navíc ostatní kluci do obrany hrají pravidelně. Uvidíme, jak dopadne další nominace. K pozvánce se příliš neupínám, ale zároveň věřím, že bych se do reprezentace mohl dostat. Když se člověk otrká v těžké lize, tak by rád reprezentoval, protože to je stále to největší, čeho může dosáhnout. Ale vím, že podmínkou je hrát dobře v klubu.
Vnímáte, že na postu stopera vzniká v reprezentaci velká konkurence?
Nemám v hlavě, že se za každou cenu musím dostat do národního týmu, ale je to jeden z cílů na mé fotbalové cestě. Takže každý týden pracuju na tom, abych se zlepšoval, a věřím, že mi to do reprezentace pomůže. Budu nesmírně šťastný, když se mi to podaří. Vím, že se v národním týmu tvoří nová generace, a byl bych moc šťastný, kdybych u toho mohl být.
Momentálně se ve Francii hraje mistrovství světa v hokeji. Věděli o tom vůbec vaši spoluhráči?
Ptal jsem se asi dvou kluků a jednoho z realizačního týmu, jestli o tom vědí, ale nevěděli. Takže jsem jim o tom řekl a oni začali fandit. O dva dny později Francie porazila Finsko, takže hned za mnou přišli a bouchali se do hrudi, že jsou obrovští fanoušci hokeje (smích).
Nevydáte se do Paříže fandit českým hokejistům?
Přemýšlel jsem, že bych se vydal na zápas Česka s Francií, ale hrajeme v neděli s Lyonem, takže to nevyjde. Ale pokud budou kluci zůstávat na vyřazovací část ve Francii, tak přemýšlím, že se na nějaký zápas vydám, protože už budeme mít s týmem po sezoně. Takže bych se vydal domů do Liberce přes Paříž.
