Glosář - Ty slzy musely ven, nedokázal se jim ubránit. Plzeňská aréna aplaudovala muži, který pozvedl Viktorii z prachu průměrnosti a pozdvihl ji k nebesům.
Pavla Vrbu sice před odchodem k národnímu týmu čeká ještě jeden zápas v plzeňských službách, 10. prosince v Lize mistrů proti CSKA. Ale slavnostní loučení proběhlo už teď, na konci podzimní části ligy.
Příbram, to byl pro takovou příležitost optimální soupeř, který se scénáři Vrbova vítězného ligového loučení nijak zvlášť neprotivil.
Před utkáním došlo i na růže. Nikoli ovšem na Růže pro Zemana, jak je známé z názvu poslední části jednoho neblahého seriálu, ale pochopitelně pro Vrbu. Dostal je od ředitele Adolfa Šádka, chlapíka, co si krátce po Vrbově rozhodnutí odejít nebyl jist, zda se spolu vůbec někdy přátelili...
Ale zpět ke jménu Zeman, které figuruje i v plzeňském fotbalovém příběhu. Nikoli major Honza, ale trenér Zdeněk se totiž v závěru týdne podivil, že se na isport.cz objevily zvěsti, že už Plzni v jednáních o Vrbově nástupci řekl Ne. Kdo ví, dost možná tu (dez)informaci někdo podsunul, aby tím poněkud netaktně celé námluvy ukončil. Pokud ano, patrně se mu to podařilo.
Tatranské pastorále i Bílé linky
Ale když už jsme si těch 30 případů majora Zemana pustili do hlavy (a jen tak nám je odtamtud bohužel nikdo nevymaže), pojďme si s nimi alespoň pohrát a skrze názvy některých epizod komunistického seriálu si v krátkosti odvyyprávět i Vrbův příběh.
Tatranské pastorále ho zavály na Slovensko, kde mj. vyhrál titul se Žilinou. Smrt u jezera naznačuje možný konec Miroslava Kříže, který Vrbu do Viktorie přivedl. Jeho vrah se nicméně stále skrývá v poli...
Prokletého dědictví se pak ujal Tomáš Paclík. Modrá světla Ligy mistrů sice následně bohužel proťaly i Bílé linky, se kterými měl co do činění stoper Bystroň, ale Plzeň se rozklížit nenechala a do Studny nespadla.
Vrbovo působení v Plzni přičarovalo Viktorii trofeje blyštící se jak Rubínové kříže: dva tituly, domácí pohár. Přišly i dva starty v Lize mistrů a jeden ve skupinové fázi Evropské ligy.
Konkurenční Sparta, pyšná Dáma s erbem, v této éře začala hrát Třetí housle. Vrbovy trenérské metody, pravda, chová ve velké úctě. Nicméně zároveň nabyla přesvědčení, že rozhodčí jsou jen Klauni, které řídí nejmenovaná Bestie a svou roli v tom hraje i nevšední Romance o nenápadné paní. Tak Sparta vzala do ruky Kleště (no, spíš tašku) a začala Štvanice.
Časem se ovšem všechno zklidnilo, byť jde možná jen o Mimikry... Na začátku námluv s reprezentací to pak dlouho vypadalo, že Vrba skončí jako Rukojmí v Bella Vista, ale byť následovala poněkud trnitá Křížová cesta, skončila úspěchem předsedy FAČR Pelty. A Paclík se teď v Plzni modlí, aby pro Viktorii nešlo o Konec velké šance...
Pomyslné růže pro Vrbu tak do Plzně v duchu posílá i Sparta, která pevně věří, že její tříleté čekání na trofej ukončí lektvar smíchaný ze dvou ingrediencí: 1) z pětibodového náskoku před Plzní, s nímž teď Sparta přezimuje, 2) z vědomí, že ať už do Plzně přijde kdokoli, Pep Guardiola, který by z Viktorie vmžiku udělal ještě údernější zbraň, to asi nebude...
Horváth obávaným hlavičkářem?
Plzeň-Příbram 2:0. Proč Sparta Plzni na podzim utekla? To je celkem jednoduché, po ostudném evropském výpadku s Häckenem válčila jen na jedné frontě, Plzeň musela rozkládat síly do většího počtu utkání.
Sparta se navíc v lize prakticky vyvarovala jakékoli krize a nasbírala víc bodů, než kolik jich po 16 kolech v české lize nasbíral kdokoli před ní, konkrétně 42. Neprohrát a ztratit jen třemi remízami, toť počin vskutku úctyhodný.
Plzni se, zejména v průběhu jejího slabšího měsíce října, rozkutálelo bodů víc. V případě duelu s Příbramí bylo ale od první vteřiny jasné, že tady problém nenastane. Středočeši nestačili v žádné herní činnosti, Viktorii navíc svou nedůsledností významně usnadňovali život.
Když Čišovský dlouhatánským nákopem najde Horvátha a zkušený stoper Zápotočný ho nechá hlavou (!) skórovat prakticky bez souboje, asi je něco špatně. Zápotočný se před časem velmi divil, proč ve Spartě nehrál - když si pustí tenhle gól, tak to možná pochopí.
Druhý zásah? Prakticky totéž, jen přihrával Horváth a na pravém křídle byl adresátem balonu Petržela. A soupeř se na něj opět se zájmem díval.
Do exhibiční kulometné střelby se po změně stran utkání nezvrtlo, i tak ale duel vytvořil Pavlu Vrbovi důstojnou kulisu pro velké loučení. Zasloužil si ji.
Vstřelil vítězný gól. A smutnil
Jablonec-Sparta 2:3. Když o sebe v lize křísnou tyhle dva týmy, nabízejí obvykle nadstandardní podívanou. Drama ve vývoji skóre, bleskově sehrané protiútoky, oboustrannou vitalita a vůli po vítězství.
Jablonečtí měli zejména v první půli lídra na lopatě. A to navzdory tomu, že skóre svým 135. ligovým gólem otevřel přeběhlík do rudého dresu David Lafata. V historické tabulce už dýchá na záda Lokvencovi (136) či Grigovi a Luhovému (oba 137), nicméně Sparta si od něj na podzim jistě představovala větší gólový přísun než "jen" 7 tref.
Jenže jak tentokrát Spartě pravá strana fungovala směrem dopředu, tak průchodná byla směrem dozadu. A přetížený Kadeřábek tam pak jabloneckému tlaku nestačil odolávat. Padly z toho dva góly a Vaňkova tyč.
I trenér Lavička zjevně cítil, že na severu hrozí jeho týmu vážný výsledkový problém, takže začal na plac posílat ofenzivní posily nezvykle brzy. Už v 56. minutě změnil rozestavení příchodem druhého útočníka Bednáře, o 20 minut později přišla na plac i Matějovského kreativita.
A efekt to přineslo, Sparta skóre otočila - nejdříve díky neuvěřitelné situaci, kdy domácí Čížek rozehrál trestný kop přímo na kopačky sparťana Costy, který pak mohl snadno rozehrát Krejčím zakončený protiútok.
A pak se Matějovský ukopnul, přehodil přitom nechtěně gólmana Valeše skoro jak svého času Ronaldinho Seamana... A bylo vymalováno.
Televizního interview pak střelec vítězné branky využil k tomu, aby si národu postěžoval, že ve Spartě moc nehrává, a tak má z toho trauma.
Držet na lavici bývalého kapitána, který na Letné roky ze všech stran slýchal, jak to na něm všechno stojí, je jistě komplikovaná věc. Kdo ví, snad teď má kouč Lavička pocit, že po zranění nemá Matějovský natrénováno tolik, aby dostatečně kvalitně bránil. Každopádně platí, že napruzený hráč umí i vítěznou kabinu otrávit raz dva...
V létě Matějovskému končí smlouva, pro Spartu jistě příležitost rozmyslet se přes zimu, co s ním dál. Podobně jako třeba se Švejdíkem, který je ve srovnatelné situaci, ale zatím si nikde nahlas nestěžuje. S Ujfalušim už se nejspíš příliš nepočítá, počítá se s tím, že ukončí kariéru, koleno nefunguje.
Sigma dorotovala k další prohře
Olomouc-Dukla 1:2. Občas v lize vidíte věci, nad kterými by i v mladších žácích zůstal rozum stát. Zatímco jablonecký kouč Skuhravý jistě nechápal, jak mohl jeho týmu rozehrávkou trestného kopu založit gólovou akci Sparty, tak se i v Olomouci všichni divili, jak je možné, že hostující Hlinka má uprostřed šestnáctky spoustu času ztlumit si míč na prsou a pak si vybrat, kam ho Zlámalovi šoupne.
Sigma je pořád rozklížená, na podzim donekonečna točila sestavou, prohnala jí celkem 22 fotbalistů. Když to srovnáme třeba se Spartou, Teplicemi či Libercem, tam si v lize vystačili se 17 hráči, kteří na podzim odehráli alespoň 100 minut (podobně jako těch 22 olomouckých).
Fotbalový svět přináší nejrůznější paradoxy. Celá republika závidí Olomouci její mládežnickou líheň, ale její silná produkce, jako by se obracela proti Sigmě. Za prvé naplňuje šéfy klubu přesvědčením, že není potřeba nikoho kupovat, za druhé generuje spoustu variant pro ligovou sestavu, která se pak ale těžko může nějak usadit.
O permanentním výprodeji (Přikryl, Hořava, Pospíšil), který se samozřejmě nemůže neprojevit, nemluvě.
Teplice-Znojmo 1:3. Na kalendáři utekl jeden měsíc - a v Teplicích je všechno jinak: 27. října tam 16 000 nadšených fanoušků aplaudovalo slavné výhře nad Plzní, 29. listopadu se 2250 prokřehlých nejvěrnějších smutně dívalo na trápení zmrzlých Afričanů a jejich česko-bosenských souputníků.
Opěvovaná štika ligy se na Letné přiškrtila na sparťanském háčku. A od té doby to s ní jde od deseti k pěti. Přišly plichty s Libercem a v Ostravě a teď problém s nováčkem, který si tak v lize připsal svou historicky první výhru venku.
Nelze všechno zjednodušovat zraněním Mahmutoviče. Do Teplic před zimou dorazila únava "materiálu" a patrně i motivace.
Jihlava-Slovácko 2:1. Měnit trenéra kolo před koncem podzimní části ligy, to je kapku nezvyk. Ale pětigólovým debaklem v Příbrami jako by asi hráči Jihlavy poslali jistý vzkaz... Dost nahlas se mluví o tom, že trenér Komňacký měl s těmi staršími spíš větší, než menší spory. Ostatně jako nedávno v Jablonci...
Pokud si ale Koloušek a spol. myslí, že si touhle změnou pomohli, tak bych spíš řekl, že se jen přesunuli z louže pod okap, protože pokud jim nevoněly diskuse s "profesorem" Komňackým, jsem zvědav, jak jim bude vyhovovat "vojenský kartáč" od Petra Rady. Napoprvé to každopádně Jihlavě zafungovalo...
Ml. Boleslav-Ostrava 4:0. V srpnu pro Baník platilo, že čtyřgólový příděl je norma. Pak se kouči Svědíkovi s mladičkou sestavou podařil malý zázrak, když hru týmu v rámci možností stabilizoval a ostudám se úspěšně vyhýbal, a to až do nedělního výletu do Boleslavi. Menší výprask každopádně baníkovce vrací před zimou do reality.
Bohemians 1905-Brno 1:1. I před "klokany" z Ďolíčku se před lety třásla Sparta i Evropa, tak jako teď před Plzní. I tady měli v neděli velkou slávu, to když fandové tleskali Antonínu Panenkovi k jeho dnešním 65. narozeninám. Ale tím paralely končí, pak přišla holomajzna a podržíme-li se "zemanovské terminologie", pak ke slovu přišli Vyznavači ohňů. Jinými slovy: v hledišti nastala "pyrotechnická krize", kvůli níž se 10 minut nehrálo. Takže spíš ostuda. Alespoň, že se tentokrát zelenobílí dočkali odpískání poctivé penalty, když se jí posledně dožadovali marně. Ale Brno není Jablonec.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
