Glosář - Liga, pohár, liga, pohár, liga. Takhle kvapně to v úvodu sezony termínově sviští českým klubům, které startují v předkolech evropských pohárů.

Hrát nyní v rychlém sledu a teplém počasí dva zápasy týdně, a to opakovaně, není jistě, včetně únavy z cestování, zrovna slast. Ale co je v téhle úvaze ještě podstatnější: V pohárové Evropě lze vydělat miliony. A platí, že pokud teď pokazíte kvalifikaci, už nemáte další šanci něco dohnat. Na rozdíl od ligy. Proto teď logicky dáte pohárům přednost a do ligových zápasů sestavu prostřídáte, to je logické.

Ligové sestavy Plzně, Sparty, Jablonce i Liberce se proto ve druhém kole Synot ligy od těch pohárových lišily poměrně výrazně. Porovnáme-li základní jedenáctky, pak snadno zjistíme, že Sparta nasadila proti Baníku 7 (!) jiných hráčů než na CSKA,  Plzeň vyměnila oproti Maccabi na Julisce 5 lidí, stejný počet pak Liberec po Kirjat Šmoně na Slavii. A 4 hráče oproti duelu s Kodaní "zrotoval" jablonecký kouč Jaroslav Šilhavý pro duel s Bohemians.

Co z toho vzešlo? Všichni pohároví zástupci se teď o víkendu dostali v lize do problémů, všichni v průběhu utkání prohrávali. Jediná Sparta pak dokázala zápas obrátit ve vítězství, kluby zpod Ještědu nakonec své duely dovedly k remíze a Plzeň odjížděla z Dukly s prázdnou.

Příčiny problémů těchto favoritů určitě nespočívaly jen v obměněných sestavách. Svou roli samozřejmě hraje rozmělnění koncentrace mezi Evropou a ligou, kvalita výkonu soupeře nebo myšlenka trenérů na to, že i ty hráče, které oproti pohárům neprotočili, by v lize neměli nechat šťavit celých 90 minut. Což byl třeba případ plzeňského Daniela Koláře, který po vystřídání Viktorii v závěru zápasu na Dukle jakožto osobnost týmu určitě hodně chyběl. Podobně jako David Limberský, který zápas úplně vynechal.

Nutno dodat, že na to, co touhle dobou před dvěma lety předváděl s plzeňským týmem Pavel Vrba, nikdo ze současných pohárových zástupců (zatím) navázat nedokázal. Vrba totiž tehdy prakticky rozdělil svůj tým na dvě jedenáctky, načež s jednou nastupoval v předkolech v Evropě a s tou druhou v lize.

A obě jeho jedenáctky přitom předváděly naprosto identický, lehkonohý styl, obě tehdy, každá na té své frontě, fungovaly naprosto perfektně.

To ve Spartě dosud dokonale nesladili nový herní styl 3-5-2 ani s jednou jedenáctkou, byť výkon v Moskvě byl samozřejmě velmi nadějný. U Plzně se zase ukázalo, že pokud se tým dostane do úzkých, nemá ještě ve svém "alternativním sledu" takové osobnosti, aby se s tím uměly poprat. I to je jistě pro trenéra Koubka důležité poznání.

Lafata je zpět. Ale zbyla mu síla?

Sparta–Ostrava 3:1. Baníkovci se proti Spartě vždycky vyhecují. A i tentokrát odhalili mnohé její slabiny. Takový Mondek mohl dát v první půli klidně dva góly. Nejdřív totiž Sparta zjistila, že když zahrává standardku a odražený míč získá soupeř, měla by mít na hřišti připravenou nějakou pojistku, jak takový brejk zastavit. Pokud jí měl být Matějovský, tak tedy unikajícího Mondeka příliš nestíhal. Ale balon skončil na tyči.

Další superšanci pak stejnému protihráči nabídl brankář Štěch, který v základní rozehrávce chyboval opakovaně.

Defenzivní fáze Sparty navíc trpěla absencí Váchy, najednou se k obranné činnosti v záloze nikdo jiný neměl. A ani vpředu Sparta dlouho nijak neexcelovala. V první půli zahrozila silně prakticky jedinkrát, rychlou sérií střel Hušbauera, Dočkala a Lafaty, z nichž Pavlenka první dvě skvěle vyrazil a třetí šla následně nad břevno.

S útočníky má Sparta trochu kříž. Lafata kvůli zranění vynechal celou letní přípravu, Fatai její část, oba tak mají logicky deficit v rozehranosti i kondici. Jako rybička je pouze Paixao - jenže ten je zase totálně z formy.

Efektivnější kooperaci než s ním navázal Lafata ve druhé půli určitě s Fataiem, nicméně i oni si chvílemi navzájem překáželi. Chce to samozřejmě čas a sladění, aby si oba našli v šestnáctce ty své pozice a jejich cesty se nekřížily, to je jasné.

Fataiovi mimochodem viditelným drcnutím překřížil ve druhé půli cestu baníkovec Kouřil, ale penalta se nepískala. To už Sparta prohrávala 0:1, když nedokázala ubránit jednoduchou standardku a právě dlouhán Kouřil se ve finále akce silou protlačil přes Brabce.

Někdo řekne, že pak Sparta našla morální sílu, jiný upozorní spíš na to, jak obrovskou cenu má pro ni Lafata. Právě on vsítil extrémně důležitý vyrovnávací gól, který nabudil i jeho spoluhráče tak, že uvadající Baník v posledních deseti minutách roznesli na kopytech.

Kdyby ve fotbale ani jinde neplatí, ale kdyby baníkovci za pro ně příznivého stavu 0:1 sehráli brejk šikovněji, tak, aby Narh neskončil před rozvlněním sítě v ofsajdu, asi by se pak už sparťanům ze stavu 0:2 vstávalo "z hrobu" mnohem hůř... A také další Narhova střela minula pak Štěchovu bránu jen těsně...

Obrat ve skóre jistě povzbudí sparťanskou bojovnost, na druhou stranu někteří klíčoví hráči vicemistra ztratili v ligovém utkání těsně před odvetou proti CSKA určitě víc sil, než se plánovalo. V první řadě Lafata, ale i Frýdek, který musel na plac, když Breznaník odstoupil kvůli bolavému kotníku.

Zahozená penalta mistra odbourala

Dukla–Plzeň 1:0. Po jarním vzájemném utkání měli hráči Dukly, ale i vedení klubu, na soupeře  trochu spadeno. Ať už oprávněně, nebo ne, cítili se ukřivděni několika výroky rozhodčích, zejména penaltovými situacemi.

Možná proto tentokrát ještě víc přidali do kroku, o to spíš, když na place neviděli třeba Limberského, ale mladičkého Matějů. Vycítili mimořádnou šanci bodovat - a poprvé po návratu do soutěže také Viktorii porazili.

Proč? Třeba proto, že Vůch, který v plzeňském dresu také dostal velkou šanci, nedotáhl a nevyužil několik slibných, až gólových pozic. A byl z toho pak hodně špatný. Také proto, že se po výrazném nedorozumění mezi Kozáčikem a Hubníkem dostala Dukla do vedení. A také proto, že brzy nato nedokázal Kovařík nasadit Plzeň zpátky na koleje, když ze správně nařízené penalty vysoko přestřelil.

Ten moment Plzeňské úplně odboural. Ti, co byli v danou chvíli na place, už v sobě neměli vůli, ani fyzickou sílu, aby Duklu přimáčkli.

Plzeň tak našla první prohru v soutěži poměrně brzy. A to ji ještě ušetřil domácí Přikryl, který v průběhu utkání zahodil šanci, o níž by jeden řekl, že se snad ani zahodit nedá. A také sudí Lerch, který neviděl jasné penaltové postrčení rukama, kterým Procházka počastoval Beauguela. A příliš milosrdný byl i vůči Matějů, který měl za stažení míče rukou dostat druhou žlutou a následně i červenou kartu.

Sudí Paták kouzlil a kompenzoval

Jablonec–Bohemians 2:2. I po oslavách 70 let jabloneckého fotbalu se dost mluvilo o výkonu sudího, zde Michala Patáka. Bohemka, která do ligy vstoupila hodně špatnou nohou, domácí prohrou se Zlínem, tentokrát honila bycha - a celkem úspěšně. Dvakrát šla po jednoduchých akcích do vedení.

Hodně sporné bylo ale zejména první vyrovnání domácích, to když Wágner ve vzduchu vytočil něco jako dvojitého lutze s vrutem, přičemž využil Šmídova letmého doteku. Budiž, tohle dílko se možná dalo obdařit Cenou Thálie, leč penaltou, myslím, ne. Nicméně pískla se, Wágner ji proměnil a bylo to 1:1.

Paták si byl možná vědom, že se uhvízdl, takže když chvíli nato předvedl penaltový faul brankář hostí Zlámal, kompenzovalo se a tentokrát se nepískalo.

Jablonečtí se pak ve druhé půli zlobili, když Šmíd zahrál v šestnáctce rukou. Ale ležel v tu chvíli na zemi, sudí by musel situaci vyhodnotit, že úmyslně zabránil míči v cestě do sítě. Ale úmysl tam Paták neshledal a nechal hru plynout.

Na druhé straně pak mohli pro změnu "Klokani" běsnit, když jejich mladý útočník Schick běžel do sóla a jeho jablonecký "stíhač" uklouzl – přičemž Paták v tom viděl Schickův útočný faul a zastavil ho. Ten Schickův údajný faul ale nejspíš viděl jen on a televizní expert Pavel Karoch, já, přiznám se, nikoli. A to ani omylem.

Z Kypru se vrátil Rezek - špílmachr

Slavia–Liberec 2:2. Nehraje Latka = Slavia má vzadu problém. Tuhle rovnici potvrdil už ve druhé minutě skórující Bakoš. Neutekla sice ani čtvrthodina zápasu a Slavia skóre otočila, ale zejména druhou půli měla nepřesvědčivou. A Liberci se vyplatilo zkvalitnit hru do té doby odpočívajícím Šuralem. Poločas mu stačil, aby předvedl význam sousloví "rozdílový hráč". A byla z toho plichta.

Mladá Boleslav – Brno 2:0. Domácí už po výpadku z Evropské ligy a prohře U Nisy potřebovali zabrat takzvaně za každou cenu. A zabrali. Po výměně gólmana a se Skalákem v základní sestavě už to šlo snáz, i když další ex-sparťan Čermák dlouho ne a ne některou ze svých četných šancí proměnit. Nakonec se to povedlo a gólovou přihrávkou se v závěru blýsknul i střídající Baroš (když předtím zboural brněnského obránce), takže boleslavskou kabinou se prvně v sezoně mohla rozlít vlna spokojenosti.

Olomouc–Příbram 1:3. Hanáci minule v posledních minutách "čmajzli" bod v Teplicích, ani skoro nevěděli jak. No a tentokrát se podobný osud otočil proti nim, když koncovku zvládli výrazně lépe Příbramští.

Slávu sklízí útočník Bednář, ale aby mohl vyniknout, potřebuje přihrávku. Na jaře ho "dělal" Zeman, po jeho odchodu do Sionu se pak téhle role až překvapivě dobře chopil bývalý reprezentant Rezek.

Toho mnozí máme zafixovaného jako tzv. rušového útočníka, který sice techniky moc nepobral, zato umí do soupeřovy obrany vletět a nadělat v ní paseku. Případně si dojít pro penaltu.

A zčistajasna se teď z Kypru vrátil stejný a přitom jiný Jan Rezek, který umí Bednářovi posílat parádní kolmé balony za obránce nebo mezi ně. Jeho nahrávka k vyrovnávacímu gólu na 1:1 byla skutečně luxusní, všechna čest.

Teplice–Slovácko 2:0. Hosté před zápasem kvůli zranění Kuncla lepili pravý kraj obrany, a ze Sparty si proto půjčili mladého Slováka Chvátala. Ten se do českých ligových dějin zapsal hned trochu ukřivděně: Po jeho kontaktu s Vachouškem se pískala penalta. A ta byla, jak praví klasik, přííííííííísná. Až moc.

Gólman hostí Heča v utkání udivil několika mimořádnými zákroky, od bodů ale bylo Slovácko i kvůli zmíněné penaltě tentokrát daleko.

Zlín–Jihlava 1:0. Ještě donedávna platilo, že když se v Česku řekne Železník, napadne vás nejspíš koník, který s Josefem Váňou v sedle čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou. A ejhle, on je to také kapitán fotbalistů Zlína, který teď vstřelil vítězný gól Jihlavě! V dalších týdnech teď jistě budeme postupně lépe poznávat i jeho spoluhráče.

Ač je to k nevíře, právě nováček ze Zlína je jediným týmem v lize, který ve dvou dosavadních ligových kolech dokázal nastřádat všech šest dostupných bodů. Vydrží mu nováčkovské vítězné nadšení i za týden na Spartě?

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz