Glosář - Už není času nazbyt a na ukazateli skóre pořád 0:0. Tak hop! Tělo protáhnout pěkně do tvaru vypjatého luku, ve vzduchu ještě pěkně vystrčit ruce a jít i trochu do vrutu, jako Aleš Valenta na olympiádě. Táááák, krásné provedení. A pak už jen žuchnout na zem jako pytel brambor a chvíli čekat.
Hvííííízd. Ruka rozhodčího Libora Kovaříka ukazuje na penaltový puntík. David Lafata ví, že má splněno. A teď se nejspíš modlí, aby záběry televizních kamer nebyly úplně průkazné a alespoň trochu se diskutovalo o tom, jestli faul na něj byl, nebo ne.
Má smůlu. Odevšad je vidět, jak to sparťanský kapitán v duelu s Teplicemi nahrál. "Zrovna on," tak zní jeden z leitmotivů diskusí, jež se strhly na sociálních sítích, třeba tady. Lafatova image čarostřelce-gentlemana s celkem milou přezdívkou "Myslivec" je okamžitě překryta čerstvým nánosem nálepek jako "Herec, a ještě k tomu špatný", nebo rovnou "Podvodník".
Ale on s tím bude umět žít, nebojte se. Dočkal gól z nařízené penalty vsítil, sparťanská ztráta na Plzeň nenarostla a cestou do kabin Lafatu bezesporu všichni (tedy všichni Netepličtí) poplácali a počítám, že tak nejméně tři čtyři lidi mu šeptli do ucha něco ve stylu: Neboj, ono se to přežene, za týden dáš Lotyšsku gól a už si na to nikdo nevzpomene.
Což je (bohužel?) pravda.
Ruměnec, možná pokuta. A hlavně tři body
V danou chvíli se ovšem nad Lafatovým činem zhrozí i velká část jeho vlastních sparťanských fanoušků. Než tedy některé z nich alespoň trochu uchlácholí zjištění, že když sudí stejnému hráči v předchozím průběhu utkání s Teplicemi branku neuznali pro údajný ofsajd, učinili tak chybně. Protože ve skutečnosti v ofsajdu nestál. A řada sparťanů má z toho najednou lehčí spaní, protože si řeknou: Křivda na nás + Lafatův podvod, to se navzájem vyruší, takže je nakonec všechno v pořádku. (Tedy pro ně.)
Ofsajd se ale začne řešit až dávno po televizním přenosu, takže Lafatovi tahle berlička krátce po utkání nepomůže. Musí holt přežít tu megatrapárnu před televizním mikrofonem ("Jo, šáhnul po mně, tak jsem pad, no. Kontakt tam byl..."), nechat si přitom tvář zalít ruměncem - a jít slavit do kabiny.
Pak pár dní nečíst noviny a přežít poznámky Plzeňáků na reprezentačním srazu. Disciplinárka to vyřeší pokutou, tu stejně zaplatí klub. A kdyby z toho náhodou byl i distanc, tak se to ještě celé nejspíš zaonačí tak, aby si ho odstál v domácím poháru, tak co.
Obávám se, že zhruba takhle v kostce uvažuje ve skutečnosti fotbalové prostředí. A to všude na světě. Trápit se nějakou vinou jako Raskolnikov v Dostojevského románu Zločin a trest? Lidi, nebuďte naivní.
Nějaké morální imperativy jako Nepodvedeš, to fungovalo možná někdy ve staré dobré Anglii kolem roku 1913, když byl ještě sport opravdu kratochvílí gentlemanů.
Od té doby, co v něm leží peníze, a dneska už obrovské peníze, není v něm na takový způsob uvažování, bohužel, prostor, ať už pak hráči či trenéři vyprávějí v televizi o fair play cokoli, je to od nich většinou čiré pokrytectví.
A kdo by se jim divil? Fráze o fotbale jako zrcadlu společnosti je sice otřepaná jako máloco, ale zato přesná. Vždyť si vezměte do ruky noviny a listujte. Korupce, zmanipulovaná zakázka, loupež za bílého dne... Někoho lákají peníze z evropských fondů, někoho zase bonusy za Ligu mistrů. A tahle materiální hodnota pak nad tím, že si na vás někdo bude chvíli ukazovat prstem, bohužel jasně převáží. Plavným pádem do šestnáctky totiž na rozdíl od nějakých rozkrádaček neriskujete kriminál, ale jen pár dní té veřejné hany.
Lavičkova půvabná meditace o charakteru
Přičemž víte, že ve fotbalovém světě hrají tuhle hru všichni s vámi, takže z reprezentace vás nevyloučí, váš klub se proti vám nevyhraní, ani kapitánskou pásku vám nesebere. Naopak, trenér vás poplácá po zádech, protože jste mu zachránil krk.
A pak ještě do televize řekne, že ho tým potěšil, protože ukázal charakter.
No ano, chce tím říct, že tým ukázal velkou vůli, když o vítězství bojoval až do konce. Ale pokud si charakter definujeme jako souhrn morálních vlastností, tak ten výrok Vítězslava Lavičky jen pěkně zapadne do celé té "Lidské komedie".
A ukazuje se, že když jde do tuhého, zůstává i z celé té image kouče Lavičky, zakládajícího si na slůvku slušnost, jenom ta slupka. Zjistíte, že je to jen forma, bez obsahu. Slušnost jen navenek ve způsobu vyjadřování, nikoli ta skutečná, která by z vašeho jednání vylučovala podvod a vedla vás k tomu, abyste ho odsoudil i ve svém okolí. To už zase ne. To už by Lavička patrně vnímal jako podraz na Lafatu, na Spartu i na sebe samého. No a v tom leží celá ta pokřivená fotbalová morálka.
Být v lize první, nebo druhý, to je velký rozdíl. Natož skončit v ní třetí. Přičemž Sparta už na jaře ztratila body jak v Ostravě, tak v Jablonci. A rivalská Plzeň jako z udělání sbírá body zásadně po třech, jako kombajn.
Pětibodová díra, to už není prima pohled na tabulku. A větší propast? Ta už zesiluje šuškandu, že se Lavičkova éra krátí. A že dramatický odchod Zdeňka Ščasného z Teplic, pár dní před rozehráním jarní sezony, měl i jiné důvody než hádku uvnitř severočeského klubu.
Česká televize to do veřejnosti začne hustit už před začátkem přenosu. "Máme informace, že když Vítězslav Lavička nevyhraje...." Je jasné, že ty informace nepocházejí od Pepy Vomáčky z hospody U přívozu. Uvnitř Sparty to žhne rozkolem už pěkných pár měsíců, a když to Lavička rozchodil po Zwolle i po Bernu, některým uvnitř Sparty by patrně udělalo radost, kdyby to nerozchodil alespoň po Teplicích.
Jenže pozor! Tentokrát hraje Sparta jako z praku, Matějovský vysílá dopředu jednu smrtící kolmici za druhou, následují bleskové finální přihrávky "z první" i přesná střelba. Ale v cestě stojí buď brankář Grigar, nebo konstrukce jeho branky. Několikrát chybí opravdu jen pár centimetrů.
Sparta opravdu hraje zápas blbec, ve kterém je jasně lepší, zaslouží si vést tři čtyři nula, ale ten gól opravdu ne a ne dát. A když už není času nazbyt, tak tam sebou Lafata prostě třískne o zem. A věc je vyřešená.
Kožich pro manželku, nebo čisté svědomí?
"Penaltu odpískal pan rozhodčí," nechápe Václav Kadlec po zápase, na co se ho kdo vlastně ptá. Fotbalisté vědí, že odměňovaní jsou podle výsledků. A klubovým účetním je úplně lhostejno, jakými cestami se k nim dokráčí.
Speciálně ve Spartě jsou prémie extrémním způsobem vázané na titul. Získat ho, nebo nezískat ho, to je pro sparťany obrovský finanční rozdíl. Tak to se pak těžko můžeme divit, že Lafatu spoluhráči konejšivě poplácají po ramenou.
Manželky se totiž na ně určitě budou tvářit přívětivěji, když jim donesou norkový kožich a nějaké to zlato za prémie, které případně pomůže vydělat tenhle Lafatův pád. Než kdyby fotbalisti přišli domů s prázdnýma rukama a omluvou: Hele, miláčku, promiň, ale letos jsme to hráli poctivě.
Titul je vstupenka do mistrovské části kvalifikace Ligy mistrů. Ligové stříbro vás letos pustí do té nemistrovské. Ta první stezka je papírově snazší, protože na té druhé vás může potkat i Angličan, Ital, Španěl... Obě každopádně vedou ke dveřím, za kterými se pro vás válí minimálně čtvrtmiliarda. A ta je tedy zajímavá pro kohokoli. Ať se jmenujete Křetínský, Paclík, Hřebík, Šádek....nebo třeba Pelta.
Když teď Sparta vyhrála, má Peltův Jablonec čtyři body za hřbetem. Kdyby se to nepovedlo, byl by povážlivě blíž. A ligový bronz značí "jen" Evropskou ligu, kde vyděláte ze zlatého pokladu leda zlomek, bez možnosti vydělat si alespoň v play off Champions League, byť třeba prohraném, pěkný padesátimilionový bonus.
Tohle všechno máte prostě v hlavě... Navíc skutečnost, že jste s výjimkou prvního jarního kola zatím nedal gól... V Ostravě jste zahodil penaltu... Teď proti Teplicím vám trefu neuznali pro ofsajd, i když nebyl, což je ale skutečnost, která vám už gólovou čárku nepřipíše... No tak sebou prostě říznete o zem.
A už to sviští éterem. "Proč se Synot liga hraje? Je to ostuda, co se tady děje!!! Fuj!" tweetuje etalon fotbalové morálky, ostravský sparťanobijec jménem Milan Baroš. A není sám - více zde.
Příznivci Slavie vyrábějí koláže z plakátu Scorseseho filmu Letec, kde tvář Leonarda Di Capria nahrazuje pochopitelně David Lafata.
A zhrozeni jsou tentokrát z činu Lafatova i mnozí příznivci Sparty. Na svůj klub chtějí být pyšní, na svého kapitána obzvlášť. A když si představí tu sarkastickou slovní palbu od spolužáků nebo kolegů z práce, až se s nimi v pondělí uvidí, tak se jim ostudou ježí vlasy už teď.
Ztráta pocitu morální převahy bolí
Lafatovo divadelní představení bylo tak očividné, že není možné se o něm hádat ani z deseti procent. Takže si i na oficiálním facebookovém profilu Sparty přečtete reakce jako "Raději prohrát než takhle vyhrát." nebo "Vyhrát podvodem, ať jsme sebevíc lepší, je ubohost."
Jak vidno, ani láskou ke svému klubu častokrát zaslepený fanoušek ještě úplně všech morálních hodnot nepozbyl. Je v něm ještě kus cti a hrdosti, jakou znají třeba v Anglii.
Nebo ve Skotsku, kde asi dodnes nezapomněli na Rezkův pád, který Bílkovu ekipu dostal na Euro 2012. A trenér i jeho útočník-skokan dodnes nepochopili, co je to tady za divný národ, který se neumí radovat z úspěchu natolik, aby nějakou tu filmařinu prostě přehlédl.
Vždyť i jistý profesor Václav Klaus, v té době vykonávající úřad prezidenta republiky, pravil, že "klamání rozhodčího jest součástí hry". A to všechno pod praporcem s masarykovským heslem Pravda vítězí...
Leč i Klausova setba čertovského býlí vzešla. Takhle se na celou věc dívá v diskusi na už citovaném facebookovém profilu Sparty například jistý pan I. S. (trochu jsme mu zpřesnili gramatiku a syntax a sem tam něco vytečkovali): "Všem, co nadávají na Lafatu, bych vzkázal jediné: Jděte do prd..., vy imb... Penaltu pískal rozhodčí, a ne Lafata, vy kok... vyj... Spadl, a co? Dotek tam byl. To si ani nemusíte brát brýle, že to tak bylo. Kolikrát takové penalty rozhodovaly zápasy a byla z toho vítězství. Viktorka Plzeň by mohla vyprávět až až. Za takový výkon si Sparta 3 body zasloužila. Asi tak, vy naříkající a ubohá stvoření!!"
Ubohost jest zjevně relativní pojem... Sparta v sobotu večer bodově na Plzeň nic neztratila, ale její příznivci už něčeho pozbyli. Ve svých nekonečných diskusích v hospodách a na sociálních sítích už totiž nemůžou s takovou úderností použít argument: Plzeňákům připískávají penalty, zatímco Sparta je čestná.
Mně osobně se jevilo, že se tu liga hrála dokonce několik sezon nakřivo, s rovinou nakloněnou ve prospěch Viktorie Plzeň. Pak přišla aféra s Křetínského kabelou, která sice u soudu vyzněla jako tragikomická fraška, ve které ze sebe dokonce i vlastník Sparty udělal dobrovolně klauna, když prohlásil, že nepracoval s důkazy, jak celou dobu tvrdil, ale se svědectvími "druhé kategorie nepřímosti".
Tak se všichni zasmáli, ale svůj účel celá akce splnila, a ne že ne. Od boje o titul dali totiž rozhodčí víceméně ruce pryč. Sem tam někdo ustřelí, ale rozhodně už tu dávno není všechno nakloněno na jednu stranu, tak jako v předminulé sezoně a dřív.
Plzeň se na podzim dočkala od sudího Bílka velké pomoci v Mladé Boleslavi. A také to byl ten úplně poslední zápas, který v lize Bílek řídil. Byť ho oficiálně z listiny nikdo nevyhodil a řeklo se, že skauta Liberce šel dělat raději sám.
Tak uvidíme, jak dopadne po Lafatově představení sudí Libor Kovařík. A jak jeho kolega z lajny Robert Hájek, který mu zdvihl ofsajdový praporek, kvůli kterému nebyl uznán Lafatův gól. Hájek totiž na druhé straně hřiště přehlédl postavení teplického Vondráška.
Mimochodem, bylo kouzelné sledovat na sociálních sítích, jak dodatečné zjištění, že se Spartě dostalo v utkání s Teplicemi i křivdy, hanbou povadlé příznivce letenského klubu opět vzpružilo. Najednou zase měli argumentační materiál, kterým mohli překrýt Lafatův flagrantní podvod - a měli patrně pocit, že se jim zase dýchá líp.
Inu, lidská komedie. Tak se nechme překvapit, co nám přinese zase v příštím kole.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
