Glosář – Znáte takové ty fotbalové pravdy: Kdo nedá gól, nevyhrává... Nedáš, dostaneš... Silnější pes tentononc...
Anebo: Jaro je vždycky složitější... Což je takový oficiální eufemismus, který lze přeložit do češtiny zhruba jako "Na podzim to bývá jen taková rozehřívačka, do bojů o titul, poháry a záchranu se pak sudí začnou opravdu pořádně montovat většinou až na jaře."
Na kalendáři teprve listopad, v programu ligy právě půlka, tedy 15. kolo. A vidíte, už tu z toho jara máme první předzvěsti. No jednu minimálně.
Zápas Liberec–Slovácko (2:2) vedený Martinem Nenadálem rozpěnil v žilách hostí jejich krev, když se hned dvě nepřesvědčivé penalty kopaly proti nim – a oni sami se naopak exekuce pokutového kopu ani po situaci, jež rozhodně nevypadala méně "penaltově" než ty předtím na druhé straně hvízdnuté, jaksi nedočkali.
Jako vždy jsou tu dvě možná vysvětlení. 1) Že se sudí Nenadál v utkání úplně utopil kvůli tomu, že vršil chybu na chybu, protože to neumí, nebo protože měl sakra špatný den.
Anebo 2) vysvětlení vycházející z konspiračních tradic naší země. To znamená úvahu, že za dvougólového vedení hostí začal sudí z nějakého důvodu zachraňovat výsledek pro Liberec.
Do melounů a do ženských nevidíš, do rozhodcovských myšlenkových pochodů a jejich leckdy roztodivných pravidlových výkladů často také ne. Ale písknout dvě takhle prasácké penalty v rozmezí tří minut, to už vážně vystupuje z běžných norem a blikající kontrolka nám tu signalizuje buď šílence, nebo něco velmi podivného.
Celá ta penaltová show se navíc ještě pěkně opentlila červenými kartami, jednou pro domácí, dvěma pro hosty, což můžeme chápat jako přímý důsledek vášní, jež zmíněné penalty vybudily.
A pozor, nejednalo se o žádný nanicovatý zápas týmů ze středu tabulky, ve kterém by o nic nešlo. Minule bronzový Liberec na podzim nezvládl tancovat plnohodnotně na dvou svatbách, přičemž ideální rytmus vlastně nechytil ani na jedné z nich. V Evropské lize oživil teoretickou postupovou naději první výhrou až v předposledním herním dni skupiny – a v domácí lize se začal potácet nad sestupovým rybníčkem. A tam se potkal se Slováckem.
Prohrát i domácí zápas s ním, měl by na něj tříbodovou ztrátu a se 14 body by se spolu se Zbrojovkou Brno obával možného probuzení dvou zatím nejslabších, tedy Jihlavy (10) a Příbrami (8). Každopádně daleko, předaleko od pohárových příček. I když tady už je snad skoro jedno, jestli jich ztrácí 14, nebo 15...
Čili případný motiv k "vraždě" by se tu i bez zapojení šedé kůry mozkové ctihodného detektiva Hercula Poirota nejspíš vystopovat dal. N'est-ce pas?
Lafata protihráče držel a nepustil
Debata kolem rozhodčích se ale rozvířila i po dalším z utkání 15. kola ePojisteni.cz ligy.
Ač se mnou jistě mnozí (sparťani) nesouhlasí, osobně jsem přesvědčen, že v utkání Hradec Králové – Sparta se za stavu 1:2 měla po prakticky poslední herní situaci utkání nařídit proti hostům penalta.
Vzduchem letí balon, nacentrovaný z nařízené standardní situace. A uvnitř šestnáctky svírají prsty bránícího sparťana Lafaty ruku hradeckého útočníka Žondry.
Tomu je vyčítáno, že Lafatu držel jakbysmet a že následný pád v šestnáctce přihrál. Já bych si dovolil upozornit na to, že Žondra je před Lafatou, v pohybu, blíž k míči. A ten jeho pohyb je podle mě zastaven právě proto, že ho Lafata drží.
Jestli následně Žondra vyhodí do vzduchu nohama víc nebo míň, už mi osobně nepřijde tak podstatné. Byť Lafatovi "advokáti" v tom spatřují hlavní argument, s jehož pomocí ještě div neadorují sudího Jiřího Houdka, který prý této teatrálnosti nesedl na lep.
Nezbývá než počkat, jak vše rozsoudí příslušná svazová komise. O možném významu případné penalty (ne)nařízené ve prospěch domácích v posledních sekundách utkání, a to za stavu 1:2, si snad ani nemusíme nic moc vykládat.
Jak potvrdil další důkazní materiál, sudí Houdek toho ale v utkání neviděl víc, protože hned v úvodu utkání pro změnu Hradeckým prošlo tohle zjevné držení Pulkraba uvnitř šestnáctky. A když z této akce trefil Lafata jen tyč, měli mít ještě Pražané šanci zahrávat pokutový kop. Nestalo se.
.@sportCT je k popukání, když redaktor "vypíchne" držení #DL21, kdy poté 2m útočník skočí piruetu plavmo...
— Svatopluk Samler (@SvatoplukSamler) November 27, 2016
Máme tu taky něco z druhý strany pic.twitter.com/pkp2JAAZrS
Ano, beru, že nějakých těch pošťuchování bývá v šestnáctkách nespočet a že je zapotřebí držet alespoň v rámci jednoho zápasu rovný metr.
Připusťme, že když Houdek nepískl penaltu ani před jednou z branek, asi nakonec spravedlnost úplně nepokřivil. Pokud tam tedy televizním kamerám, objektivům fotoreportérů i očím rozhodcovským nezůstaly skryty i situace další. Což bohužel do momentu, než se i česká liga začne snímat pořádným počtem kamer, nelze úplně vyloučit. Třeba si je vymíní už příští licenční podmínky. A samozřejmě že i chystané nasazení videa do rozhodování zápasů bude dalším zásadním střípkem do mozaiky pokroku.
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
V Liberci ale po mém soudu sudí Nenadál mezi dvěma soupeřícími stranami tuhle rovnováhu vychýlil, a to zjevně, až bych řekl extrémně.
A když už se o situacích z Hradce a Liberce bavíme, nabízí se srovnat je i mezi sebou. Přijde mi totiž opravdu donebevolající, co pro jednoho ligového sudího penalta je, a pro druhého nikoli.
Myslím, že komise rozhodčích FAČR vedená Michalem Listkiewiczem bude mít po tomto kole práce poměrně dost. A jsem vážně zvědav, čeho se od ní dočkáme. Teď. A potom i na jaře, které, jak už jsme si řekli, "bývá složitější..."
Na pozici číslo 1 přezimuje mistr
Plzeň–Brno 2:0. Řešila se jediná otázka, a to výše skóre, přičemž výsledek 2:0 je pro hosty po utkání, jež se hrálo na jednu bránu, mimořádně lichotivý.
Hosté sice poukazovali na to, že první branku inkasovali, když veterán Jan Polák, poté co si přivodil patrně svalové zranění, toliko postával poblíž půlicí čáry a čekal, až se připraví střídající Buchta. Jenže tak už to ve fotbale prostě chodí, nikde se zápas v takové situaci nepřerušuje, aby se počkalo, až si náhradník sundá teplákovku a zaváže tkaničky.
Brněnská taktika "počkat, až se u Plzeňáků projeví únava ze čtvrtečního utkání a následné cesty z Říma" se jaksi minula účinkem.
Hostím se zranil Polák, u domácích ze zápasu předčasně odstoupili Hromada s Limberským. A byť už tým úřadujícího mistra čeká "jen" jarní předehrávka v Ďolíčku a epilog Evropské ligy s Austrií, i tak by případné absence těch dvou byly pro Viktorii poměrně citelné, u Limberského samozřejmě obzvlášť.
Ngadeu? Chytrej a šikovnej!
Slavia – Mladá Boleslav 2:1: Jak jsme zmínili, ještě jedno ligové kolo letos, konkrétně za týden, uvidíme, ale už teď je jisté, že na první příčce budou přezimovat Plzeňští. Na pozici číslo 2 se za ně aktuálně prokousala Slavia. A právě v nadcházejícím týdnu, pozor, už v pátek (!), se ve třetím Zlíně pokusí tuhle pozici udržet.
V sobotu červenobílým nečinil příliš velké komplikace ani tak soupeř, jako spíš osvětlovací kapacity na stadionu v Edenu. Také nezvykle brzkou návštěvu kabin, vynucenou právě výpadkem světel, rozdýchali mnohem lépe domácí. Sotva se týmy vrátily, udělal gólman hostí Diviš chybu při standardní situaci a umožnil hvězdný okamžik Ngadeuovi, který velmi chytře vyhodnotil situaci – a zároveň byl technicky schopen dostat kopem přes hlavu balon do odkryté branky.
Slavia měla v utkání jasnou převahu, novinka s rozestavením na dva útočníky se ujala. A kouč hostí Kalvoda může přemítat, proč ve středu pole čtyři slávisté přehrávali pět boleslavských bojovníků, kdy se jim zachtělo. Možná proto, že to s tou boleslavskou bojovností nebylo tentokrát tak slavné. A když přišel na plac "antislávista" Matějovský, byl zase nahecovaný tak, že první žlutou chytil už po 6 minutách a druhou po další čtvrthodince. Načež trávník opět opustil.
Jako by si příští víkend na rozloučenou s podzimem snad ani nechtěl zahrát v Příbrami nebo co.
Cizinecké legie v plné zbroji
Zlín–Dukla 0:1. No vidíte, kdo by to byl řekl, že prvním týmem, který sebere Zlínu v této sezoně jeho domácí neporazitelnost, bude zrovna Dukla. Tým trenéra Páníka padl po prohře v Teplicích na podzim teprve podruhé.
A navzdory tomu, že obranné standardky (spolu s brejky) patřily až dosud mezi klíčové pilíře zlínského úspěchu, tentokrát Olayinka při rohovém kopu přesně našel, kde nechal "tesař" Jugas ve vzdušném prostoru před svou brankou gólovou díru.
Mimochodem, právě v tomto utkání nastoupily dva nejsilnější kontingenty pomyslné cizinecké legie, dislokované v české soutěži. Za Zlín naskočilo 6 cizinců v základu (+ 1 náhradník), za Duklu dokonce 6+2. Vzdáleně se jim v tomto kole přiblížily jen Slavia (3+3) a Plzeň (3+2).
Únava když na tě padla...
Hradec Králové – Sparta 1:2. Troufnu si tvrdit, že víc střel, jak na branku, tak i mimo, častější držení míče i víc rohových kopů, a to vše v jediném utkání zároveň, měl Hradec Králové proti Spartě možná prvně v historii, přinejmenším v české lize bych za to dal krk. A přesto prohrál.
Nezvyklý obrázek vtiskl utkání fakt, že Sparta při obrovské marodce dohrává podzim zhruba s jedenácti hráči "áčka", přičemž o zraněného Holzera ještě v průběhu utkání přišla. A navíc ve čtvrtek kopala Evropskou ligu se Southamptonem.
Jak brzo šli po evropském postupu spát, to je čistě věc sparťanských fotbalistů, v Hradci Králové začali 64 hodin po odpískání mače se Southamptonem docela svižně. Lafata ještě trefil tyč, Juliš už ale napodruhé Ottmara propálil. A pak se sparťané stáhli, jak je ostatně poslední dobou jejich zvykem, vycházejícím z nutné úspory energie u početně oslabeného kádru.
Takhle jako chvílemi v Hradci snad ale nebyli stažení ani proti Southamptonu. Z brejků pravda mohli vytěžit nejen Pulkrabův gól na 0:2, ale i Hradec mohl ze své převahy vykutat víc než jen Kadlecovu neskutečnou chybu, po níž snižoval Malinský. Sparta musí být opravdu moc a moc ráda, že si z Hradce, kde její hráči tahali v posledních dvaceti minutách nohy jak z plástve medu, tři body odváží.
K osvěžení své jedenáctky pomocí mladíků tentokrát kouč Holoubek sáhl, jen když při Holzerově zranění vyloženě musel (to přišel Dudl), a pak až v 91. minutě. Přednost dostala zkušenost a tři body se z ní i díky nepenaltovému výkladu situace z posledních vteřin urodily. Teď má tedy Sparta týden na to, aby se fyzicky revitalizovala na zápas s Teplicemi.
Chyba + nesmysl = nehoráznost
Liberec–Slovácko 2:2. Fatální chyby po zranění stále nerozehraného stopera Pokorného, Komličenkovo selhání při střele, ze které mohl relativně snadno trefit vyrovnání na 1:1, místo toho gólový brejk hostí na 0:2. To vše předcházelo v úvodu zmíněné penaltové show.
Komličenko se zády natlačí na stopera Radu, oba se vzájemně dotýkají rukama, Rus zády zatlačí a oba spadnou. Penalta. Řekl bych chybná.
Tři minuty nato se Bartl sotva otře o nohu bránícího hráče a jde k zemi. Penalta. Řekl bych, totální nesmysl. V kombinaci s tou první už nehoráznost.
Hostující Kerbr použije v diskusi se sudím nějaký ten peprnější (= vulgární) výraz, tedy podle zápisu. A je vyloučen.
Pak domácí Vůch zezadu sejme unikajícího protihráče a vidí druhou žlutou a červenou kartu. Tady bych také viděl chybu. Podle mého měla být udělena rovnou karta červená. Že je to detail? Je a není. Takhle si Vůch nejspíš odbude trest už v poháru na půdě Táborska a za týden v Jihlavě ho v liberecké sestavě dost možná opět uvidíme. Být včera rovnou vyloučen, měl by to asi složitější.
Slovácko se pak před brankou Liberce domáhá své penalty nadarmo a tragikomedie vrcholí, s další červenou výslužkou z ní odchází Daníček. Ten ovšem bude spolu s Kerbrem a počtvrté v soutěži žlutým Reinberkem svému týmu chybět v lize, v příštím kole na Julisce.
Luxusní polštář se tenčí
Karviná–Bohemians 3:0. Oba si kopou pěkně ve středu tabulky, klidném, jak se říká. Přestože "klokani" už minule prohráli doma s Teplicemi, udrželi si patrně pocit, že mají pořád nahráno relativně dost na to, aby si mohli dovolit luxus hrát "krasofotbal", jak to nazval trenér Koubek, zahodit vlastní úvodní šance a pak chybou s podpisem Michala Ševce pustit domácí do náskoku.
Jenže prohrají-li příště Bohemians i doma s Plzní, může se jejich zdánlivě luxusní osmibodový náskok na sestupovou lajnu klidně scuknout na bodů 5. A to už by pak vaše zima tak klidná nebyla, milí vačnatci.
Příbram–Jihlava 0:0. Poslední s předposledním, elitní ex-reprezentační kouči Petr Rada proti Michalu Bílkovi, mlžný opar od Litavky, 1786 nahlášených diváků, výsledné skóre nula nula. Prostě exportní zboží. Myslím, že půl Číny už se nemůže dočkat, až právě tohle, v souladu se sliby Miroslava Pelty, konečně jednoho dne uvidí.
Teplice–Jablonec 1:0. Zdá se to takřka neuvěřitelné. Ale je to tak. V únoru Tepličtí porazili doma Na Stínadlech zoufalce z Příbrami, v říjnu Zlín. A teď v listopadu Jablonec. Už třetí domácí výhra v tomto kalendářním roce, no řekněte, není to pro teplické fanoušky ten nejkrásnější vánoční dárek?!
Ale dosti ironie. Protože pro těch opravdu nejvěrnějších 2086 osob, co tentokrát dorazily, to odměna za jejich víru a bezmeznou trpělivost opravdu bude. Uvidíme, třeba si něco pěkného odvezou ještě i za týden z Prahy.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
