Varšava/Kyjev - Na každý zápas fotbalového Eura 2012 se v průměru dívalo zhruba 150 milionů lidí. Patrně proto, že je to bavilo.

V tom čísle proto hledejme ten nejpragmatičtější důkaz tvrzení, že fotbal kráčí po správné cestě. Jaká je? A kam vede?

Pomůže nám srovnání, třeba s relativně nedávnou minulostí. Jen si vzpomeňte, jaký fotbal se hrával třeba na MS 1990 v Itálii.

Noviny byly tehdy plné nářku, co se to s tím kdysi tak krásným hravým sportem stalo. Vždyť najednou začala bránit i Brazílie! A jediný, kdo tehdy do turnaje vnášel trochu šťávy, byl taktikou nespoutaný Kamerun.

"Já jako hráč pamatuju třeba i ME 1980 také v Itálii. Tam se hrál taky hrozný fotbal. Hlavním cílem všech bylo neudělat chybu a neinkasovat," vzpomíná Verner Lička.

Tehdy si z Itálie vezl bronz, z olympijské Moskvy má zlato. Pak se ve Francii vyučil trenérskému řemeslu, mj. u kouče světových šampionů z roku 1998 Aimého Jacqueta. A vývoji fotbalové taktiky u nás rozumí jako málokdo.

Ženy se od hokeje zase vrátily. Vědí proč

"Ženské se tenkrát na fotbal vůbec nedívaly, nebavilo je to. Dávaly jednoznačně přednost hokeji. A dneska? Jen se podívejte, co je na stadionech hezkých dívek. A hlavně proto, že se fotbal úplně změnil," těší Ličku.

Fotbal se teď rozvíjí jako hra plná sprintů, dynamiky. A taky nápadů. Byť většinou ne momentálních, ale dobře secvičených. "Všichni chtějí dát gól, cílem číslo jedna je ofenziva," pochvaluje si Lička.

Ano, vzali jsme to možná trochu zeširoka, ale snad je zřejmé, že ten právě popsaný základní trend dění na Euru 2012 jenom podtrhlo.

Zkusme definovat tři opěrné body, na kterých moderní fotbal stojí:

1) Obrovská univerzálnost špičkových hráčů.

2) Jejich naprostá taktická disciplína prolnutá s variabilní schopností vytyčenou strategii v průběhu jediného zápasu i několikrát změnit.

3) Bezvýhradně týmové pojetí a koncept hry, jemuž se i největší hvězdy bez cavyků podřizují.

Na Euru 2012 se do semifinále dostali čtyři nejsilnější účastníci turnaje. Každý z nich hraje trochu jiný fotbal, ale tahle tři společná pravidla splňovali hráči Španělska, Itálie, Německa i Portugalska do puntíku.

V pavučinkách zónového presingu

Pojďme k prvnímu. Co míníme onou univerzálností? Fakt, že špičkoví obránci umí i skvěle zaútočit - a naopak i ti nejlepší střelci se efektivně zapojují do bránění. To umožňuje obrovskou elasticitu a variabilitu hry.

Další dvě pravidla pak hodně souvisí s bráněním v zóně. "Způsob zónového bránění se v průběhu času mění. Kdysi se stálo na půlící čáře a soupeře jste tam chytali do takových jemných pavučinek. Později se vytvářel tlak na protihráče s míčem. A dneska se po ztrátě balonu okamžitě mění činnost prakticky všech fotbalistů na hřišti," vysvětluje Lička.

Ztratíš míč - a okamžitě přepínáš do činnosti, kterou se jej snažíš co nejefektivněji a nejrychleji získat zpět. A všichni tvoji spoluhráči také. Někdo tlačí na fotbalistu s míčem, jiní vykrývají úhly možných přihrávek na jeho spoluhráče. Zmenšují mu množinu možností, jak s míčem naložit, a to na minimum. Pak je samozřejmě velká pravděpodobnost, že soupeř balon vzápětí ztratí.

Když se ovšem protihráč z této pasti naopak vymaní, musí se celý obranný blok vmžiku stáhnout, a to opět organizovaně, v optimálním případě přesně do hloubky, kterou předem určí trenér.

Tady se dnes odděluje špička od průměru

"Kvalita provedení této herní činnosti odděluje ty špičkové týmy od průměrnějších," říká Lička.

Aby tohle všechno mohlo fungovat, musí se celé akce zúčastnit všichni hráči, tedy i hvězdy. 

"Dneska je to jiné než třeba za časů Platiniho či Maradony. I nejkvalitnější hráči musí mnohem větší penzum své práce odevzdávat pro tým. Všechno je totiž rychlejší, jsou tu větší nároky na orientaci v čase a prostoru," říká Jakub Dovalil, kouč české reprezentační "21", který na Euru dělal asistenta Michalu Bílkovi.

Dřív se takový Maradona postavil na půlící čáru a čekal na balon, jakákoli defenzivní činnost byla pod jeho úroveň. A dnes? Ten, který se Maradonovi talentem přiblížil asi nejvíc, tedy další nevysoký Argentinec Lionel Messi, patří mezi nejspolehlivější týmové hráče Barcelony.

Největší hvězdou je tým, míní Lička

"Typické pro tenhle šampionát bylo, že vlastně neměl až tak jasné zářící hvězdy - snad s výjimkou Ronalda. Ale pro Xaviho, Özila či třeba Pirla podle mě platilo, že větší hvězdou, než jsou oni sami, je jejich tým," říká Verner Lička.

Španělé či Němci nehráli na turnaji nic extra nového, tento způsob hry už praktikovali na předchozích šampionátech. Kdo se k němu ale přihlásil až nečekaně silně, to byli Italové. "Jejich výkon v prvním zápase proti Španělsku mnohé překvapil," přikyvuje Dovalil.

"Za posledních 50 let nikdo neudělal s italským fotbalem takovou revoluci jako Prandelli," obdivuje italského mága Verner Lička.

"Vždyť oni v sobě měli odpradávna zakódované, že hlavně nesmějí inkasovat. Když ti uteče hráč a sudí tě vyloučí, tak my ti ještě poděkujeme. Dneska? Počet faulů stáhli na minimum. Hrají čistě, elegantně a dopředu," dodává ostravský expert.

Kdo si pamatuje alespoň pár fotbalových šampionátů, ví, že Italové hrávali vždy na výsledky 1:0, 0:0 a podobně. Jenže na Euru 2012 měli najednou nejvyšší průměr počtu střel na jedno utkání ze všech! Konkrétně 10,17, podobně jako druhé Španělsko s 9,67.

Proč Španělé mnohé nudili k smrti

"Trend fotbalu se prostě někam ubírá a vy ho buď zachytíte, nebo ne," usmívá se Lička. MS 2006 vyhráli Italové ještě se svým klasickým fotbalem, signifikantní je, že jejich nejlepším hráčem na turnaji byl tehdy stoper Fabio Cannavaro.

Jenže na MS 2010 už tohle nefungovalo. Itálie prohrála i se Slovenskem a jela domů v roli spráskaného psa. Pak k týmu přišel Cesare Prandelli a začal čarovat. A kouzlo se mu vytratilo až ve finále.

Že tu celou dobu oslavujeme ofenzivní fotbal a Španělé přitom hráli místo něj "přihrávanou", která by kdekoho unudila k smrti?

Však jsme zmínili, že každý ze silné čtyřky měl svůj vlastní styl. A ten španělský asi tentokrát intenzivně vycházel i z potřeby šetřit síly. "Hráči Realu a Barcelony odkopou i přes 70 zápasů za rok, to je obrovská porce. Byl jsem až překvapený z toho, jak dobře šampionát zvládli," říká Dovalil.

Del Bosque: Musíte vědět, jak vyhrát

A právě způsob jejich hry jim mohl pomoci. "Když držíte míč, unavíte se výrazně méně, než když pořád jen bez balonu bráníte a posouváte se v bloku," říká kouč české "21".

Ve finále pak už Španělé síly nešetřili - a když to rozbalili naplno, Italové zjistili, že nemají nárok.

"Dnešní fotbal není o tom, že čekáte na soupeřovu chybu. Vy musíte vědět, jak vyhrát. A k tomu vede i držení míče, které vám umožní získat v utkání dominanci," předkládá svou filozofii Vicente Del Bosque, kouč zázračných Španělů.

Mnohé šokoval rozestavením 4-2-4-0, tedy hrou bez klasického útočníka. Jenže kvalita jeho záložní řady, a nejen jí, je natolik silná, že  jí vyhovovalo i tohle řešení, které Del Bosquemu umožnilo dostat do hry Fábregase na úkor Torrese, kterému asi věřil méně.

Jinak na turnaji jasně dominovalo rozestavení se čtyřmi beky, jedním hrotem a křídly, která se flexibilně zapojují do obou základních fází hry.

Místo brutality padá víc gólů hlavou

Hraje se čistě, na minimum klesla brutalita: tři červené karty za celý turnaj, to je jako nic.

Přibylo gólů dosažených hlavou, což prezident UEFA Michel Platini vysvětluje působením brankových rozhodčích, kteří vidí i dosud skryté fauly v šestnáctce. A proto si prý stopeři na tahání za dres a podobné kousky dávají pozor, což zvyšuje šance útočníků.

Je to možné, nicméně již ve čtvrtek se v Curychu nejspíš definitivně rozhodne, zda brankové rozhodčí nenahradí videotechnologie.

Po léta konzervativní fotbal se začal vyvíjet. A zdá se, že sympatickým, progresivním směrem.

 Souhlasíte? Nebo to vidíte jinak? O fotbale spolu můžeme diskutovat také na mém facebookovém profilu Luděk Mádl - Aktuálně.cz. Chcete-li se stát jeho fanouškem, klikněte prosím na stránce na "To se mi líbí."