Odchod naštvaných juniorů? Nikdo jim tu nechce škodit. Musíte mít ale srdce bojovníka, říká Rybář

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
31. 7. 2018 15:31
Bývalý šéftrenér a nynější sportovní ředitel českých biatlonistů Ondřej Rybář hodnotí změny v realizačních i reprezentačních týmech.
Ondřej Rybář
Ondřej Rybář | Foto: Milan Kammermayer

Praha - Před novým olympijským cyklem otřásla českým biatlonem celá řada změn. Po hrách v Koreji odešlo hned několik reprezentantů včetně těch juniorských, naopak přišli noví trenéři z Norska či střelecká expertka Kateřina Emmons. Z pozice šéftrenéra se na post sportovního ředitele přesunul Ondřej Rybář. 

Právě na něm bylo, aby se vypořádal s personálními změnami, a to nejen trenérskými, které byly plánované, ale i s těmi sportovními, se kterými se v některých případech tolik nepočítalo.

Po loňské sezoně totiž ukončili kariéru dříve nadějní junioři Ondřej Šantora, Jakub Procházka či Jan Burian. Poslední jmenovaný se pak na sociálních sítích pustil do kritiky systému českého biatlonu. 

"Dnes je normální upřednostňovat na pozice trenérů nezkušené a bezproblémové na úkor zkušených, ovšem s názorem. Navíc spolu s arogancí a egoismem je to smrtící kombinace. Vrcholoví sportovci jsou v drtivé většině přemýšliví a inteligentní lidé, proto si myslím, že systém založený na principu 'drž hubu a krok' není tou správnou cestou," napsal na jaře třiadvacetiletý Burian.

Rybář s ním ale nesouhlasí. "Nemyslím si, že by tu byl někdo, kdo by jim chtěl škodit. Na druhou stranu český biatlon vždycky pracoval s každou duší. Vážili jsme si každého, kdo ten sport dělal. Základnu jsme měli malou a šanci dostávali i závodníci, kteří neměli tak velkou perspektivu," vysvětluje současný sportovní ředitel pro web českého biatlonu.

Pravdou ovšem je, že kariéru letos ukončili mladíci, kteří z evropských a světových šampionátů vozili medaile. 

"Mrzí vás to vždycky, zvlášť když sportovec odchází v tak nízkém věku. Několikrát jsem se setkal s tím, že se někomu nedařilo a měl toho plné zuby, ale za dva tři roky pochopil, že mohl udělat něco líp. Musíte tomu něco obětovat, žít pro to, mít srdce bojovníka. Skončili i starší sportovci, kteří byli v týmu několik let a pořád se snažili vyždímat ze sebe to nejlepší," uvedl Rybář.

S aktivním sportováním se totiž rozloučili Jaroslav Soukup, Lukáš Kristejn či Veronika Zvařičová. "V juniorském týmu je teď osm kluků, kteří se snaží dělat, co můžou. Budeme doufat, že někdo dozraje a doplní díru, která ještě přijde po odchodech Ondry Moravce a Michala Šlesingra," dodává. 

#retired Za normálních okolností sice nesnáším srdceryvné výlevy na sociálních sítích, ale dnes budu v tomhle směru trochu pokrytecký a udělám vyjímku. Po 15 letech mého sportovního počínání jsem se rozhodl již nebýt součástí reprezentace a skončit s vrcholovým biatlonem. Za tu dobu se pro mě sport stal srdeční záležitostí, kvůli které jsem s radostí obětoval spoustu věcí. Po přechodu mezi dospělé jsem však zažil své nejhorší dvě sezóny v životě. S čistým svědomím mohu říct, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách. Ovšem v určitých situacích, a ve sportu to platí obzvlášť, bohužel nelze všechno urvat pouze vůlí a pílí. Vztah sportovce a trenéra je něco, co já osobně považuji za jednu z nejduležitějších součástí vrcholového sportu. Komunikace, vzájemná důvěra a zájem o názory druhého by měly být samozřejmostí a tvořit tak základní kámen uspěšného tréninku. Je proto velmi smutné, že je tento aspekt mnohdy zanedbáván a o to víc mě mrzí, že je tomu tak i v biatlonu na té nejvyšší úrovni. Reprezentační trenéři by se mohli učit v mládežnických klubech, jak se pracuje se sportovci, co všechno patří k práci trenéra a co k ní naopak nepatří. Není se čemu divit, když je dnes normální upřednostňovat na pozice trenérů nezkušené a bezproblémové na úkor zkušených, ovšem s názorem. Navíc spolu s arogancí a egoismem je to smrtící kombinace. Vrcholoví sportovci jsou v drtivé většině přemýšliví a inteligentní lidé, proto si myslím, že systém založený na principu “Drž hubu a krok” není tou správnou cestou. Rozhodně nechci zpochybňovat správnost systému, výsledky hovoří za vše a jsem rád, že je spoustu sportovců úspěšných. Mám však na mysli jeho efektivitu, protože je ještě více sportovců, které systém doslova semele. Tento přístup si můžou dovolit velmoci jako je Rusko, Norsko nebo Německo, ne však země s relativně malou základnou a velkými ambicemi. A hlavně je to škoda pro samotné sportovce, kteří obětují mnoho práce, aby s nimi bylo zacházeno jako s věcí. Není úmyslem tuto úvahu vnucovat, ale pouze potřeba vyjádřit se... Nikdy jsem nepatřil k těm nejlepším. Dosáhnul jsem však pár úspěchů, na které jsem hrdý a za které vděčím mým juniorským trenérům, rodině a hlavně dědovi ❤

Příspěvek sdílený Jan Burian (@honza_burian),

Nyní je zvědavý, jak si sednou změny v trenérských týmech. Muže nyní vede někdejší ženský kouč Zdeněk Vítek. "Přinesl ke klukům zarputilost, vůli jít si za tím, co si vytyčíte. Kluci makají, ale pak za ně samozřejmě musí mluvit výsledky. Podle mě to běží, jak má," chválí ho Rybář.

Ženským reprezentantkám zase vládne Nor Egil Gjelland. "Je to člověk s velkou praxí. Neřekl bych, že je tam jazyková bariéra, ale i tak je potřeba, aby si všechno sedlo. Trénink je malinko odlišný. Z mého pohledu je to podobné tomu, co jsme po Vancouveru měnili u kluků. Trénuje se víc objemově, ale holky to zvládají. Ze začátku z toho možná byly trochu unavené a překvapené," říká s tím, že nejpodstatnější stejně budou výsledky v sezoně.

Sám si musí zvykat na nové úkoly. Jako sportovní ředitel má mnohem víc administrativní práce.

"Je to něco nového. Nejtěžší bylo zvyknout si na to, že necestujete s týmem a nejste součástí tréninkového procesu. Práce je ale dost. Vedle administrativy řeším i logistiku a další záležitosti kolem týmu. Jsem rád, že mi zůstaly i praktické věci. Účastnil jsem se třeba vyšetření spirometrie sportovců," říká.

Času na vyladění vlastní formy všech týmů mají biatlonisté ještě dost. První závod Světového poháru je na programu až na začátku prosince v Pokljuce. 

 

Právě se děje

Další zprávy