Jeden z nejpopulárnějších hráčů české historie, který byl fanoušky zvolen "Sparťanem století", podlehl ve středu v Nemocnici Na Bulovce rakovině plic.
Po ligových trávnících běhalo málo takových fotbalistů, jakým byl Andrej Kvašňák. Jeho smysl pro humor a povinnost za každých okolností myslet také na diváka z něj udělaly oblíbence letenských tribůn. Dokázal si udělat legraci sám ze sebe, ale i z protihráčů nebo rozhodčího.
"Když se nic nedělo, tak jsem si třeba lehl na trávník a nechal se odnést. Nebo jsem si šel povídat se sudím," připomněl pro deník Šport kdysi svou typickou směsicí českých a slovenských slov některé své etudy.
- Liberec zůstává ve hře o titul, porazí Jablonec - čtěte ZDE
- Slavii srazila střelecká nemohoucnost - čtěte ZDE
Neurážel, ale vždy s chutí provokoval. Často se kvůli němu na hřišti strhla mela, z níž vždy šikovně vycouval. "Já chlapcům, pane rozhodčí, domluvím," sliboval v takových chvílích zcela vážně. Fungovalo to. Nikdy nebyl vyloučený.
Byl ale hlavně skvělým ofenzivním hráčem, který měl ve výbornou finální přihrávku, s přehledem dirigoval hru a dokázal i zakončit. Jeho klátivý styl byl nepřehlédnutelný a i když to vypadalo, že toho moc nenaběhá, dokázal být vždy ve správnou chvíli na správném místě.
Diváci ho milovali a na Spartu se chodilo hlavně na Kvašňáka. Když mu ke konci kariéry povolili komunističtí mocipáni přestup do zahraničního angažmá, divácká návštěvnost rázem klesla o několik tisíc.
Začátky
Poprvé kopnul do balonu za žákovské mužstvo jednoty Košice. Jeho rodiče to neradi viděli, malého Andreje chtěli spíše slyšet hrát na housle. Ten ale vytrval, prošel všemi mládežnickými kategoriemi, a nakonec si v košickém klubu poprvé zahrál i nejvyšší fotbalovou soutěž.
Postupem času ale bylo čím dál jasnější, že východoslovenská metropole je pro vycházející hvězdu moc malá. Vysvobození mu přinesla nabídka pražské Sparty. Přestup ovšem nebyl jednoduchou záležitostí.
Košičtí funkcionáři o přestupu nechtěli ani slyšet, a tak musela rozhodovat svazová disciplinární komise. Nakonec vše dobře dopadlo a v roce 1959 se Kvašňák objevil na Letné.
- Itálie chce napravit fotbal i bez Eura - čtěte ZDE
- FOTO: Bitku fotbalových rowdies ukončila policie - čtěte ZDE
Později vzpomínal: "Když jsme pak v tomtéž ročníku přicestovali do Košic, zaplněný stadion skandoval Jidáš." Ve sparťanském dresu nastoupil celkem ke 433 zápasům. Během jeho působení Sparta vyhrála dva tituly a Kvašňák se stal opravdovou ikonou letenského celku.
Ze Sparty zamířil na zahraniční štaci do belgického Mechelenu, kde působil čtyři roky. Svou bohatou kariéru ukončil ve Viktorii Žižkov a TJ Turnov.
Za československou reprezentaci odehrál dohromady 47 zápasů. Nejraději vzpomínal na mistrovství světa v Chile v roce 1962, ač se tam kvůli zranění kolene téměř neodstal.
Národní tým se dostal až do finále s Brazílií, která v čele s fenomenálním útočníkem Pelé československý výběr porazila. S reprezentací se rozloučil o osm let později na MS v Mexiku.
Rozlučka na Letné
"Jeho smrt nás bolestně zasáhla. Všechny generace sparťanů si ho velmi vážily a klub se s ním chce důstojně rozloučit," řekl novinářům prezident Sparty Jozef Chovanec, který se o Kvašňákově úmrtí dozvěděl během středečního utkání v Českých Budějovicích.
Pondělní fotbalové derby na Letné začne pietní vzpomínkou. Legendárního fotbalistu, který ve středu zemřel, uctí oba týmy minutou ticha a sparťané nastoupí se smutečními páskami.
Kvašňák byl pro sparťanské fanoušky opravdu idolem bez ohledu na jejich věk. To potvrzují i příspěvky do internetové diskuse: "Nikdy jsem ho neviděl hrát, ale z vyprávění od dědečka vím, že je to pan Někdo. Mám teď slzy v očích" nebo "Mně bylo dvanáct let a to, že přijeli Rusáci, si vlastně ani moc nepamatuju. Ale Andreje ano, díky."
"Kvašňák je něco, co dělalo Spartu Spartou. Když ho člověk viděl ještě donedávna na fotbale, tak si říkal, že je všechno fajn a nemůže se nic stát," napsal další fanoušek. Jiný si prý na jeho památku připíjí slivovicí až v Americe. Poctu legendě při pondělním derby slibují vzdát i příznivci Slavie.
