Král mezi fotbalovými pijany Best nebyl ani zdaleka prvním. Hvězdy bojují s alkoholem od chvíle, kdy se v 19. století etabloval fotbal jako profesionální sport. Tvrdí to alespoň učitel ulsterské univerzity Neal Garnham, který se ve své studii zabýval počátky hry v 90. letech předminulého století.
"Už tehdy byli fotbalisté relativně dobře placeni a zároveň měli dostatek času. Výsledek? Začali pít. Zajít si na skleničku, to byla vždy tradiční součást života pracujících. Profesionální fotbalisté to dovedli do krajnosti," uvedl Garnham.
Předložil zároveň příklad Jacka Reynoldse. Ten patřil na přelomu 19. a 20. století k zářivým osobnostem populární hry. Hrál za reprezentaci Irska i Anglie, sbíral úspěchy v klubech West Bromwich Albion i Celtiku Glasgow, vítězil s Aston Villou.
Jenže mimo trávník směřoval do záhuby. V hospodách utratil spoustu peněz, čas zase marnil v ženské společnosti. Alkohol nakonec zničil jeho kariéru. Reynolds zemřel v osmačtyřiceti a v posledních letech života pracoval jako horník v Sheffieldu.
"Stejně jako tehdy, i dnes za to může kombinace dobrého příjmu a mnoho volného času," soudí Garnham. Navíc jde často o významné celebrity, jejichž každý krok sleduje pozorně tisk. Není tedy divu, že každý majitel baru, v němž se fotbalisté objeví, podobnou publicitu vítá. Proč jim tedy nenalít?
Garnham ve studii citoval i slova, která na konci 19. století popisovala obraz fotbalistů mezi veřejností následovně: "Podivní chlápci, kteří tráví čas v hospodách a nevěstincích. Až na hodinu a půl, kdy si na ten zbytek vydělávají"
Právě Gazza, což je přezdívka, pod níž zná Gascoigna celý svět, je jedním z mnoha, jímž alkohol zničil skvělou kariéru. Sice nebyl v 90. letech minulého století takovým fantastickým objevem, jako o třicet let dříve Best, přesto ale svými představení hypnotizoval fotbalové fanoušky. Jenže nakonec na něj nezbylo místo v žádném velkoklubu. Po angažmá v Tottenhamu, Newcastlu či Laziu už jen paběrkoval. Zkoušel štěstí v Číně i Spojených státech, nikde nevydržel dlouho.
Alkohol mu nedovoluje nastartovat ani kariéru trenéra. Když zapíjel nedávnou smrt legendárního Besta, nalil tak zároveň poslední kapku do poháru svého zaměstnavatele. Poloprofesionální klub Kettering Town jej po 39 dnech poslal k vodě.
Možná to přitom byla jedna z jeho posledních šancí. Šéf klubu Imraan Ladak patřil ke Gascoignovým obdivovatelům, jako fanoušek Tottenhamu na něm mohl oči nechat. A tak mu chtěl pomoci. Samozřejmě i klubu, jemuž příchod vyhaslé hvězdy zajistil slušnou popularitu. Gazza ale opět zklamal. Co bude dál?
Jako příklad může sloužit Gerd Müller, někdejší střelec Bayernu Mnichov a německé reprezentace. Famózní útočník kdysi také podlehl alkoholu. Na cestě zpět mu ale pomohli bývalí spoluhráči Franz Beckenbauer, Karl-Heinz Rummenigge a Uli Hoeness. Vzali jej zpět do Bayernu, kde všichni zářili a podporovali jej v terapii. Müllerovi v klubu nabídli post trenéra juniorů, ovšem za striktních podmínek. Müller to zvládl, dodržel je a vrátil se. Nyní je řada na Gascoignovi.
