Glosář - Pamatujete si ještě, že Češi postoupili na fotbalové Euro? Že už ani moc ne? Inu, holenkové, u nás se bohužel pozitivní zprávy na krámě dlouho neohřejí.

Jen si vzpomeňte. Před čtyřmi lety po barážovém úspěchu v Černé Hoře škrtli jakoukoli euforii národa opilí trhani, táhnoucí ruzyňskou letištní halou v čemsi, co původní obleky pro fotbalové reprezentanty připomínalo už jen s velkou dávkou fantazie. "Fotbal? Fuj! Hanba, ostuda!" řekla si tehdy místo oslav roztrpčená republika.

A letos si pro změnu, místo radosti z postupu Vrbova týmu, hrajeme raději na válku rozhodčích. A když už nás ta berbrovská špína létající otráveným vzduchem přestává bavit, přihlásí se o slovo reprezentant David Limberský. Způsobem, který vskutku nepřehlédnete.

Pokud by se snad někdo rozhodl točit pokračování jednoho z nejhorších českých filmů všech dob, tedy Olmerova opusu Ještě větší blbec, než jsme doufali, pak by Limberského etuda s volantem mohla volat po přeobsazení hlavní role, v níž se původně trápil Luděk Sobota.

Nejde, věru, o první diskutabilnější kousek, který nám David Limberský předvedl, nicméně v jeho dosavadní produkci je to bezesporu majstrštyk.

Nejde ani tak o to, že se ve středu v noci napasoval se svým bentley (více zde) do zídky kousek od pražské budovy Národního bezpečnostního úřadu, kde k jeho smůle z logiky věci nonstop hlídkuje policie. Takže kontrole, jež v jeho krvi zjistila 1,5 promile alkoholu, jaksi nebylo možné uniknout. Ale nešť, kdo z nás někdy v životě nepřešlápl, že? Jenže...

Člověk se od mnohé zvířeny liší například tím, že se ze svých chyb dokáže poučit. Tedy obvykle. Aby takový proces mohl proběhnout, musíme si nejprve svou chybu uvědomit, přiznat si ji, provést sebereflexi, a pokud je to možné, omluvit se. Sami sobě i svému okolí. A to tím spíš, pokud reprezentujeme nejen sebe, ale kupříkladu i fotbalový klub, nebo dokonce svoji zemi.

Ejhle, kajícník! Anebo mim s volantem?!

Davidu Limberskému se pár hodin po jeho nehodě dovolali kolegové z iDnes.cz. Tam to ještě na velkou sebereflexi nevypadalo: "Nehoda? Nevím, o čem mluvíte, nechci se k tomu vyjadřovat. Skoro dvě promile alkoholu? Ne, to není pravda." A tak podobně (více zde). Budiž, řeknete si, chlapec byl nejspíš ještě v šoku.

A navíc už v pátek vydává jeho klub, tedy Viktoria Plzeň, krásné prohlášení, kterak Limberský pochybil, kvůli svému provinění pozbyl kapitánské pásky a navíc zaplatí obrovskou pokutu. S tím, že příště už se to nikdy nesmí opakovat. Fajn.

Text oné tiskové zprávy obsahuje i slova připisovaná ústům Davida Limberského: „Udělal jsem strašnou hloupost a dobře si uvědomuji, že pro moje chování neexistuje omluva. Přesto bych se omluvit chtěl – a to jak trenérům a spoluhráčům, vedení a partnerům klubu, fanouškům Viktorky i všem těm, kteří mi například v dresu národního týmu drží palce. Udělené tresty jsem přijal, plně spolupracovat budu také směrem k došetření celé záležitosti. Mrzí mě, že jsem tolik lidí zklamal, a je mi jasné, že jejich důvěru budu zpět získávat velmi dlouho. I tak se o to ale pokusím."

Ejhle, kajícník! Přeci jen jde ten chlapec do sebe, lebedil si národ při četbě těchto vroucích slov.

O to větší ránu mezi oči mu David Limberský vypálil v nedělním utkání v Příbrami. Hned v prvních minutách totiž skóroval a branku oslavil tak, jak opravdu nikdo nečekal. S rozesmátou tváří se rozeběhl tryskem vpřed a rukama přitom předváděl pantomimu, při níž zjevně otáčel volantem (video zde).

Co nám tím chtěl plavovlasý fotbalový básník říci? Já osobně jsem si to pro sebe přeložil zhruba takhle: "Loooool, vy nuly! Já jedu dál! Víte vůbec, kdo já jsem? Já jsem fotbalový bůh David Limberský! Blábolte si, co chcete, ale já si přece ve skutečnosti můžu dovolit úplně všechno! Proč bych něčeho litoval, jako v tom žblemcu, co poslali do novin? Vždyť se to všechno nějak zařídí, ostatně jako vždycky, ne? A chlastat tady budeme taky pořád, však už nám tu do toho nebude kecat žádnej Uhrin nebo Koubek, co mu tak vadilo, že jsme si po Maccabi ťukli na žal. A za tejden už u nás nebyl a dali k nám Horviho, takže tím je to snad jasný, ne? Frčíme vesele dál, a kdo si myslel, že mě Plzeň vyřadí ze sestavy nebo že bych snad měl kvůli nějaký bouračce vypadnout z repre, tak ten, vážení, upad na kebuli, protože já jsem tady největší hvězda! Jo a těch bentley si koupím, kolik budu chtít, abyste mi měli co závidět, vy nýmandi!"

Ostatně s touto interpretací Limberského představení celkem koresponduje i "vyjádření" trenéra týmu Karla Krejčího k dané věci. Do televize nejprve řekl, že Limberského oslavná gesta neviděl. A na tiskové konferenci pak své hodnocení rozvedl tak, že to nebude komentovat. Inu, trenérská osobnost.

Nebuďme naivní. O tom, že mnozí fotbalisté žijí v jakémsi umělém vesmíru a že proto ztrácejí pojem o dění v reálném světě i o tom, jak by se v něm měli chovat, asi nemůže být sporu. Je dokonce nabíledni, že mnozí z fotbalistů, co se ocitnou v průšvihu podobném Limberského aktuální situaci, si nejspíš v hloubi duše myslí přesně to, co nám teď hvězdný hráč Viktorie Plzeň - tedy alespoň podle mého výkladu - svými gesty naznačil.

Jenže 998 z 1000 takových by se standardně zaradovalo z gólu, po zápase do mikrofonů zopakovalo, jak je to všechno mrzí - a tu svoji pokřivenou satisfakci by si dotyční užili jen někde uvnitř sebe sama. Nebo až pak za zavřenými dveřmi se spoluhráči v kabině. Je to jistě pokrytecké, ale pro veřejnost bezesporu lépe stravitelné řešení.

To David Limberský jde na to jinak. Ten v návalu gólové radosti rukama nepřehlédnutelně přehraje, co má v hlavě doopravdy. Jen ať se celá republika pěkně v přímém televizním přenosu podívá na to, co si o ní "velký šofér" David Limberský myslí. A viděli to opravdu všichni, tedy kromě slabozrakých a trenéra Karla Krejčího.

Druhý z tisíce? Leda Balotelli

Na jednu stranu jde jistě o upřímnost až odzbrojující. Na stranu druhou může někdo označit takové jednání snad až za prostoduché, hodné možná Maria Balotelliho. Což je nejspíš ten druhý z tisíce, kterého by případně něco takového ještě mohlo patrně napadnout.

"Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské," píše se v Matoušově evangeliu. Na základě jednoho incidentu nelze soudit, jak prostá je či není Limberského duše. Nicméně tím, že by měla skončit v nebi, si tedy nejsem úplně jist.

Přinejmenším četní příznivci pražské Sparty v ní od roku 2012 podle všeho spatřují nádech jistého sklonu ke křiváctví. Příběh o penaltě, pro niž si Limberský neférovým způsobem došel a po utkání to doprovodil svým typickým výrokem "kontakt tam byl", si do detailu můžete připomenout zde. Odstartoval pak dokonce i známé příběhy  Křetínského kabely.

Mnohé pokřiky či transparenty, jimiž od té doby vítají příznivci Sparty svého úhlavního nepřítele, tedy Davida Limberského, právě na Letné, jsou samozřejmě za hranou a každý slušný člověk je odsoudí.

Nicméně pokřik nejobligátnější, tedy "Limberský, ty jsi hovado", nyní po etudě s volantem patrně zlidoví.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz