Glosář - "Takový ponížení!" zařval by hlasem plným vzteku i zoufalství starý Homolka, být tedy Brazilcem.
Jen se do brazilské duše zkuste vcítit... Považujete se, veskrze oprávněně, za fotbalovou velmoc, malujete si, jak v domácím (!) prostředí přimalujete na dresy šestou hvězdičku mistra světa a...
A pak vás v semifinále šampionátu Němci vypráskají SEDM JEDNA.
Náš způsob vnímání sportu je trochu jiný... Ano, Česko se jednou do roka promění v hokejovou zemi, jednou za čtyři roky, když se vyrazí na Euro, a výjimečně i na MS, tak i fotbalovou. Jenže vždycky jen na pár dní.
To Brazílie žije fotbalem pořád. Tenhle sport jí dal chvíle největší radosti, to když pětkrát světový šampionát vyhrála. Ale zároveň do její historie vetknul i dvě drtivá traumata. A svědky toho druhého jsme byli právě včera.
Prvnímu se říká Maracanazo...
Prokletí brazilského týmu, co ztratil titul v posledním utkání MS 1950 na stadionu Maracaná, obsypaném tehdy dvěma sty tisícovkami lidí, když smolně podlehl Uruguayi, se vykoupení v podobě zlatého triumfu Scolariho chlapců nedočkalo.
Nicméně alespoň se teď na něj pozapomene, protože víc než půlstoletí starý příběh zmaru vystřídala velmi čerstvá potupa.
Semifinálová porážka 1:7 z Belo Horizonte, to je po brazilský fotbal prostě neskonalá ostuda. Šokovala celý svět. Ale z nebe zase až tak úplně nespadla.
Hrubka a pak panika. Peklo
Luiz Felipe Scolari vyrukoval do bojů na domácím MS s týmem, který před rokem triumfoval v Poháru FIFA, jakési generálce na šampionát.
Stejně jako tenkrát se všechno vsadilo na Neymara. Herní systém? Nic složitého. Všechno na něj, však on už si nějak poradí.
Jenže v průběhu dvanácti měsíců se změní mnohé. Na první pohled se může zdát jako detail, že Luiz Gustávo odejde z Bayernu do průměrnějšího Wolfsburgu. Už viditelnější bylo, že muž, jenž si přezdívá Fred, za tu dobu totálně ztratil formu. Ale hrálo se pořád s nimi.
Vždyť on to tam ten Neymar vpředu vždycky nějak zařídil. A když ne, tak alespoň přálo štěstí při penaltách. Ovšem tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... Však to znáte.
Neymar najednou kvůli prasklému bedernímu obratli nebyl. Na tenhle problém se koncentrovala většina fotbalového světa, jenže on v semifinále zároveň kvůli kartám scházel i kapitán Thiago Silva, mozek obrany.
To nevadí, místo něj bude hrát Dante, ten je z Bayernu, tam nebude potíž, mínili mnozí. Mýlili se.
Jedenáctá minuta, Němci zahrávají roh, v brazilské šestnáctce pracují jen tři hráči Löwova výběru. Přesto si je Brazilci nejsou schopni rozebrat a pokrýt, Thomas Müller po propadnutí míče na zadní tyč skóruje tak pohodlně, jak jen to jde. Nikdo ho neobtěžuje, nikdo mu nepřekáží.
"A po tom gólu naši hráči propadli panice," konstatoval trenér Luiz Felipe Scolari.
Panika v brazilském podání znamená: Pokud snad v naší hře až do této chvíle byly patrné nějaké stopy taktiky či systému, tak teď se všichni zblázníme a začneme si hrát, co chceme sami.
Zejména Marcelo, obránce Realu Madrid, se tak proměňuje v prostoduchého chlapce, který jako by si za balonem pobíhal někde po louce a nikdy neslyšel o nějaké ofsajdové linii nebo zodpovědnosti... Jenže nejsme na louce, ale v semifinále mistrovství světa. A kvůli tomu, že Marcelo právě zešílel, už je to dva nula.
Brazílie na úrovni Haiti a Zairu
A pak už se Brazilci zblázní dočista všichni. Němci to pobaveně sledují a do každé díry, která se před nimi otevírá, chirurgicky přesně udeří. Nemají slitování, do poločasu zasáhnou soupeřovu síť pětkrát.
A z hlediska historie MS tak Brazílii degradují na úroveň Haiti a někdejšího Zairu, pět gólů za poločas nikdo jiný na šampionátech nedostal. Až teď Brazílie...
Jako by se fotbal propadl kamsi do pravěku. V semifinále MS padlo dosud nejvýše 7 branek. Pozoruhodné je, že skóre 6:1 přinesly oba semifinálové duely vůbec prvního MS v roce 1930, to když Argentina porazila USA a Uruguay Jugoslávii. Stejnou výhru 6:1 si pak Fritz Walter a spol. nechali na Rakušany na MS 1954. Tehdy se o německém úspěchu, korunovaném finálovou výhrou nad fenomenálními Maďary, spekulovalo v souvislosti s dopingem.
Dnes se mluví výhradně o brazilském selhání tisíciletí.
"Brazílie už není, co bývala, nemá ve svých řadách míčové kouzelníky," konstatovali před zápasem trenér Joachim Löw či jeho hvězda Bastien Schweinsteiger.
Zico, Sócrates, Falcao a spol. završili na neúspěšných šampionátech 1982 a 1986 jednu etapu brazilského fotbalu, která sázela výhradně na krásnou hru plnou technických kouzel a přinesla Pelému a spol. tituly z let 1958, 1962 a 1970.
V Itálii 1990 už se na hřišti objevuje Dunga, symbol změny, příklonu k taktičtějšímu a defenzivnějšímu pojetí hry, prakticky první profesionální "zloděj míčů" v brazilské sestavě.
Čtyři roky nato je Dunga u titulu na MS v USA, pak přijde stříbro ve Francii. A ještě na MS 2002 Brazilci, už (bez Dungy) vítězí. Jenže od té doby ani ťuk... Teď poprvé od té doby se Brazilci dostali alespoň do semifinále.
Ano, v sestavě se na začátku 90. let objevili i defenzivní Dungové, ale vždycky jim ještě po boku kouzlili i techničtí borci jako Romário, Bebeto, Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho, Cafú, Robinho... A do téhle kategorie fotbalistů patří z dnešního výběru opravdu jen Neymar.
Scolariho Brazílie model 2014 byla pro všechny zklamáním už v průběhu turnaje, jestli měla něčeho nadbytek, tak nikoli techniky, ale spíš tvrdosti.
Podlehli tlaku prostředí. Totálně
A navíc turnaj naprosto nezvládla emocionálně, podlehla tlaku prostředí.
Už od prvního utkání, od prvního zpívání hymny, bylo zjevné, že jsou hráči Brazílie totálně přemotivovaní. Po výpadku Neymara všechno znásobila obava ve stylu "co teď s námi bude".
První inkasovaný gól v semifinálovém zápasu s Německem pak brazilskou psychiku hrubě narušil, a když přišly další a další rány, sesypala se jak domeček z karet.
Říká se, že když tým góly nedává, můžou za to fotbalisti. A když je dostává, je viníkem trenér.
Těžko rozebírat, do jaké míry je Luiz Felipe Scolari zodpovědný za to, že se mu tým úplně zhroutil.
Jeho kritika Pelého v tu chvíli možná napadlo: Vidíš, měl jsem pravdu, jen málo z těch hráčů, co jsi nominoval, zažilo atmosféru mistrovství světa, měl jsi alespoň na lavičku vzít Ronaldinha nebo Kaká, aby ti pomáhali udržet psychickou stabilitu týmu. Tvoje chyba...
Vyhnali ho z Chelsea. Asi věděli proč
Není namístě dělat teď ze Scolariho nějakého ňoumu, přeci jen s Brazílií vyhrál turnaj v roce 2002. Ale třeba jeho neslavné vystoupení v Chelsea upomíná na to, že stratégem mourinhovského typu nejspíš nebude.
Za jeho působení měla Chelsea obrovský problém s bráněním standardních situací. Hráči cítili, že se Scolarim, žijícím v asi trochu jiném světě, to nejspíš nepůjde, a menší revoltou přiměli majitele klubu Romana Abramoviče, aby ho odvolal.
Když teď Petr Čech viděl, jak Brazilci bránili standardku před prvním inkasovaným gólem, možná si na to vzpomněl...
Nejspíš je to nespravedlivé, ale víc než německý triumf se teď řeší brazilská porážka. Možná i proto, že o Němcích ještě bude příležitost mnohé napsat v souvislosti s finále.
I Miroslav Klose si asi mediálně víc užil 15. gólu, kterým v zápase s Ghanou dohnal v historické tabulce střelců MS Brazilce Ronalda. Teď skóroval i proti jeho následníkům a už se o pocty toho nejlepšího s nikým dělit nemusí.
Všeobecně se ovšem počítá s tím, že na jeho šestnáctigólový počinek časem úspěšně zaútočí Thomas Müller.
Tomu je teprve 24 let a na světových šampionátech už nastřádal 10 tref. Třeba se Klosemu přiblíží už ve finále.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
