Praha – Proslulí hokejoví brankáři Tomáš Vokoun s Romanem Čechmánkem okusili hru mezi dospělými v 17 letech. Dominik Hašek byl o rok mladší. I proto je pikantní, že nadějný Jakub Škarek z Jihlavy momentálně čelí profesionálům teprve jako 15letý teenager.

Ano, na rozdíl od zmíněných velikánů nechytá nejvyšší soutěž, ale i tak je jeho počin unikátní. V první lize nenajdete mladšího hokejistu a už vůbec ne mezi gólmany. Druhým nejmladším mužem s maskou je Karel Vejmelka, který už má za sebou 19. narozeniny.

Škarek vzbudil v médiích rozruch před třemi týdny, kdy jihlavskému áčku pomohl k výhře nad Ústím. Tím však neskončil. Od té doby odchytal většinu zápasů Dukly. Právem. Jednou už udržel nulu a v úspěšnosti zákroků se blíží 93 procentům, čímž vyčnívá nad většinou prvoligových brankářů.

Zdá se, že Škarek těží maximum ze šance, kterou dostal ve chvíli, kdy za Jihlavu nemohl naskočit žádný ze tří zkušenějších gólmanů.

"Počítal jsem s tím, že když už bych měl dostat příležitost, tak v době, kdy už by Dukla měla jisté play off, nebo už by jí o nic nešlo,“ říká vytáhlý brankář v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Takhle brzy jsem to opravdu nečekal. Ale jak se uzdraví David Honzík, tak podle mě bude chytat hlavně on.“

Máte s trenéry nějakou konkrétní domluvu, co se týče vašeho setrvání v áčku?
Žádnou domluvu nemáme. Pan Jaroš (trenér brankářů) mi vždycky řekne plány zápasů a tréninků, na které mám jít, a já se jimi řídím. Zápasy v áčku beru jako bonus za dobře odvedenou práci ve starším dorostu.

"Bonusové" zápasy vám zatím vycházejí skvěle. Je těžké se v 15 letech držet při zemi, když se vám tak daří?
Nebýt kluků přede mnou, tak bych těch gólů dostával daleko víc. Oni opravdu zodpovědně brání a blokují střely. Za to jim chci poděkovat. Snažím se na každém tréninku, ať je to se starším dorostem, nebo s áčkem, makat naplno, nic neošidit a výsledky se asi dostavují. Jsem moc rád, že se mi daří.

Tréninky s dorostem, áčkem, do toho zápasy v první lize… Je těžké v tomhle tempu přepnout a věnovat se škole?
Chodím na jihlavské gymnázium, takže si myslím, že by to bylo těžké, i kdybych žádný sport nedělal. Naštěstí jsem ve sportovní třídě, kde jsme všichni sportovci, takže se nám učitelé snaží vyjít vstříc, co se týče písemek a zkoušení. Doufám, že to dobře zvládnu.

Teď se o vás navíc zajímají i média. Ubralo vám to na anonymitě?
Já se to snažím nevnímat. Ono je hezké, když se o mně píše, ale lidé, kteří mě doposud neznali, ode mě pak budou čekat mnohem víc. V tom je to horší, ale já se budu snažit makat a nevnímat to. Když to shrnu – lidé v trolejbusu nebo na ulici mě ještě nepoznávají.

Loni jste chytal prakticky jen v mladším dorostu, letos už se střetáváte s profesionály. To je ohromný skok. Co všechno je jiné?
Co se týče hry, tak je mnohem rychlejší. Kdybych v tréninku něco začal dělat jen napůl, okamžitě by se to projevilo. Střely jsou prudší a přesnější než ve starším dorostu. Je vidět, že ti hráči hokej hrají dlouho. Mají velké zkušenosti a jsou velmi šikovní. Každý trénink a zápas je pro mě obrovská zkušenost. V kabině áčka je navíc velmi dobrá parta.

Spoluhráči vás tedy berou?
Chovají se ke mně výborně. Chválí mě, a když se mi snaží radit, tak je to bezvadné, protože oni mají určitě víc zkušeností než já.

A co soupeři? Snaží se vás rozhodit víc než v dorostu? Mezi muži jakožto 15letý brankář asi poutáte větší pozornost.
V mladším dorostu jsem většinu hráčů znal osobně, takže jsme se mohli před zápasem i během zápasu hecovat. Tady ty hráče znám spíše podle jména nebo z televize. Je pro mě čest proti nim chytat.

Ale v rukavičkách s vámi asi nejednají, že? První liga je přeci jen profesionální soutěž, v níž jde o body a peníze.
Hráči jsou tu možná trošku dravější než v dorostu, ale myslím si, že soupeři v obou kategoriích mi chtějí dát gól stejně.

Ať už jde o trenéry, někoho z rodiny, nebo sportovní vzory, kdo má největší zásluhu na tom, že v 15 letech chytáte první ligu?
Mezi moje vzory patří finský brankář Pekka Rinne a z Čechů Petr Mrázek. Ale snažím se i od ostatních brankářů okoukat věci, ve kterých jsou vynikající. Velkou zásluhu na mé výkonnosti mají všichni trenéři, kteří mě odmala vedli, každý z nich mi předal část svých zkušeností. Chci také poděkovat současným trenérům, že mi dali šanci chytat za A-tým, a také trenérům ve starším dorostu, kteří mě do A-týmu uvolňují. A samozřejmě také rodině, která mě v hokeji podporuje.

V sedmém čtvrtfinále posledního play off první ligy proti Kladnu jste kryl záda Lukáši Sáblíkovi, který měl před zápasem teplotu. Nebylo tak vyloučené, že nastoupíte. V rozhovoru pro klubový web jste řekl, že jste z toho měl strach. Bylo by to teď jiné?
Určitě by to bylo lepší, i když si myslím, že bych byl trochu vyklepaný i teď. Ale snažil bych se zápas odmakat naplno, užít si ho. Jinak v tom sedmém čtvrtfinále jsem Lukášovi věřil, že to dá.