Většinu hokejové kariéry prožil v Českých Budějovicích, s výjimkou dvou sezón strávených na vojně v dresu Dukly Jihlava, se kterou to v roce 1982 dotáhl až k zisku titulu mistra Československa.

S hraním skončil ve 43 letech v německém Řezně, poté se Lála dal na funkcionářskou dráhu. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

Rodák z Tábora, který vyrostl v Soběslavi, jako dítě dělil čas mezi hokej a kopanou, ještě v 15 letech zkoušel zároveň hrát první fotbalovou dorosteneckou ligu za České Budějovice a trénovat v Motoru.

Vydržel to ale jen půl roku, něž definitivně vyhrál hokej - už v 16 letech nastupoval Lála za budějovický seniorský tým, kterému kromě vojenské služby zůstal věrný až do konce 80. let, i když ty největší úspěchy zažil právě s Duklou.

V armádním klubu, do kterého si stahovali ty nejnadějnější hokejisty, získal i titul krále ligových střelců.

"Víte, ona to v Jihlavě byla trochu jiná vojna. My měli k dispozici vilu, tam jsme bydleli, tam nám vařili, měli jsme se tam jak na zámku," vzpomínal Lála, který během vojny poznal také první manželku. Na začátku 80. let se pak zařadil mezi opory čs. reprezentace, se kterou na MS získal kromě zlata i dvě stříbrné (1982 a 1983) a jednu bronzovou medaili (1981).

Za národní tým si Lála zahrál také na dvou olympiádách, z té sarajevské si v roce 1984 přivezl stříbrnou medaili. Za reprezentaci celkem odehrál 198 zápasů a dal 89 branek.

V roce 1983 se navíc stal s devíti brankami nejlepším střelcem šampionátu v Německu. Po roce 1989 prošel několika německými týmy, jednu sezónu strávil i ve Skotsku. Poslední zápas sehrál 23. srpna 2003 v Řezně, kde tehdy působil jako manažer. Stejnou funkci později přijal u českých reprezentačních juniorů.

Později začal podnikat v oblasti marketingu. Je podruhé ženatý, celkem má tři děti.