Hrál čtvrtfinále Australian Open, dvakrát osmifinále US Open, vyhrál tři turnaje ATP, byl třináctým hráčem světového žebříčku, tenisem si vydělal více než sedm milionů dolarů a po ukončení kariéry v květnu 2021 si měl bezstarostně užíval plody své práce. Jen několik měsíců poté ale začala válka.
Dolgopolov bez dlouhého váhání odvezl rodinu do bezpečí a vrátil se do rodného Kyjeva bránit svou zem před ruskou agresí.
Momentálně čeká na návrat na frontu. Klid v duši zmizel v nenávratnu.
Rozdíl oproti jeho dřívějšímu pohodlnému tenisovému životu prakticky nemůže být výraznější.
"Pochopitelně už nejsem tak šťastným člověkem, jakým jsem býval. Život je najednou plný stresu. Byl jsem velký pohodář, pořád jsem se smál a vtipkoval. Stále si najdeme prostor pro žerty, ale válka si vybírá svou daň. Je to psychicky vyčerpávající," cituje Dolgopolova britský deník Daily Mail, který je s ním v pravidelném exkluzivním spojení.
Před pár týdny přišel v bojích o kamaráda.
"Byl to milý kluk, Gruzínec. Vzal si půjčku od banky, aby mohl přijet bojovat za Ukrajinu. Byla to pro nás bolestná ztráta, bylo mu jen pětadvacet let. Čím déle to trvá, tím víc lidí kolem sebe vidím umírat," říká pětatřicetiletý muž. Mnohokrát ho ve své zemi vyhlásili tenistou roku, teď je pro Ukrajince válečným hrdinou.
Když se v létě jeho bývalí kolegové připravovali na grandslamové US Open v New Yorku, on se krčil v zákopech v záporožské oblasti. Rusové jeho malou jednotku zaměřili a 120milimetrové minometné granáty dopadaly stále blíž.
"Sedíte tam a po pár salvách už začnete chápat tu sekvenci. Přišli jsme na to, že jeden mimomet pálí každé dvě minuty, druhý čtyřicet sekund poté. Přibližuje se to a vy jste metr pod zemí. Dopadne třicet metrů od vás, potom dvacet, patnáct. To už je blízko. Opravdu cítíte, jak vám procházejí tělem, když dopadají," popisuje Dolgopolov, co zažíval, navíc s vědomím, že pokud granát dopadne méně než osm metrů od člověka, existuje riziko prasknutí orgánů.
V tu chvíli podle Dolgopolova zbývá jen čekat a doufat.
"Nakonec víte, že nemají nekonečné zásoby, pálit nonstop je hodně drahé. Jakmile přestanou, vyjdeme ven a pokračujeme v práci," říká. Jeho jednotka operuje až patnáct hodin denně, Dolgopolov vyčerpání popisuje expresivně: on i jeho souputníci si často připadají jako "zombie na energiťácích".
Podle Mike Dicksona, novináře, který s bývalým ukrajinským tenistou přímo hovořil, už jeho tón hlasu není tak bojovný jako před rokem. Hrůzy války se na Dolgopolovovi podepisují.
This is approximately a mission day. Videos from 2 missions.
— Alex Dolgopolov (@TheDolgo) October 7, 2023
Thanks to different defense forces in a series of operations,settlements Lobkove and P’yatykhatky, where liberated, from the ruzzian terrorists.
Repost and don’t forget us
P.s My comrade playing games in trench🫶🏻🇺🇦 pic.twitter.com/SA4U1ZZTYd
"Mou prací je vyhazovat Rusy do vzduchu. Všichni, kteří přišli na Ukrajinu bez pozvání, budou eliminováni nebo z naší země neodejdou v celku," říkal loni v prosinci.
Když ruský diktátor Vladimir Putin v únoru 2022 zahájil invazi, byl Dolgopolov v Turecku se svou rodinou. Odvezl ji do bezpečí v předtuše blížící se války. Než se vrátil domů, aby pomohl s obranou, sehnal si v Turecku instruktora a naučil se zacházet se zbraní, kterou předtím v životě nevzal do ruky.
"Měl jsem velké štěstí, že mě učil jeden bývalý profesionální voják. Není ze mě žádný Rambo, ale už si se zbraní rozumím a na cvičišti jsem schopen trefit hlavu na 25 metrů třikrát z pěti pokusů," napsal tehdy Dolgopolov na Instagram.
Zpět na Ukrajinu pak vyrazil přes Chorvatsko a Polsko, po cestě si sám koupil nejrůznější vybavení, třeba neprůstřelnou vestu nebo dalekohled s termovizí. "Bývaly to rakety a výplety, teď mám tohle," glosoval životní změnu.
Tenisovou kariéru předtím ukončil téměř po třech letech od svého posledního ostrého zápasu, na vině byla chronická bolest v zápěstí, od níž mu nepomohly ani dvě operace.
Před rokem sice nebyl optimistický ohledně brzkého ukončení konfliktu, pevně ale věřil, že se Ukrajina nakonec ubrání.
"Jsme lepší bojovníci a je to náš domov. Takže máme výhodu, jen potřebujeme více zbraní, abychom mohli pokračovat v postupu. Máme lidi a máme vůli," řekl tehdy.
Aktuálně už mluví jinak, stěžuje si na malou pomoc a nedostatečné dodávky zbraní.
"Naši partneři bohužel nemají za cíl, abychom vyhráli. Všem je jasné, že dostáváme právě tolik, abychom mohli pokračovat, ale ne vyhrát. Nemáme dost na to, abychom to ukončili," říká.
"Je to velký problém. Pokud je den bitvy, Rusové vyšlou patnáct těžkých obrněných vozidel, my jen pět. Mají výhodu v granátech a těžkém brnění. Proto jde tak do tuhého. Je to prostě matematicky nemožné. Mají více lidí, mají více všeho," vysvětluje Dolgopolov.
