Štrbské pleso - Česká média již řadu měsíců žijí mistrovstvím světa v klasickém lyžování v Liberci. Zcela jim přitom unikly události o několik kopců dál, na Štrbském plese.
Tam se totiž ve vší skromnosti a tichosti konala od 5. do 8. února jiná světová akce klasického lyžování - mistrovství světa juniorů ve skocích na lyžích a v severské kombinaci.
Je těžké obě události srovnávat; ta na Slovensku měla podstatně skromnější program a jednalo se "pouze" o mládežnickou kategorii.
Krátké ohlédnutí za závody v Tatrách však může nabídnout zajímavý pohled, jak také lze světové sportovní klání uspořádat.
Čtěte více: Šampionát ani nezačal, policie už řeší špinavé obchody
Za 3 měsíce a 5 milionů Sk
Slovenský lyžařský svaz (SLZ) vytrhával Mezinárodní lyžařské federaci (FIS) na poslední chvíli trn z paty, když organizaci v říjnu náhle odvolalo francouzské středisko Chamonix.
Pořadatelé prokázali velký kus odvahy, když se na MSJ vrhli. Štrbskému plesu podnik FIS definitivně přiklepla až v polovině listopadu, tedy necelé tři měsíce před startem, s minimálním rozpočtem (podle agentury SITA a údajů SLZ šlo jen o 4 - 5 milionů slovenských korun).
Podívejte se: Pohled na ruinu aneb šampionát hyzdí Liberec
Slovensko navíc dlouho žádnou větší lyžařskou akci nehostilo: až letos v létě se na můstcích Štrbského plesa skákal Kontinentální pohár.
Za svou kuráž byli trochu nespravedlivě potrestáni vrtochy počasí - vánoční a povánoční idylu bílých Tater vystřídalo oteplení, déšť a mlhy. Na konci šampionátu, kdy sdruženáři běželi závěrečný běh na 10 km, byla trať u plesa již hodně podmáčená a start se musel o hodinu předsunout, aby se desítka vůbec zvládla odjet.
K dovršení smůly se bílá zima vrátila na místo hned v noci z neděle na pondělí. V pondělí nachumelilo i v nižších polohách Tater, kde do té doby nebylo po sněhu ani památky, úterek navíc přinesl krásné slunečné a mrazivé počasí, podmínky jako stvořené pro šampionát.
Skvělé můstky, zrádné tratě, mizerné zázemí
Všichni účastníci věděli o provizoriu, v němž se mistrovství narychlo připravovalo, takže se snažili vznikající problémy příliš "nehrotit" a brát vše s nadhledem a rezervou.
Oficiální stránky skokanského areálu Štrbské pleso dokonce tvrdily, že koordinátor FIS Horst Tielmann označil MSJ 2009 za nejlépe připravené juniorské mistrovství světa. Tato slova jsou značně zkreslená a nadnesená, neboť jak vyplývá z dalších informací, Tielmann chválil výhradně připravenost můstku a organizaci skokanské části.
Čtěte více: Jak ke zlatu? Máme unikátní grafiku k MS v Liberci
To dokládají i skvělé výkony skokanů: že se budou dít věci, ukázal na můstku HS-100 již předskokan tréninkového kola, jenž hravě skočil za 90 metrů. Vzápětí v tomto tréninkovém kole překonal zdejší rekord Nor Kenneth Gangnes rovnou stovkou.
Dobrou připravenost skokanské části potvrzuje i asistent trenéra českých juniorských sdruženářů Marek Šablatura.
"Areál můstku byl připraven po celé trvání MSJ skvěle," říká, jenže zároveň dodává: "Co se týče běžeckých tratí, už to bylo horší. Všichni počítali s tím, že budou těžké a užší, než je v současnosti zvykem. Tratě však byly úzké příliš, ač se organizátoři snažili sebevíc, nezlepšilo se to také vlivem nepříznivého počasí."
Zvláště dole u plesa, kde cestu neúprosně vymezovaly z jedné strany břeh a z druhé les, přičemž po krajích již stál sníh "na vodě", šlo jen stěží předjíždět.
V něčem však mohly být štrbské tratě přece jen sympatické. Po ubíjející fádnosti umělých placatých areálů pro změnu nabídly ostrý stoupák od plesa a lesní pasáž plnou ostrých klesání a stoupání.
Zoufalí z ní však museli být méně silově zdatní běžci, které na okruhu 4 x 2,5 km čekal nebývalý kopec hned čtyřikrát, i servismani, neboť sníh u plesa a nahoře na tratích se zcela lišil.
"Podmínky na všechny tři závody v běžecké části (sprint, štafeta, 10 km) byly naprosto odlišné a tak měli servismani spoustu práce, neboť testovali a zkoušeli pořád dokola. Co se týče nedělního závodu, podmínky už byly extrémní," líčí Šablatura.
Podle jeho slov většina výprav dost "brblala" i na zázemí v areálu závodiště.
"Nikdo nebyl spokojen. Byly zde malé a zastaralé buňky na převlékání, kde se musel vykonávat i servis lyží. Většina států měla navíc tyto prostory společné jak pro skok, tak pro severskou kombinaci."
Kouzlo starých časů
Nicméně český asistent trenéra celkově hodnotí slovenské pořadatelství kladně:
"Organizace v počátku skřípala, neboť se objevovaly stále nové a nové problémy, ale neustále se to zlepšovalo. Jako celek se jim to organizačně povedlo."
Na slovenském způsobu pořádání mohla být sympatická ještě jedna věc. Tato akce postrádala jakékoliv prvky megalomanství. Nic se kvůli ní nebudovalo, nikam se nepumpovaly závratné sumy peněz, netočilo se kolem ní zbytečně moc lidí a nijak neomezovala běžný chod zimního střediska.
Štrbské pleso těch dní přinášelo obrázky v dnešním světě profesionálního sportu značně nezvyklé.
Skokany vyvážela na můstek sedačková lanovka spolu s rekreanty, kteří lyžovali na sousední sjezdovce, závodníci se před skoky rozklusávali po silnici, kudy proudily desítky lyžařů, lázeňských hostů či diváků šampionátu.
Sdruženáři ladili běžky v areálu tratí otevřeném pro veřejnost, sotva projel posledním kolem poslední běžec, dobrovolníci okamžitě odstranili z tratě pásky a plůtky a hosté opět nerušeně korzovali kolem vodní plochy.
Jenže tato nenápadnost a skromnost měla i své stinné stránky, zejména chabou propagaci a mizivé mediální pokrytí.
O MSJ informovalo jen několik plakátů v přilehlých obcích a hlasatel ve skokanském areálu se pokoušel chvíli před závodem přilákat amplionem na místo i náhodné kolemjdoucí.
Přímé přenosy odmítl Eurosport a nakonec i Slovenská televize. Když člověk brouzdal jejím teletextem, našel nejrůznější sportovní výsledky, včetně Světového poháru sáňkařů, o juniorském světovém šampionátu na Štrbském plese však ani zmínky.
Tomu všemu odpovídala i mizivá divácká kulisa. Přihlížející se většinou rekrutovali z řad ostatních závodníků, realizačních týmů a náhodných návštěvníků.
MSJ 2009 v slovenském podání nechyběly problémy, mezery a kiksy, ale i jisté kouzlo starých časů, kdy sport ještě nebyl jen o komerci a o "mediálním cirkusu". Přes všechno to provizorium a improvizaci si člověk musel opakovat: světová lyžařská akce jde uspořádat za pět milionů a tři měsíce práce.
