Trenére, pořád ve vás doznívá zklamání po porážce 2:5 od Kazachstánu, kvůli které českému týmu alespoň zatím účast na MS unikla?
Už ve čtvrtek jsem to v sobě uťal, chceme se soustředit na dubnovou baráž proti Chorvatsku. Určitý smutek si ale všichni poneseme dlouho, protože jsme měli k postupu blízko. Přišli jsme o něj, je to velká smůla, nicméně s tím nic nenaděláme. Je to sport a tohle se v něm stává.
Bylo překvapující, jak blízko jste byli prvnímu místu v silné skupině, kde byli ještě Slovinci a Rumuni? Kdyby Kazaši nevstřelili Slovincům gól 35 sekund před koncem, postoupili byste na MS vy.
Před dvěma týdny bych tomu nevěřil. Věděli jsme, že Tomáš Vnuk ani Michal Holý nejsou úplně v pořádku, v prvním zápase proti Slovincům chyběl Michal Seidler, hráli jsme bez zraněných Lukáše Rešetára a Libora Gerčáka. Byli jsme hodně dole, přesto nám ten turnaj z větší části vyšel. Proti Slovinsku (3:1) a Rumunsku (4:0) jsme hráli strop svých možností, s Kazachstánem jsme v prvních deseti minutách přemýšleli hlavně o soupeři, nevěřili jsme si. A to pak takový protivník potrestá.
Vstřebává se taková porážka o to hůře, když víte, že všech pět gólů vám nastříleli Brazilci, nikoli kazašští futsalisté?
Bohužel je to tak. Porazili nás Douglas Júnior s Taynanem, což jsou pro mě jedni z nejlepších hráčů světa. Douglase bych zařadil do první pětky, Taynana mezi 20 top futsalistů. To jsou hráči o jednu dvě úrovně výše než naši. My se můžeme přiblížit kolektivní hrou, ale tito hráči umí zahrát nejlépe, když je to potřeba. Ukázali to v zápase proti nám, byť duely s Rumuny a Slovinci jim tolik nevyšly.
Jak se stavíte k otázce naturalizace futsalistů? Vedle zmíněné dvojice nastoupili v základní pětce Kazachstánu ještě další Brazilci Leo a jeden z nejlepších brankářů světa Higuita.
Je to moderní, k tomuto kroku nesahá jen Kazachstán, ale také Rusové a další postsovětské republiky Gruzie a Ázerbájdžán. Čtyři Brazilce už má Rumunsko, zkouší to i Italové. Já se k tomu stavím jinak a myslím, že Česko by měli zastupovat jen čeští hráči. Raději budeme dělat něco navíc ve výchově, protože tohle jsou podle mě jen najatí žoldáci, kteří si na nároďák jezdí pro peníze. K tomu národu nemají žádný vztah.
Už se snad ani nedá mluvit o národním mužstvu, pokud čtyři z pěti hráčů základní sestavy Kazachstánu tvoří Brazilci, ne?
Přesně tak. V postsovětských zemích jsou schopni proces naturalizace hráče stihnout za týden. Mívají tam jeden profesionální mančaft, seženou si Brazilce, zaplatí jim a během týdne udělají pas. U nás to není úplně jednoduché, určité zkušenosti s tím mají čeští basketbalisté.
To jsou navíc případy, kdy sportovci žijí v Česku už delší dobu.
Ano, kdežto Kazachstán ve futsalu neznamenal nic. Až do doby, kdy vznikl klub Kajrat Almaty, začal do toho sypat velké peníze, nakoupil si hráče, několikrát vyhrál Ligu mistrů. Potom Kazachy napadlo, proč takhle nevystavět národní mužstvo. Z čtvrtého koše přijeli na mistrovství Evropy v roce 2016 a hráli o finále. Ale pokud to tak budou dělat všichni, za chvíli budeme mít místo ME brazilský šampionát.
Jaké podmínky mají hráči v Kazachstánu?
Brazilec Cacau, který byl dlouho v Chrudimi a mně dělal asistenta u českého nároďáku, trénoval Kajrat Almaty, takže i díky němu vím, jaké podmínky ti hráči v Kazachstánu mají. Porovnal bych to s nejlepšími hráči fotbalové Sparty u nás.
Futsal tam dotují bohatí oligarchové?
Ano, stejné je to i v dalších postsovětských zemích, o kterých jsem mluvil. Znamená to pro ně prestiž, a tak do futsalu vráží obrovské peníze.
Není to poprvé, co vás v kvalifikaci o velký turnaj vyřadil právě Kazachstán. Stává se pro český tým trochu strašákem?
To bych neřekl. Navíc teď jsme se v kvalifikaci dostali mezi posledních osm evropských týmů, 52 hrálo kvalifikaci. To je v našich podmínkách obrovský úspěch. Musíme být pokorní a přiznat si, že Kazachstán, Španělsko, Portugalsko a Rusko, tedy týmy, které postoupily na MS přímo, jsou někde jinde než my. Bylo by krásné postoupit na jejich úkor, blíže to možná už nikdy nebude, ale zkrátka jejich kvalita je obrovská.
Zmiňoval jste Cacaua, ale vedle něj prošlo českou ligou mnoho dalších skvělých Brazilců. Ve Spartě válí dvojnásobný světový šampion Wilde, v Chrudimi hrál dlouho Dentinho a dodnes za ni hraje Max. Nikdy jste u reprezentace neuvažovali o jejich naturalizaci?
V jednu dobu už to bylo rozjednané i na úrovni úřadů. Max už v Česku hrál zhruba tři roky, v Chrudimi s ním byl i tehdy mladý Douglas, který dnes reprezentuje Kazachstán. Měli jsme plány, že v Česku podepíšou dlouhodobé smlouvy a že z nich třeba během pěti let uděláme opravdové Čechy. Mělo to hlavu a patu, ale spadlo to na tom, že pár dní po schůzce s námi dostal Douglas nabídku od Kajratu Almaty, která se neodmítá, a odešel do Kazachstánu. Pro nás už to pak nemělo cenu.
Čím je pro brazilské futsalisty lákavá česká liga? Protože například Wilde ze Sparty je skutečně jedno z nejzvučnějších světových jmen.
Český futsal a liga mají ve světě a v Jižní Americe skvělé renomé. Tu vlnu příchodů rozjela Chrudim, pomohl tomu i Cacau, který sem jako trenér přitáhl mnoho hráčů. Teď v tom ve velkém pokračuje Sparta, přivádí špičkové futsalisty. Česká liga se ohromně zvedá a myslím, že je třetí nebo čtvrtá nejlepší v Evropě. Hned po Rusku a Španělsku, kde jsou profesionální soutěže. Itálii a Portugalsku se můžeme rovnat.
Uživí se v Česku nejlepší futsalisté svým sportem?
Reprezentanti už jsou téměř všichni specialisté. Jinak česká liga není plně profesionální, na takové úrovni fungují zhruba čtyři mužstva. Střed působí na poloprofesionální bázi a spodek je čistě amatérský. Hlavně díky těm čtyřem týmům, Chrudimi, Spartě, Teplicím a Plzni, je česká liga ohromně zajímavá. Blízko k přechodu mezi první čtyřku má Slavia.
Národní tým je tedy také na vzestupu? Myslíte, že se našla generace hráčů, kteří jsou schopni navázat třeba na bronz z ME v roce 2010?
Jsou tady velmi dobří mladí hráči, příští rok by mohli zasáhnout další. Je to na nich, jakou píli tomu věnují a jak se posunou dopředu. Talenty pořád vidím, český futsal neumře a zhruba na příští čtyři roky máme zase generaci, s kterou bychom mohli zlobit přední evropské týmy.
Řekl jste, že proti Chorvatsku se v baráži o MS pokusíte o nemožné. Opravdu bude soupeř tak velkým favoritem?
Bude to hrozně těžké. Mají neuvěřitelnou generaci, deset skvělých hráčů, z toho tři jsou nadstandardní, evropská špička. Měli podobnou skupinu jako my a v posledním zápase prohráli s Ruskem 3:4. V případě výhry Ázerbájdžánu nad Slovenskem by jim ta prohra stačila, ale Slováci překvapili a remizovali. Takže Chorvati spadli do baráže k nám. Mám vřelé vztahy s jejich trenérem, volali jsme si a říkali jsme, že by bylo nejlepší potkat se až na MS v Litvě, ale nedá se nic dělat.
Takže to podle vás nebude tak vypjaté jako v kvalifikaci na bronzové ME 2010, kdy jste proti Chorvatům otočili rozhodující zápas v Ostravě až v samém závěru a vyhráli 3:2? Soupeř tehdy porážku neunesl.
No, to byl zápas se vším všudy. (úsměv) V poslední minutě při přečíslení hodil doktor chorvatského týmu na hřiště balon, abychom nemohli postupovat na bránu. Ale my jsme je za to šest sekund před koncem potrestali gólem na 3:2. Byly to obrovské nervy, patří to k tomu. Asi to nebude jiné, i v dubnu to bude hodně napnuté a zpočátku opatrné. Zkusíme na ně něco vymyslet. Pokud budeme hrát zase na stropu možností, máme šanci.
V Chorvatsku bude jistě bouřlivé prostředí.
Určitě bude plná hala. Hrát se bude v Osijeku, kde byl v tomto týdnu také kvalifikační turnaj. Věřím, že atmosféra nám pomůže, že se nelekneme. O hřišti pro domácí odvetu zatím jednáme, není lehké vyblokovat halu, ale přání mužstva je jednoznačné, odehrát to znovu v Brně.
