Právě v britské metropoli dostal rodák z jihočeských Branic první příležitost ukázat světu své umění.
Přestože v té době už překročil třicítku, bylo mu skoro 34 let, prokázal v závodě na 10.000 metrů nejvíce vůle, houževnatosti a odolnosti a dojel si pro vítězství a zlatou medaili.
"Desítka" byla vůbec jeho nejsilnější a nejoblíbenější disciplínou. Na ní si na mistrovství světa v roce 1954 ve francouzském Maconu dojel pro stříbro a vybojoval na ní i sedm titulů mistra Československa, když mu bylo 43 let.
Přitom chybělo málo a Československo se nemuselo v roce 1948 jedné ze zlatých olympijských medailí vůbec dočkat.
Čapka, jenž se v mládí věnoval střelectví i boxu a zápasnickou kariéru mu ukončila zlomenina nohy, totiž jeho tehdejší zaměstnavatel nechtěl na hry v Londýně pustit.
Pracoval ve spořitelně, která požadovala, aby si vzal dovolenou. "Namíchli mě, a řekl jsem, že nikam nejedu," vzpomínal po letech.
Zaměstnavatel nakonec ustoupil. "Po mém vítězství dala spořitelna za výlohu nějaká pádla a tvrdila, že těmito pádly Čapek vyhrál," prozradil.
Ani v Londýně ale nešlo všechno hladce. Čapek se před závodem necítil dobře, vynechal i třicet kliků, svou tradiční rozcvičku. A protože nerozuměl dobře pokynům, odstartoval až ve chvíli, kdy uviděl, že se rozjeli soupeři.
Přesto nakonec zvítězil s dvousetmetrovým náskokem.
Po ukončení aktivní kariéry působil v Dukle Praha jako trenér, za zásluhy o rozvoj armádního sportu získal v roce 2004 nejvyšší resortní vyznamenání, Záslužný kříž ministra obrany I. stupně.
Prodělal několik operací srdce, zemřel ve věku 93 let 31. ledna 2008.
