Byla v Abú Zabí u toho. Nenápadná, pevná, neúnavná.
Cisca Waumanová, máma Landa Norrise. Jeho jméno teď svítí na vrcholu formule 1, on si splnil životní sen, ale za leskem je i její dlouhá, bolestivá cesta.
"Ano, stálo to spoustu obětí," připustila po závodě pro motorsport.com, když se jí konečně ulevilo.
"Landovi bylo sedm, když poprvé seděl v motokáře. V osmi už stáli s bratrem na startu a to znamenalo jediné. Rodina se rozdělila na trati i doma. Kluci mířili k motorům a já už je pak sledovala spíš z dálky. Vyměnila jsem hry s traktorem na zahradě za nekonečné dny v paddocku," popsala žena v oranžových šatech začátek rodinné sportovní anabáze.
To, co bývalo obyčejné rodinné tempo, vystřídala dráha. A máma věděla, že přijdou stovky víkendů v cizích zemích, tisíce hodin v autě i letadle. Mezi závody pracovala, starala se o dům, hlídala rytmus rodiny.
"Po Kataru jsme přiletěli domů. V pondělí jsem žehlila, ve středu jsem seděla na školním vystoupení vnoučete, ve čtvrtek letěla zpátky. A pak přišla ta poslední kola… Byla nekonečná," prohodila dojatě.
Nebyla to jen rutina. Byla to léta, kdy její děti vyrůstaly mezi motory, zatímco jejich vrstevníci běhali po zahradách a stavěli bunkry. "Chyběla mi část jejich dětství," přiznala Waumanová.
Když v neděli Norris dorazil na trať a věděl, že mu na titul stačí třetí místo, tlouklo jí srdce jako buben. Minuty se vlekly. A když projel cílem, když do vysílačky poslal: "Miluju vás, díky vám!", byl to moment, kdy se i její svět na vteřinu zastavil.
Nový šampion se k mámě vrátil už ne jako kluk, kterému podávala helmu, ale jako muž, který nezapomněl, co musela obětovat pro jeho úspěch.
Zatímco svět řešil Norrisův talent, tlak, strategii, ona seděla v paddocku se sevřenými dlaněmi a slzami, které se nedaly zastavit.
"Jsem unavená, ale šťastná. Za rodinu, pro tým, pro fanoušky," šeptala. A v jejích slovech se mísila pýcha, úleva i smutek z let, která zmizela v kalendářích závodních sezon.
Norrisovi nejsou žádná pohádka o chudém chlapci z hor. Je to jen obyčejná britská středostavovská rodina. Táta, který kdysi dělal manažera a postaral se o stabilní zázemí. A hlavně máma, která vyměnila vlastní sny, volné víkendy a bezstarostné dny za šanci, že její syn jednou pojede rychleji než ostatní.
Když se ohlédne, skládají se dohromady roky závodních cest, propocené kombinézy, vynechané rodinné oslavy, nekonečné návraty domů.
Pak je jasné, že titul mistra světa není jen Landův. Patří celé rodině. A nejvíc té ženě, která někdy brečela tiše, aby její děti mohly běžet za snem. A dnes pláče z radosti.
Když Norris stoupal na stupně vítězů, stoupala s ním i ona. Jeho první mistrovský pohár je i jejím. Je to odměna za to, že kdysi nechala dětinský svět za dveřmi a vsadila vše na jediný záblesk naděje. Aby jednou syn mohl napsat příběh, který se nezapomíná.
