Náš rozhovor probíhá v pátek 13. prosince. Jste pověrčivý?
Ne, nemám žádné pověry ani talismany. Ale když mi přes cestu přeběhne černá kočka, tak jí vynadám (smích).
Cítíte se bezpečněji ve vzduchu nebo na českých silnicích?
Určitě ve vzduchu, tam mám přece jen větší kontrolu. Na silnici je to souhra mnoha faktorů, ze kterých většinu ani nemůžete ovlivnit. Člověk musí mít vždycky respekt. Nehodlám nic podceňovat, ale většinou se v letadle nebojím.
Jaké vlastnosti musí mít dobrý akrobatický pilot?
K tomu je potřeba spousta věcí. Musí mít nějaké vrozené vlohy. Je to činnost, kdy každou rukou, každou nohou děláte něco jiného. Je potřeba zvládat víc věcí naráz. Musíte řídit letadlo nohama, rukama, do toho komunikovat, řešit nějakou navigaci a podobně. Navíc ve vojenských letadlech do toho patří ještě taktická situace či systém letadla. Moc času na rozhodování ve vzduchu nemáte.
Co je naopak pro pilota to nejhorší?
Každý občas máme touhu si myslet, že už všechno umíme. To je přesně ten okamžik, kdy něco člověk podcení a vymyslí něco, co by nechtěl. Musíte se chtít pořád vzdělávat. Člověk se při létání pořád učí. Nejde jen sednout do letadla, přidat plyn a přitáhnout knipl. Je dobré letadlo znát, chtít o něm vědět co nejvíc a také znát třeba aerodynamiku. To všechno vám pak může zachránit život.
Do povědomí českých sportovních fanoušků jste se zapsal díky účasti v Red Bull Air Race. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Se slzou v oku. Je to opravdu úžasné období mého života. Byl to neskutečný závod, který mě hrozně bavil, naplňoval a vzpomínám na něj opravdu s láskou. Stejně takhle vzpomínám i na svoji vojenskou kariéru. To byl také jeden z těch splněných snů, ale po té sportovní stránce byl Red Bull Air Race vrchol.
Závody Red Bull Air Race byly ve své době velmi populární.
Oproti jiným leteckým závodům si Red Bull Air Race získal obrovskou podporu fanoušků. To je potřeba, když máte takhle finančně náročný sport. Člověk létal na místech, kde si jenom stěží mohl letadlo představit: centrum Budapešti pod mostem a dál nad řekou, v zálivu v San Diegu, nad Manhattanem vedle Sochy svobody. Prostě opravdu to bylo úžasné.
Závody Red Bull Air Race skončily skoro ze dne na den. Byl to potom pro vás velký ekonomický problém?
Nejhorší bylo, že závod končí. Byl to styl života, obrovský kolotoč. Řešil jsem pořád něco kolem závodění. Usínáte s tím, budíte se s tím. A mě hrozně bavilo dělat to naplno. Takže to bylo nejhorší. A pak samozřejmě finance a další věci k tomu. Ale člověk se musí zařídit. Stejně, jako když jsem odcházel z armády. Byl jsem státní zaměstnanec a najednou jsem byl šéf svojí firmy, která si najímá tým, splácí letadlo a tak. Je to životní změna, se kterou se nějak musíte poprat.
V Red Bull Air Race se závodilo na spoustě různých míst. Měl jste radši, když pod vámi byla zem, nebo voda?
Nejlepší bylo, že každý závod byl jiný. Že jednou tam byla zem a jednou tam byla voda. A těžko říct, nemyslím si, že jsem měl vyloženě něco radši. No, tak pokud bychom se bavili o pádu… Pokud by šlo o nějaké nouzové přistání, to znamená, pokud se vám porouchá motor a máte rychlost na to nabrat trochu výšky a otočit se do vhodného prostoru, je asi lepší země. Ale ne vždy pod námi byla dostatečně rovná část, na kterou by se dalo bezpečně přistát. Často byla letiště kus od závodní dráhy. Ale do vody se vám taky úplně nechce, protože víte, že letadlo se v ní na 90% převrátí hlavou dolů.
Jak pokračuje vaše závodní kariéra?
Dál závodím v letecké akrobacii. Není tolik závodů. Mistrovství světa je jeden závod, následující rok je mistrovství Evropy. Plus tomu mistrovství republiky a občas nějaká menší pohárová klání. Účastním se také nového seriálu Air Race X.
Tam se ale přímo nestřetáváte se svými soupeři.
Dostaneme souřadnice bran, které reálně nestojí jako pylony. Trať si vytyčíme na zemi jenom plachtami a proletíme ji. Pak si stáhneme data z letadla, pošleme je do Japonska a tam nás porovnávají, a udělají z toho závod.
Ekonomicky je to asi výhodnější, ale chybí vám prožitek ze skutečného klání?
Když letíte nad letištěm, kde jsou jen na zemi nějaké plachty, tak je vjem letu, rychlosti a podobně úplně jiný, než když letíte mezi pylony. Na konci října jsme měli v Portugalsku jeden počin v rámci leteckého dne. Tam nám postavili trať z pylonů, jak jsme chtěli. Bylo to neskutečné. Pozvali nás tam čtyři závodníky. Po vystoupení z letadla jsme se všichni jen smáli štěstím.
Čím to, že se v Československu a teď i v Česku vždycky našlo tolik dobrých akrobatických pilotů?
Na takhle malou zemi jsme poměrně letecká velmoc. Ví se o nás a nejen v akrobacii, ale i ve výrobě letadel. Výborní jsou plachtaři, parašutisté… Vlastně ve všech leteckých sportech máme úžasné lidi. Máme tu know-how, které se naštěstí předává z generace na generaci. Samozřejmě přicházejí nová letadla, nové manévry, nové figury, které se musíme učit prakticky sami. Ale je to hrozně dobře, že to tady je a doufejme, že letecká tradice u nás vydrží.
V Red Bull Air Race spolu s vámi závodil také Petr Kopfstein. Jste stále ve spojení?
Petr se také účastní Air Race X. Občas se někde potkáme, třeba na leteckých dnech. Jsme kamarádi, ale když jsme nastupovali proti sobě, tak jsme chtěli oba uspět. Radši zemřít, než být druhý, to je jasný (smích). Ale to je prostě jen v závodě, jinak jsme samozřejmě velcí kamarádi.
Jaké bylo nejrychlejší letadlo, které jste kdy řídil?
Nejrychlejší? Určitě Gripen. Když jsem byl v armádě, tak jsem s ním létal.
A jaké jste řídil největší?
Já moc na ty velký letadla nejsem, ale na simulátoru jsem řídil Airbus. V simulačním centru mě samozřejmě nešetřili, hned mi tam dali v noci nějaký chumelení a podobné věci (smích). Jinak v reálu spíš malá letadla, největší byla asi Andula (dvouplošník Antonov An-2, pozn. red.).
Zažil jste někdy iluzi za letu (smyslový klam, kdy pilot vnímá pohyb nebo polohu letadla jinak, než jaká je skutečnost, pozn. red.)?
Taková ta iluze, že letíte podle přístrojů a máte pocit, že jste nakloněni doprava, a přitom jste nakloněni doleva, je poměrně běžná. Je potřeba se držet toho, co vám ukazují přístroje. Nikdy jsem nezažil takovou iluzi, že bych třeba neudržel výšku nebo polohu, kterou mám. Pilot musí být vycvičený, jak s tím pracovat. Lidské smysly umí kolikrát šálit.
Jaké je podle vás ideální prožití Vánoc?
Samozřejmě s dětmi a s rodinou. S dětmi dostávají Vánoce úplně jiný rozměr. Před Vánoci se snažím trošku zpomalit a užít si vánoční atmosféru.
