Pöpperle si po odchodu ze Sparty užívá v Německu. Nemusí řešit tlak ani Babiše

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
25. 12. 2018 12:01
Po porážce 0:4 s Brnem na jaře 2017 se stáhl do ústraní. Tomáš Pöpperle odešel ze Sparty popáté a nejspíš nadobro. Velký tlak a nedůvěra mu přerůstaly přes hlavu. V mnohem menším klubu na severu Německa si zkušený brankář naopak užívá klidu. Asi až moc. Cítí, že má na víc než na střed německé soutěže.
Tomáš Pöpperle odešel do Bremerhavenu za klidem. Teď by zase letěl výše.
Tomáš Pöpperle odešel do Bremerhavenu za klidem. Teď by zase letěl výše. | Foto: eishockey-online.com

V německé lize se s Bremerhavenem pohybujete na hraně postupu do play off. Odpovídá toto postavení možnostem vašeho týmu?

Ano, letos máme slušný tým. Posílili jsme a co se týče hráčů, jsme určitě silnější. Na těch pozicích předkola bychom se měli pohybovat.

Jaký cíl máte pro letošní sezonu? Bremerhaven je v lize třetím rokem a dvakrát skončil ve čtvrtfinále. Chcete to zkusit prolomit?

Dvakrát za sebou narazil Bremerhaven ve čtvrtfinále na Red Bull (Mnichov), který to vyhrál třikrát po sobě. Bylo to těžké. Ambice klubu leží spíše v postupu do čtvrtfinále. Něco více by bylo super, ale pořád jsme klub s nejmenším rozpočtem v lize a čtvrtfinále bychom brali jako úspěch.

Je to spíše rodinný podnik než velký hokejový klub, že? Jak se vám v takovém prostředí líbí a pracuje?

Je to pravda, že jsme menší a takový rodinný klub. Myšlení a způsob, jakým klub funguje, odpovídá spíše druhé lize než profesionálnímu přístupu, jaký mají třeba Berlín a Mnichov. Na té úrovni Bremerhaven bohužel ještě není, pracují tady pořád stejní lidé, funguje to tady pořád stejně.

Takže byste v tomto směru raději uvítal posun dopředu?

To angažmá jsem bral jako výzvu. Stejně tak sem nedávno přišli třeba kluci, kteří hráli na olympiádě za Slovinsko, nějakým způsobem se snažíme to zlepšovat a posouvat. Chceme organizaci posunout, manažer má rád Evropany a chce je mít v týmu. Ale za rok a půl jsem poznal, že udělat progres nebude tak jednoduché.

Jak se vám žije ve stotisícovém Bremerhavenu?

Na německé poměry je to spíše taková vesnice, ale mně to vyhovuje. Nejsou tady žádné zácpy jako v Praze, do pěti minut jsem na zimáku. Navíc je tady všechno, co s rodinou potřebujeme. Není třeba problém vymyslet program pro děti. Když potřebujeme něco více, zajedeme si do větších Brém, které jsou 40 minut po dálnici. V tomhle směru je to tady bez problémů.

Když se seknou čeští brankáři, nedá se to obejít

Jakou máte diváckou základnu? Jezdí se na vás dívat lidé z Brém?

Myslím, že diváci z Brém tolik nejezdí. Hokej tam velkou historii nemá, ale manažer nám říkal, že Bremerhaven převzal místo v nejvyšší soutěži po Hamburku a že sem pořád fanoušci z Hamburku dojíždějí. Ale chodí i místní, máme kapacitu 4 500 míst a poslední dobou je hala skoro pořád plná. Fanoušci jsou skvělí, užívají si hokej jako svátek. Není to tak, že by jen prskali, když se něco nepodaří.

Brankářskou dvojici tvoříte s dalším Čechem Jaroslavem Hüblem, i když jste spolu dříve nikde nepůsobili. Zjistil jste, proč sáhlo vedení k tahu s dvěma českými gólmany?

Bylo to zajímavé. Když jsem podepisoval, ještě jsem ani nevěděl, že tady bude i Jarda. Jak jsem říkal, manažer má rád Evropany, ale také Čechy. Pochází odněkud z druhé strany Šumavy, má to k nám blízko a vsadil na nás. Získal pro nás německé občanství, už se v lize nevedeme jako cizinci, takže si nás může dovolit.

Tomáš Pöpperle

ELH, semi Plzeň-Sparta: Tomáš Pöpperle

Brankář, 34 let, Bremerhaven (Německo)

Ve 14 letech přišel rodák z Broumova do Sparty, kde odchytal dohromady sedm sezon v extralize, ale nikdy zde nevydržel déle než dva roky. Při posledním odchodu kritizoval nezdravou atmosféru klubu. Nyní působí v německém Bremerhavenu.

Má německý titul s Eisbärenem Berlín, zachytal si KHL za Soči a Lev Praha, na kontě má také dvě utkání NHL v Columbusu. Jako náhradní brankář získal s reprezentací stříbro na MS 2006. Návrat do Česka sice nevylučuje, ale radši by zůstal v Německu.

Berete to jako výhodu? Letos k vám přibyl ještě útočník Dominik Uher, kterého znáte už ze Sparty.

Ano, ještě k nám přišel Domíno. Vždycky je lepší, když si můžete s někým pokecat v češtině. Navíc jako brankáři máme společná témata. Je to i výhoda v tom, že když se nám něco nelíbí a sekneme se, jsme zkrátka dva gólmani a tým s tím nic neudělá. Nemůže nás obejít (smích). To si dělám srandu… Ale bezesporu, je to takhle lepší.

Vloni jste se do německé ligy vrátil po 11 letech. Připadá vám, že se změnila a není tak důrazná a zákeřná jako dříve?

To určitě. Bitek už je tady minimálně, možná i v extralize jsem jich letos viděl více. Vymýtilo se to, nikdo to moc nechce. Domíno se letos jednou porval a pak se mu nelíbilo, že musí 14 minut sedět na trestné lavici. Už se nikdo rvát nechce, kluci chtějí spíš hrát, ne vysedávat a mrznout za katrem.

Vy jste vychytal titul s Eisbären Berlín, který v Německu dominoval dříve. Teď sérii tří prvenství Mnichov, opravdu je tak suverénní?

Je to tak. Mají vynikající podmínky a skvělého trenéra (Dona Jacksona, pozn. red.). Ví, co hrát a všichni ho respektují. Má tituly s Berlínem, rakouský titul se Salcburkem a teď už zase tři první místa s Mnichovem. Ta organizace funguje perfektně. Stojí za nimi Red Bull. Když potřebují hráče, prostě ho koupí, ale pak si to mužstvo drží. Je to znát, opravdu teď v Německu vládnou.

Kolik je v německé lize týmů, které reálně pomýšlejí na titul?

Hlavně je to Mannheim s českým trenérem Pavlem Grossem, který tady má obrovské jméno. S Jacksonem jako trenéři vyloženě vyčnívají. Ani Mannheim nemá problémy s penězi. Kolín by hrál o titul hrozně rád, mají skvělou základnu fanoušků. Pak jsou tady týmy jako Düsseldorf a Ingolstadt, které jsou na tom finančně dobře, ale v posledních letech se v lize trochu plácají. Berlín by měl hrát nahoře už tradičně a ještě bych zmínil Norimberk, ale těm se zatím nedaří. Chudší týmy zespodu mohou většinou jen pozlobit.

Jakou kvalitu má německé soutěž ve srovnání s extraligou, kde jste strávil největší část kariéry?

U nás v extralize je kvalita pořád vyšší. Připadá mi hokejově vzdělanější, vedená profesionálněji. V Německu to tak mají jen top kluby. Nelíbí se mi ta cesta za každou cenu přivádět kanadské trenéry a hráče, což jsou až na výjimky lidé z East Coast Hockey League a dalších nižších soutěží v Americe. V Čechách je to propracovanější i taktičtější, tady je liga trochu volnější.

Fotbal a hokej v Německu? 85 procent pro kopačky

Jak reagovali lidé v německém hokejovém prostředí na šokující zisk stříbrných olympijských medailí v Pchjongčchangu?

Byl to svátek. Lidé byli v obrovské euforii, fanoušci si to užívali. Bylo znát, že si toho hodně cení. Že si cení výkonu celého týmu, od masérů nahoru.

Ale brzy převážily spíše střízlivé hlasy o tom, že se svým způsobem jednalo spíše o náhodný výsledek, ne? Asi se nedá očekávat, že by teď Němci vozili medaile ve velkém.

Myslím, že po olympiádě dokonce dva nebo tři lidé u nároďáku skončili. Velmi by mě překvapilo, kdyby Němci podobný úspěch brzy zopakovali.

Stoupl nějak významně zájem o hokej? Anebo zůstává pořád daleko za fotbalem a házenou?

To se pořád nedá srovnat. Dvakrát jsem se byl podívat na fotbal na Brémách, s Jardou Drobným (fotbalový brankář Werderu Brémy) jsme byli po zápase na večeři, bavili jsme se o tom a shodli jsme se, že je to něco nesrovnatelného. Rozpočty fotbalových týmů a fanouškovské základny jsou úplně jinde. Pokud je to v Čechách mezi fotbalem a hokejem zhruba fifty fifty, tady možná 85 procent proti patnácti.

Sledují německá média počínání kouče Uweho Kruppa ve Spartě?

Abych řekl pravdu, moc tady na média nekoukám, noviny nečtu. Ani v kabině to moc nemáme, protože v týmu není mnoho rodilých Němců. Neřeším věci okolo médií a vyhovuje mi to.

Vy Spartu sledujete?

Jasně, sleduju výsledky Sparty. Jsem v kontaktu s některými hráči, občas si zavoláme. Byl jsem ve Spartě od 14 let, je to pro mě klub číslo jedna. Bavím se s klukama o Spartě a nikdy na ni nezanevřu.

To vás musel jarní konec v předkole bolet. Jak jste to vnímal?

Pokaždé to ve Spartě bylo tak, že když se něco takhle nepodařilo, byl to odrazový můstek k posunu nahoru. Po tom, co se tam dělo vloni, věřím, že se teď zase posune k horním příčkám, kam patří.

Takže jste očekával ten letní otřes, při kterém přišel nový trenér ze zahraničí a Sparta přesedlala na kompletně jiný styl?

Bylo to potřeba. To, co tam bylo předtím, bylo velmi špatné a vědělo se to. Bylo třeba to nějakým způsobem okysličit. Je dobré, že je tam člověk, který má respekt a autoritu, kabině to podle mě hrozně pomohlo.

Co říkáte na výkony Matěje Machovského v brance? Zatím vypadá, že omílaný tlak na postavu sparťanského gólmana zvládá.

Už v Plzni chytal velmi dobře. Není velké překvapení, že se mu daří. Já jsem sice zápasy neviděl, ale co jsem se dočetl, je to základní kámen umístění Sparty. Pro ni je to jedině dobře.

Návrat do Česka není nemožný, ale nepravděpodobný

Jaké brankářské sny a cíle si před sebe v 34 letech kladete vy?

Každou sezonou se to mění. Vloni jsem podepsal v Bremerhavenu s tím, že bych tady chtěl pomoct k nějakému posunu, něco vybudovat. Ale teď jsem ve fázi, kdy jsem zjistil, že to není tak jednoduché. Němci asi mají svou hlavu. Rok a půl jsem si odpočinul od tlaku a všeho nesmyslného dění kolem, ale zase mám chuť se do toho vrátit. Hraju hokej a chci udělat nějaký úspěch. Tady je klub sám se sebou spokojený, ale to v hokeji není moc dobré. Já jsem zase získal pocit, že mě hokej baví, chtěl bych ještě něčeho dosáhnout, a proto bych se rád vrátil do týmu s vyššími ambicemi. Ale uvidíme, jak se to vyvine.

Rád byste se vrátil do české extraligy, anebo jste měl na mysli tým s vyššími ambicemi v Německu?

Spíš bych chtěl zůstat v Německu. Nepočítám s tím, že by se mi chtělo vracet do Čech, na druhou stranu nikdy neříkej nikdy. Upřímně bych raději zůstal tady.

I kvůli tomu, že byste si v Česku nedokázal představit angažmá jinde než ve Spartě, s níž jste neodmyslitelně spjatý?

Úplně takhle by to asi nebylo, přeci jen jsme hokejisté. Na Spartě byly tlaky z okolí obrovské, ale spíše mi vadí česká mentalita kolem hokeje. V Německu má člověk klid, lidé nejsou závistiví a tolik zapšklí. V tomhle je německá mentalita jiná, více mi vyhovuje a jsem v tomhle směru spokojenější.

Říkal jste, že teď máte i německé občanství. Nabízí se teoreticky možnost zachytat si v německém národním týmu?

V mém věku jsem nic takového neřešil (úsměv). Šlo mi o to, že až mi skončí smlouva, už budu starý a chci, aby měly děti nějaké možnosti. To občanství dostaly i ony, chodí v Německu do školy, budou umět řeč a mají možnost si vybrat. Nemusí koukat na to, co dělá Babiš a co u nás všechno vymýšlejí. Kdybych dostal pas v 26 letech, bylo by to něco jiného, ale teď už mi k rozvoji kariéry asi tolik nepomůže.

 

Právě se děje

Další zprávy