V týmu jste jasně nejzkušenějším hráčem a také poslední, kdo na ledě zažil oslavy šestého mistrovského titulu v roce 2001. Dýchne na vás občas historie a vzpomenete si ještě na tento triumf?
Na něco si matně vzpomínám, ale opravdu už je to více než 17 let. Bylo to krásné, člověk si zpětně více váží, že to dokázal. Už je to fakt dávno.
Sportovní manažer Radim Tesařík před sezonou říkal, že by rád do semifinále a potenciálně do baráže o extraligu. Souhlasíte s ním?
Zatím se o tom nebavíme, teprve je září. Zápasů je ještě hodně, možná to budeme mít v hlavě někdy okolo Vánoc. Bylo by to pěkné, ale zatím pozvolna stoupáme v tabulce a doufám, že půjdeme ještě výše. Třeba si potom budeme moci říct, že na tom jsme dobře a chceme hrát na špici, ale teď je to těžké. Úvod soutěže je skutečně velmi vyrovnaný.
Kdyby se vám přeci jen podařilo cíl vedení splnit, nebyl by to příliš rychlý vzestup? Vsetín hraje první ligu po postupu druhým rokem.
Tím, že se nehraje finále a do baráže jdou první dva týmy, stačí, když zvládnete čtvrtfinále a semifinále. Rázem jste tam. V Olomouci od nás baráž také nikdo nečekal. Šli jsme do toho tehdy s tím, že můžeme, ale nemusíme, a nakonec to vyšlo. Bylo by to hezké, ale nechci předbíhat.
Na druhou stranu lze chápat, že klubové ambice musí být vysoké. V létě jste výrazně posílili kádr, máte silnou podporu fanoušků a okolí.
O fanoušcích se nemusíme bavit, společně s Českými Budějovicemi jsou asi ti nejlepší v soutěži, máme tady zázemí, máme podporu. Ale to ještě nestačí k tomu, abychom mohli říkat, že budeme hrát perfektně a na vrchu. Později by se nám to mohlo vymstít.
Dá se atmosféra Na Lapači srovnat s jinými prvoligovými stadiony? Zmiňoval jste fanoušky v Českých Budějovicích. Co ostatní kluby?
Kladno šlo v tomto ohledu také hodně nahoru a hezká jsou i derby okolo nás. Přerov, Prostějov, Havířov, derby zápasy mají opravdu náboj mezi lidmi, táhnou. Farmářským týmům, jako jsou Benátky nebo Kadaň, příliš nerozumím. Chápu, že extraligová mužstva chtějí mít někde rezervy, ale potom má někdo už okolo Vánoc po sezoně, je to brzo odpískané. Kadaň měla o 30 bodů méně než ostatní a nemělo smysl tam jezdit hrát. Proto doufám, že zase příští rok přiskočí někdo odsud, jako naposled Poruba.
Cítíte, že hokej zapustil ve Vsetíně kořeny hodně hluboko?
Řeknu to tak, že je tady hokej, dlouho nic a zase hokej (smích). V tomto je na nás i tlak, který cítíme, ale buďme za to rádi. Opravdu tady máme sport číslo jedna hokej a potom dlouho, dlouho nic.
Považujete za aspiranty na postup výše České Budějovice, Jihlavu a Kladno s tím, že týmy v závěsu včetně Vsetína jsou natěsnané?
To si úplně nemyslím. Teď to v tabulce hodně skáče. Jednou jste první, potom zase čtvrtý nebo osmý. Třeba po 20 zápasech uvidíme, kdo je nahoře dlouhodobě dobrou hrou. Promíchává se to a mění.
Věřil jste před nějakými osmi nebo deseti lety, že se Vsetín takhle zvedne a bude vůbec možné mluvit o extraligových vyhlídkách?
Lidem, co to tady skládali, jsem věřil. Dali se dohromady sponzoři, město a dopadlo to dobře. Dneska je to všechno o financích, ty tady naštěstí na první ligu jsou. Věřil jsem, že se tady hokej zvedne, nečekal jsem, že to bude tak rychle. Je to dobře pro město a pro fanoušky.
Po návratu domů do Vsetína jste načal už třetí sezonu. S čím jste se vracel? Byl prvotním cílem postup k profesionálům do první ligy?
Jasně. Rozdíl mezi druhou a první ligou je hmatatelný a Vsetín si postup zasloužil. Teď se můžeme dívat výše, ale musíme být opatrní a nesmíme to vykřikovat naplno. Výhledově ale rozhodně míříme nahoru.
Ve středu jste porazili Frýdek-Místek a zapsali jste třetí výhru za sebou. Cítíte, že se vedle výsledků zvedáte také po herní stránce?
Spíš jsou to takové vybojované zápasy, všechny týmy mají na začátku šťávu. Všechno je to o gól nebo o dva. Hráči mají dost sil i v zápasech, kde bychom na tom měli být papírově lépe my. Jsme rádi, že bereme tři body, ať je to o gól, anebo o více branek. Zároveň nám teď přeje štěstí.
Přišla s výhrami větší psychická pohoda? Více si na ledě dovolíte?
Myslím, že ta ubojovaná vítězství jsou pro tým cennější než 6:1 nebo 8:2. Vážíme si toho trochu více. V prvních zápasech jsme nehráli zle, možná jsme nešli štěstí tolik naproti. Teď už asi ano, a drží se nás.
