Praha - Výkony rozhodčích v hokejové extralize, to bylo během základní části velké téma. Řešil se nejen velmi přísný metr mužů v pruhovaném, kterému se smáli dokonce i někteří Češi v zámořské NHL, ale také údajné nadržování domácímu týmu ve Zlíně, nebo třeba přísnost komise rozhodčích směrem k věčným hříšníkům Ryanu Hollwegovi a Radkovi Dudovi.

I proto se to oficiálními stížnostmi na arbitry v základní části jen hemžilo. Stížností se totiž u komise rozhodčích sešlo plných 104, což bylo o několik desítek více než v minulých dvou ročnících.

Čísla, která deník Aktuálně.cz získal z výpisu stížností uvedeného na oficiálním webu českého hokeje (zde), ukazují v tomto ohledu hned na několik zajímavých skutečností.

Tak například alespoň jednou projevily oficiální cestou nespokojenost všechny týmy s výjimkou jediného - nováčka z Mladé Boleslavi. Naopak největší pocit křivdy měl vítěz základní části z Třince a také se prokázalo, že nejvíce stížností putuje na rozhodčí ve chvíli, kdy rozhodují zápasy ve Zlíně.

Za stížnost tisícikorunu

Rozhodčí přitom chybovali nejen v posuzování faulů, ale i v rozhodování gólových situací, což někdy stálo týmy i body. Nejvíce stížností bylo adresováno na utkání, které řídil sudí Vladimír Pešina. 

Jak takové posuzování vůbec probíhá? Nejprve musí klub dodat komisi soupis verdiktů, na které si stěžuje. Složí přitom zálohu 1000 korun a může uvést až tři rozhodnutí, jež se mu nelíbila. Každý další problematický verdikt pak přijde na další tisícovku.

„Členové komise rozhodčích pak přezkoumají dodaný videozáznam, napíší své stanovisko a podle toho, jaký názor je převažující, ten rozhodne. Jestliže není jednoznačný, proběhne další přezkoumání. U některých situací si vyžádáme i další záběry, například z brankových kamer,“ popisuje pro Aktuálně.cz koloběh vyhodnocování stížnosti sekretář komise rozhodčích Rudolf Potsch.

Jestliže je stížnost vyhodnocena jako oprávněná, klub získá zpátky zálohu a dotyčné sudí komise potrestá. „Existují různé formy dle míry provinění a také záleží, o kolikáté pochybení v sezoně se jedná. Podle toho jsou rozhodčí napomenuti, finančně pokutováni nebo jim je odebrána delegace na další zápas, respektive zápasy. Vše je dáno sazebníkem trestů,“ tvrdí Potsch.

Nejukřivděnější se cítil Třinec

Pojďme se ale podívat na jednotlivá fakta, která ze statistik vyplývají. Jak už bylo řečeno, nejaktivnější ve stížnostech na rozhodčí byl v základní části suverénně Třinec.

Jeho připomínkami se komise rozhodčích zabývala devatenáctkrát a v patnácti případech mu dala za pravdu. Dvě byly kvůli neprůkaznému videozáznamu nezkoumány a stejný počet vyhodnocen jako neoprávněný. Oceláři si stěžovali podobně jako další týmy především na špatně posouzené fauly.

"Podle dohody klubů se šéfem komise rozhodčích panem Halasem mají mužstva dávat všechny podněty chyb, aby se práce sudích zlepšila. Plníme jen to, oč jsme byli požádání," vyjádřil se za Třinec Tomáš Želazko, jeho tiskový mluvčí. 

Obecně lze přitom říci, že více než polovina (64 ze 104) všech stížností byla oprávněná a naopak jen třicet komise zamítla. Stejně jako Třinec tedy byla při svých stížnostech většina klubů úspěšná.

Hradec u komise většinou neuspěl

Čtrnáct stížností zaslala na komisi rozhodčích Sparta. Po desíti pak Hradec Králové, Pardubice a nováček z Olomouce. Jediným týmem, jenž vůči výkonům sudích neměl oficiální cestou žádné výhrady, byla Mladá Boleslav.

Jediným týmem, který se svými stížnostmi většinou neuspěl, byl hradecký Mountfield. Polovinu připomínek totiž komise označila za neoprávněnou a další tři kvůli neprůkaznosti neřešila. Jen dvě stížnosti tak komise uznala za oprávněné.

„Nezkoumáme to, jestli vedení týmu podává neoprávněné stížnosti opakovaně. Každá se řeší jednotlivě, a pokud je neoprávněná, propadne vklad,“ vysvětluje Potsch. Podání stížnosti je totiž zpoplatněno paušálním poplatkem ve výši 1000 Kč za prozkoumání tří situací. V případě, že jich klub podá více, je mu za každou další účtováno 1000 Kč navíc.

Nadržovali Zlínu?

Téměř jedna čtvrtina stížností přišla na komisi ze zápasů ve Zlíně, na který si v médiích během sezony hodně stěžoval Litvínov a některé další kluby (více zde).

"Je smutné, že tahle situace se dost často děje ve Zlíně. Je to až zavádějící. Nechci předesílat, kam by tyhlety věci až mohly dojít, ale minimálně mi chodí maily od fanoušků, že to jednání zavání až korupčním jednáním. Tomu se chci bránit," prohlásil v listopadu po utkání ve Zlíně šéf Vervy Robert Kysela a rozvířil tím velkou aféru. Jeho tvrzení se však nikdy neprokázala, a tak se Kysela později omluvil.

Na výkony arbitrů ve městě obuvi si přitom stěžovalo hned šest různých týmů, kterým se nelíbilo 23 sporných verdiktů. Což je více než pětina všech stížností ze všech čtrnácti stadionů. (Dlužno dodat, že ve dvou dalších případech měli k rozhodčím ve Zlíně výhrady sami domácí.) Patnáct připomínek, tedy více než polovina, bylo vyhodnoceno za oprávněné.

Stadion Luďka Čajky ovšem nebyl z tohoto pohledu jediným problematickým hokejovým stánkem. Více než deset podání přišlo také na utkání v Hradci Králové a v Třinci.

Oceláři poslali rekordní stížnost

Nejvíce výtek se sešlo po šestnáctém kole, tedy na konci října, což byla doba, kdy vrcholila nespokojenost s přísným metrem sudích. Osm jich podali Oceláři kvůli verdiktům sudích Pavla Hodka a Petra Laciny v domácím utkání s Litvínovem. Po jedné pak Zlín a Vítkovice.

Třinci se nelíbilo posuzování faulů ani rozhodnutí čárových na odpískané postavení mimo hru, kdy mohl jeho hráč unikat sám na gólmana. Komise mu dala v sedmi případech za pravdu, osmou připomínkou se nezabývala.

Tímto se zabýval i deník Aktuálně.cz (čtěte ZDE) a šéf komise rozhodčích Pavel Halas tehdy řekl, že stížností přibývá, protože mají kluby mnohem lepší techniku, se kterou rozebírají zápas. Přistupují k přípravě mnohem profesionálněji než v minulosti a díky zpomaleným záběrům mají většinou pravdu.

Nejvíce se řešily fauly

A jak vlastně sudí nejčastěji chybovali? Ze statistik plyne, že nejvíce při posuzování faulů. Podle klubů měli sudí udělit dalších padesát tři trestů, komise jim dala za pravdu ve třiceti čtyřech případech. Třináct protestů bylo neoprávněných a šest nebylo možno posoudit z důvodu neprůkazného videozáběru.

Dvacet jedna stížností padlo na chybná vyloučení hráče. I zde byly ve většině případů v právu kluby, a to dokonce ve čtrnácti. Komise rozhodčích zaznamenala i tři připomínky na dle družstev špatně vyhodnocená trestná střílení. Dvě z nich byly oprávněné.

Další stížnosti spadající do kategorie faulů se týkaly chybných kvalifikací trestů, záměn vyloučených hráčů apod. Těch se sešlo během sezony celkem osm a kluby s nimi v pěti případech neuspěly.

Hned u čtyř gólů se chybovalo

Snad největším prohřeškem rozhodčích jsou ale chybně posouzené branky. ČSLH zaznamenal celkem dvě připomínky na neuznané góly a čtyři na uznané. Také tentokrát měly pravdu většinou kluby. Čtyři z celkového počtu šest měly být uznány, respektive neuznány.

Menší počet stížností pak plynul na specifické situace, jako je třeba přihrávka rukou, postavení útočícího hráče v brankovišti, sevření kotouče či dokonce situace, kdy rozhodčí odvolal dvouminutový trest po zhlédnutí opakovaného záběru na kostce. Těchto stížností se sešlo dohromady šest. Jen dvakrát ji přitom  komise vyhodnotila jako oprávněnou, jednou se jí nezabývala kvůli neprůkaznému videozáběru.

Poslední druh stížností se týkal čárových sudích, se kterými souhlasila komise jen jednou ze sedmi případů. Čároví odpískali čtyřikrát chybně postavení mimo hru a jednou špatně vyhodnotili zakázané uvolnění. Sedmá připomínka nebyla řešena.

"Zhruba osmdesát procent chyb rozhodčích vyplývá z jejich špatného pohybu," řekl v minulosti Aktuálně.cz Halas s tím, že komise rozhodčích chystá pro sudí semináře a bude je mimo jiné učit lépe bruslit.

Nejvíce stížností na Pešinu

A který rozhodčí chyboval nejvíce? Byl to Vladimír Pešina, který byl dohromady u dvaceti tří stížností (opět více než pětina), a jen třikrát s jeho verdiktem komise rozhodčích souhlasila. Stejným počtem se nezabývala a v osmnácti případech uznala Pešinovu chybu. Nejvíce kritický byl pro sudího s číslem patnáct únor, kdy se na zápasy, které řídil, sešlo osm připomínek. Stejný počet na něj podala během základní části Sparta.

„Vladimír Pešina spadá do kategorie profi rozhodčích, tudíž mu byla sražena částka z pohyblivé měsíční odměny. Pokud si dobře vzpomínám, byla mu odebrána i delegace,“ prozrazuje sekretář komise rozhodčích.

Pešinu následuje s devatenácti stížnostmi Vladimír Šindler a s osmnácti Jan Hribik. Oba sudí však dle komise chybovali „jen“ v devíti případech. V osmi, respektive sedmi, jim dal ČSLH za pravdu a dvěma stížnostmi u obou rozhodčích se nezabýval. Více než deset stížností bylo vzneseno i na utkání, která řídili Petr Lacina, Roman Polák, Martin Homola, Roman Svoboda, Štěpán Souček a Pavel Hodek.

Pouze jedna stížnost byla adresována na zápasy, v nichž pískali Radek Husička a Oldřich Hejduk. Obě byly zamítnuty.