Jak se vám líbil projev národního týmu na turnaji v Pardubicích?
Musím se přiznat, že jsem přes víkend hokej intenzivně nesledoval. V pátek se mi narodila dcera, měl jsem po dlouhé době starosti mimo hokej (úsměv). Ale samozřejmě jsem četl komentáře, vnímal jsem sestavu. Je tam spousta kluků, které jsem měl v mládežnických kategoriích. Jsem rád za to, jak se prezentovali a přeju jim jen to nejlepší.
Mají výsledky z přípravy velkou výpovědní hodnotu?
Teprve se tvoří všechna mužstva, nejen to naše. Doplňují se hráči, kterým v klubu skončila sezona. Ale vyhrát turnaj bez ztráty bodu, to svou hodnotu určitě má. Sebevědomí kluků jde nahoru, mnoho jich na seniorské úrovni debutovalo. Je to pozitivní signál také pro fanoušky.
Pojďme se bavit o konkrétních hráčích, které jste vedl. Bek Filip Pyrochta byl oporou stříbrné osmnáctky, ale pak se trochu zasekl.
Shodou okolností jsem o něm nedávno mluvil. Byl jeden z klíčových beků stříbrného týmu z roku 2014. Potom odešel do zámoří a asi se neposunul tak nahoru, jak všichni čekali. Hodně mu po návratu pomohl prostor v Benátkách. Tam se vyhrál a letos byl pro mě jedním z nejlepších obránců play off. Bavilo mě sledovat, jak hrál. Připomnělo mi to jeho fazonu z MS osmnáctek, na seniorské úrovni to má ještě větší hodnotu. Čas na ledě, který v Liberci od Filipa (Pešána) dostával, si zasloužil. Líbil se mi.
David Kaše odehrál první sezonu v zahraničí, v reprezentaci už dvakrát skóroval, ale zlomil si ukazováček. Je to škoda, že?
Kašoun to tak měl na dvacítkách i na podruhé osmnáctkách. Vždycky má nějaké to zranění, je to trochu smůla. Co mám reference ze Švédska, sezona se mu povedla, i když jeho Mora hrála o záchranu. Zřejmě udělal dobrý krok, že tam odešel. Zranění ho trochu brzdí.
V reprezentaci se poprvé sejdou i bratři Musilovi, Adam a David. Jaké máte vzpomínky na ně? Jsou hokejově i povahou jiní?
Starší David byl s ročníkem 1993, kde jsem byl jen jako pozorovatel. Nějak jsem ho vnímal, ale moc porovnat je neumím. Mladší Adam byl s námi na dvacítkách, svou roli si splnil. Nabral plno zkušeností v Kanadě. Je zajímavé, že se takhle sejdou v nároďáku, taťka František musí být pyšný. David mě překvapil, jak hrál v Třinci. Splnil to, jakým typem beka je. Tito defenzivní hráči jsou hlavně v závěru sezony na ledě vidět.
S Martinem Nečasem by byli v týmu čtyři hráči ročníku 1999. Jakou mají šanci, že si zahrají na šampionátu v Dánsku?
To ví jenom Pepa Jandač. Ale je to výborné. Vždycky jsem to obdivoval u nároďáků Finska nebo Švédska, kde se nikdy nebáli dát mladým hráčům příležitost, když si to zasloužili. Třeba i na klíčových postech. Já to jedině kvituju a klukům účast na MS přeju. Je to jasný vzkaz, že máme šikovné hráče. Trenéři evidentně přišili hráčům role, které jim svědčí. Vidím to třeba na příkladu Matěje Stránského. Na finální nominaci jsem zvědav.
Berete to tak, že konečně dostali mladší hráči v reprezentaci více prostoru, anebo zkrátka není tak lehké je zapracovat?
To je právě ono. Lehce se říká, že tam musí jít mládí, když u týmu člověk není. Tihle hráči si o to ale řekli a vzkaz trenérů nároďáku je jasný. Šanci jim dali. Jsou to kluci, kteří se prosazovali v juniorce a mohou odehrát ještě spoustu šampionátů. Každopádně jsem za tu odvahu trenérů rád, mají můj obdiv.
Co říkáte Lukáše Kloka a Marka Hrbase od vás z Vítkovic?
Oba měli dobrou sezonu, šli nahoru s výkonem týmu. Náš styl jim sedí. Příprava před MS je dlouhá a to, že se tam drží, se zpovzdálí moc hodnotit nedá. Ale jako svým svěřencům jsem jim přál, aby se tam udrželi co nejdéle a aby přivezli medaili. Trenéři pro ně mají určité role, sledují je pod drobnohledem. Uvidím, jak to dopadne.
Nemrzí vás přístup trenérů k Patriku Bartošákovi, kterého po příletu Davida Ritticha vyškrtli, ačkoliv byl v mužstvu celou sezonu?
Těžko říct, nejsem u toho týmu. Bartéz měl výbornou sezonu, ale chytat může jenom jeden. Na olympiádě byl v pozici trojky a byl to pro něj obrovský zážitek. S brankáři je to prostě složitější, jsou ohromně vyrovnaní. Na jednu stranu to jsou příjemné starosti, ale vždycky na někoho padne černý Petr. Vím, že není jednoduché vybrat z čtveřice Francouz, Furch, Rittich a Bartošák. Bylo to rozhodnutí trenérů.
Jako trojka byl na olympiádě i na turnajích Euro Hockey Tour před Vánoci. Ale zachytal si jen dvě utkání proti Švýcarsku a Francii.
Brankáři se s tím potkávají celý život, bojují o jedno místo. Každý trenér by tam svého svěřence rád viděl, proto by můj názor nebyl objektivní. Sleduju to zpovzdálí, důvod jeho vyřazení neznám. Mrzí mě to, ve Vítkovicích to byl náš klíčový článek. Je to volba trenérů a já ji v žádném případě nechci nijak zpochybňovat, chtějí pro tým to nejlepší. Já si do toho taky nenechám kecat, proto to nekomentuju z druhé strany.
Bartošák o tu pozici bojuje s Francouzem a Furchem, což jsou už zkušení gólmani, ale stále v ideálním věku. Souhlasíte?
Jak už jsem říkal, pro trenéry jsou to příjemnější starosti. Vždycky jsme měli silné brankáře a je fajn, že pořád máme. Pomalu na ně budou tlačit mladí gólmani, ať už se podíváme na extraligu, nebo juniorský nároďák. Buďme za to rádi, ale tu tíhu volby pak trenérům nezávidím.
Prolomí český tým v Dánsku své nejdelší čekání na medaili?
Hraje parádně, už na olympiádě byla medaile blízko. Znovu se mi do toho nechce, protože už před olympiádou jsem medaili prorokoval. Jsem přesvědčen, že si ji kluci zasloužili. Mistrovství bude zase jiný turnaj. Samo o sobě je specifické, navíc tam budou úplně jiní hráči než v Koreji. Zvenčí je cítit obrovská chuť poprat se nejdřív o místo v týmu a následně o medaili. Potenciál tam je, budu klukům samozřejmě fandit.
