Sledoval jste Spartu? Byl jste s ní v kontaktu i ze Záhřebu?
Samozřejmě. Sleduju ji každodenně, minimálně jednou za měsíc si volám s Jardou Hlinkou, s kustody o něco častěji. V Záhřebu jsem sledoval dění na internetu, zprávy. V dnešní době už je to lehké.
Čekal jste, že se zvedne po příchodu Františka Výborného?
Doufal jsem, že se to zlomí daleko dříve. Spartu znám snad 20 let, díval jsem se na rozlosování a říkal jsem si: "Tady už vyhrajou a pojedou." Ale měli tu sezonu strašně nahoru dolů. Udělali dobré výsledky, v dalším kole nečekaně prohráli. Pan Výborný zná tu atmosféru klubu výborně, přišli výborní hráči, věřil jsem, že se to nastartuje. Jenže se to nestalo…
Ovlivňují poslední výsledky Sparty možná až přehnané ambice?
Těžko říct. Na jednu stranu bych se k tomu rád vyjádřil, na druhou si myslím, že to teď nemá moc cenu. Názory jsou různé, řeší se to každý rok a zatím výsledky nejsou. Něčím to bude, není to normální. Jsou tam strašně dobří hráči a na úspěch se čeká dlouho. Příčin bude víc.
Co říkáte na rozloučení Jaroslava Hlinky se Spartou?
Před pár dny jsem se potkali na pivu a popovídali jsme si. Jarda je pro mě pořád nesmírně kvalitní hráč, který by to zvládl kdekoliv. Měl jednu špatnou sezonu, to se stane každému. Jarda byl vždy rozdílový hráč a myslím, že by byl i dál. Věk nezastaví, tomu rozumím, ale hokejovými kvalitami je výjimečný. Je to na něm. Jestli bude mít chuť a bude se do toho chtít ponořit hlavou i tělem.
Doporučil byste mu případně EBEL ligu?
Strašně rád (úsměv). Hokej by si tam jako ofenzivní hráč užíval, byl by asi překvapený, jak kvalitní je to soutěž. Záleží na něm, má tři děti, taky se po světě naharcoval dost. Nevím, jestli by na to měl psychickou sílu.
Kanadské body se v EBEL honí snáz
Je ve vás stále zklamání po vyřazení Záhřebu ve čtvrtfinále?
Když sezona skončí vypadnutím, jste smutný, to je stejný ve všech soutěžích. Mrzelo nás to, nicméně z hlediska ambicí hodnotil klub sezonu jako úspěšnou. Pro Záhřeb to byl první rok po návratu z KHL, tvořil se úplně nový tým. Prošli jsme jednou krizí, kdy jsme nebodovali snad devětkrát v řadě. Nebýt této série, mohli jsme být možná výše.
Ve čtvrtfinále proti Linci jste vedli v sérii už 2:0, ale pak přišla dvě utkání, v nichž jste inkasovali osm gólů. Zlomilo vás to?
Zlomový byl pátý zápas v Záhřebu za stavu 2:2. Linec má v týmu spoustu kvalitních hráčů hlavně do koncovky. První utkání u nich jsme trochu ukradli, byli lepší. Doma jsme se dostali do vedení 2:0, ale v Linci to byl pokaždé stejný scénář, vlítli na nás a v páté minutě to bylo 0:3. Pátý zápas jsme prohráli v prodloužení, v šestém jsme přišli o náskok. Série byla vyrovnaná, ale střízlivýma očima nakonec spravedlivá.
Byla to úspěšná sezona i pro vás osobně? Vloni jste toho v extralize moc neodehrál a letos jste získal poprvé od juniorky 48 bodů.
Přemýšlel jsem, jestli jsem někdy tolik bodů udělal (úsměv). Ale musím říct, že ta soutěž je jiná. Určitě bych neřekl špatná, ale je otevřenější. Když udělá někdo v extralize 50 bodů, je v první pětce bodování, v EBEL to dokáže třeba 15 hráčů. Body se dělají snáz, ale samozřejmě jsem za ně rád. Po návratu z KHL do extraligy jsem si prošel zraněními, bylo těžké se pak pořádně prosadit. Uvítal jsem přesun do jiné soutěže.
Medveščak je na hokejové mapě zavedenou značkou, ale hokej v Chorvatsku pořád zní trochu zvláštně. Co jste si říkal při podpisu?
Spoustě lidí to zní jako exotická hokejová destinace, ale já jsem ten klub potkával v KHL. Znal jsem stadion, trochu město. Až tak exotické to pro mě proto nebylo. Sport se rozrůstá, platí to i pro hokej. Dříve si člověk ani hokej v Maďarsku nedovedl představit, dnes tam hrají Američané nebo Kanaďané, lidé chodí fandit. Medveščak už hokejovou tradici má.
Spolu s vámi přišlo před sezonou více než 20 nových hráčů, tým se stavěl na zelené louce. Měli jste zpočátku problémy se sehráním?
Samozřejmě, s tím jsme počítali. Někteří kluci hráli v EBEL ještě před vstupem Medveščaku do KHL a vloni se vrátili do známého prostředí. Pár hráčů zůstalo ještě z KHL, i když v ní nastupovali sporadicky. Poprvé jsme se viděli 1. srpna a všechno se dávalo dohromady. Dobrou práci odvedl generální manažer. Jen je trochu škoda, že v průběhu sezony odešli kanadští brankáři Drew MacIntyre, který dřív chytal za Lev Praha, a Kevin Poulin, ten byl potom na olympiádě. S nimi bychom byli silnější.
Horkokrevní "Jugoši" se baví hokejem
Jak jste si užíval pověstnou atmosféru na stadionu v Záhřebu?
Měli jsme největší návštěvy v soutěži, chodil na nás v průměru zhruba pět tisíc lidí (přesněji 4 948, průměr EBEL činí 3 216 diváků, pozn. red.). Jsou to prostě "Jugoši", jsou horkokrevní, zpívá se, fandí. Mají velké vlajky, pořád jedou chorály, baví se, jedí u toho popcorn. Bylo to pěkné.
Vypadá to trochu jinak než v extralize, že?
Je to jižanská atmosféra, blíží se to těm jejich basketům a podobně. Umějí si to užít, bylo to pozitivní. V okolí stadionu to žilo i po zápase.
Dříve byl Medveščak nechvalně proslulý zámořskými bitkaři, v roce 2016 kvůli tomu nedohrál přípravu v Litvínově. Platí to pořád?
Měli jsme takový multikulturní tým, ale gró tvoří Američané a Kanaďané. O nich se ví, že mají tvrdou hru. Někdy to doženou trochu do záludností, známe to z nároďáku. My jsme měli asi 12 zámořských hráčů, v EBEL lize je to všude. Proto je ta liga tvrdá, přímočará a živočišnější. Extraliga je proti ní hodně taktická, je to vidět na výsledcích.
V prosinci si při vašem utkání proti Bolzanu strhla dokonce rvačka v prostoru pro rozhovory. Vzpomínáte? Mělo to nějakou odezvu?
Ano, vzpomínám. Kluci se šťouchali už na ledě, po zápase šel jeden na rozhovor, druhý ho popíchl a pak se na sebe vrhli. Ale nebylo to nic, co bych nikdy nezažil. Možná se to v médiích více nafouklo.
V týmu jste měli hráče chorvatské národnosti. Jak na tom byli?
Spíše to byli hráči s chorvatskými pasy, ale narození třeba v Torontu nebo v Calgary. Povětšinou mají třeba rodiče z bývalé Jugoslávie, ale jsou to de facto Kanaďané. Z domácích Chorvatů vypadal výborně brankář Vilim Rosandič, který má bráchu (obránce Mislava) v Hradci, nebo útočník Ivan Jankovič. Zbytek Chorvatů byl spíš na trénink.
Hrál jste s Tomášem Kudělkou a Jozefem Balejem. Potěšilo vás to, přestože máte za sebou už více zahraničních angažmá?
Už jsem toho sjezdil docela hodně. Když jsem podepisoval, ani jsem pořádně nevěděl, kdo z Čechů v Medveščaku je. Měli jsme dobrou partu, Kanaďané byli dobří, chorvatští kluci taky fajn. Pokecat na pivu v češtině je hrozně příjemné, ale pro mě už to při výběru klubu není rozhodující.
Pohádka o Spartě se Netíkova nevyplnila
V KHL měl Medveščak finanční problémy, hráčům nechodily peníze včas. Stabilizoval se v EBEL? Bylo po této stránce vše v pořádku?
Já jsem to zažil ve Slovanu, o Medveščaku jsem věděl taky. V KHL byli vázaní na ruské peníze. Když jim nepřijdou, zabřednou do problémů. V minulosti to bylo třeba spojené s pádem rublu. Nepotkalo to jen Záhřeb. Zjišťoval jsem si situaci, ale rozpočet EBEL a KHL je nesrovnatelný. S rozpočtem v EBEL si poradí z vlastních zdrojů, letos to bylo v pořádku.
Proč jste se minulé léto rozhodl pro odchod z extraligy?
Když jsem se vracel z Ruska, chtěl jsem jako odkojený sparťan ve Spartě ještě něco vyhrát a třeba tam dohrát. Nicméně nejsem první ani poslední, komu se v hokejovém životě pohádky neplní. Proto jsem chtěl znovu do zahraničí a preferoval jsem EBEL. Jsou to hezké destinace, hraje se tam dobrý hokej. O Záhřebu jsem navíc věděl z KHL, byl mi sympatický.
Šla s vámi do Záhřebu i rodina?
Ano, moje paní byla těhotná, v Záhřebu jsme i odrodili, takže mám kluka z Chorvatska (úsměv). V tomhle to bylo fajn, vždycky se nám s rodinou na zahraničních angažmá líbilo a Záhřeb nebyl výjimkou. Je tam teplo, je to kousek k moři, byli jsme spokojení.
Jaké jsou další hokejové plány Tomáše Netíka?
Smlouvu jsem měl podepsanou na rok. Když jsem odjížděl, měl jsem pohovory s vedením, říkali mi, že byli spokojení a že by se mnou rádi dál jednali. Já se ničemu bránit nebudu, bude to jako každý rok. V EBEL mají kluby více času na podepisování hráčů. Já chci v hokeji pokračovat, začal mě více bavit. Uvidíme, rád bych v téhle soutěži hrál dál.
