reklama
 
 

Hokejová Sparta už není výjimečná. Zakopává o vlastní ambice, letos si pořádně namlátila

13. 3. 2018
Hokejová Sparta pádila za titulem, ale nedoklopýtala ani do čtvrtfinále.

Komentář - Třinečtí Oceláři vyhlíží mistrovský pohár sedm let, hradecký Mountfield si na něj ještě nesáhl, přestože v extralize funguje pátým rokem.

Tahle fakta o bohatých klubech kolují po daném regionu. Že v bitvě o trůn jedenáctým rokem selhává pražská Sparta, je s trochou nadsázky celorepublikové téma.

Rozebírají ho média, fanoušci a nakonec i ti, kterých se celý humbuk týká - zástupci milovaného i nenáviděného týmu od hráčů po majitele. Útok na titul někdy vyhlásí doslovně, jindy mu dají krycí název "nejvyšší ambice".

Problém tkví v tom, že Sparta oproti řadě sezon ze zářné minulosti nemá suverénně nejvyšší rozpočet v soutěži. Pořád sice patři k nejbohatší třetině, ale v ní rozhodně nevyčnívá. Mužstvo, jež zbylé favority kvalitou výrazně nepředčí, je pak pod neúměrným tlakem. 

Když sparťané skončí v semifinále, jde o neúspěch. Když vypadnou dřív, zaznívají dost nelichotivá slova - krach, selhání, blamáž. Aby týmy jako Kometa, Liberec, Hradec a Třinec schytaly podobně nekompromisní soudy, musí se hodně "snažit".

Sparta je zkrátka pojem. Ani nemusí mít oslnivý rozpočet, aby lidé sem tam říkali, že její nabídka se neodmítá.

Taková gloriola však není vždy ku prospěchu. Mnozí hráči pociťují větší slast, když porazí právě protivníky, co na prsou nosí ikonické "esko". Mají motivaci navíc.

Jindy ale silná značka pomáhá. Při shánění sponzorů, při lákání diváků. Letos jich do pražské O2 areny průměrně chodilo přes 8700, což je skvělé číslo, suverénně nejvyšší v extralize. Klub návštěvnost podporuje vzdáváním holdu armádě nebo záchranářům, bohulibostmi, jako je darování krve, chce mít přesah.

Většina rozpočtu ovšem nestojí na platících fanoušcích, nýbrž na sponzorech, kteří kasu zaplní zhruba ze čtyř pětin. Celková částka, kterou poskytnou, ale Spartě k nadvládě nestačí.

Klubová legenda Petr Bříza, jenž z pozice gólmana postupně povýšil až na majitele slavného celku, druhým rokem v nové roli nadále vchází do slepých uliček.

Kovaní sparťané - asistent trenéra Jaroslav Nedvěd a sportovní manažer Michal Broš - kýžený efekt nepřinesli. Špatnou sezonu neodvrátil ani tituly ověnčený kouč František Výborný, který na konci října nahradil Jiřího Kalouse.

Nevyšel pokus s cizincem v bráně. Fin Sami Aittokallio chytal obstojně, ale k ligové špičce nepatřil. Stejně jako jeho čeští předchůdci neutekl z Břízova stínu.

Tým letošním desátým místem zůstal daleko za svým potenciálem. Jako by nikdy v sezoně pořádně nezažehl motory. Potřebnou jiskru nedodaly ani posily na poslední chvíli jako Jan Buchtele a Michal Řepík. Lídři vesměs zklamali, kapitán Jaroslav Hlinka ztratil dech a končí.

Ze sportovního hlediska není na čem stavět, Sparta potřebuje najít tvář, jako ji měla za éry trenéra Josefa Jandače.

Ani on však během pěti let nenaplnil "nejvyšší ambice", byť jistý čas měl opravdu silnou finanční podporu od Sportovního holdingu Praha miliardáře Petra Speychala.

Titul vždy slavili jiní - kluby, které nemusely, ale mohly.

Zatímco pro fotbalovou Spartu je za současné konstelace poskakování mezi třetí až pátou příčkou ostudné, její hokejová sestra zhruba do těchto míst patří. Extraligová špička je ovšem tak vyrovnaná, že vyhrát může kdokoliv. I sparťané. Vláčení koule z neúměrných ambic jim ale nepomůže.

autor: Daniel Poláček | 13. 3. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama