Kompletní sezonu v extralize jste odehrál po patnácti letech. Jaká vaším pohledem byla?
Hodně specifická, hlavně kvůli koronaviru. Zvláštní sezona, její začátek se oddaloval, pak se přerušila. Řešily se finanční věci. Takhle jsem si ten návrat úplně nepředstavoval, ale co nadělám.
Musel jste si zvykat na jiný herní styl než v NHL?
To je asi úplně jedno, člověk si zvykne rychle. Nehrálo se, měli jsme dost prostoru na trénování, jezdili jsme i do Polska. Herní systém mi nedělal problém, to spíš zvyknout si na rozhodčí a jejich styl. Je po sezoně, tak snad se k tomu teď můžu vyjadřovat. (úsměv) Každý rozhodčí je nějaký, každý to píská úplně jinak. Byl to opravdu oříšek.
Čekal jste to?
Připravoval jsem se na to, mluvili o tom i kluci, kteří se z NHL vrátili dříve. Třeba Tomáš Plekanec mi před sezonou říkal, že budu koukat, že budu překvapený. Předčilo to moje představy. Musím říct, že někdy je to šílenství. Až tak bych to nazval.
Co přesně myslíte? To, jak rozhodčí v Česku posuzují fauly?
Myslím posuzování hokejových situací obecně, takové to čtení hry. Kdy se má hra nechat plynout, kdy je to faul. Připadá mi, že tady nikdo nečte hru. V play off nastolí jeden rozhodčí v jednom zápase něco, přijde druhý a je to jinak. V jednom zápase jsme rádi, že je to super, že to má správný náboj play off, jenže ve druhém jsme za to vylučovaní. To se zase píská každá blbost, každý náznak faulu. Hráč neví, co může a co ne, je to frustrující a ubírá to na kvalitě hokeje.
Radim Vrbata a Václav Nedorost z Mladé Boleslavi si stěžovali na rozhodčí nejen v kontextu jejich chyb ze sedmého semifinále v Třinci, ale také s ohledem na různý metr, jak tvrdíte vy.
Přesně tak. Na tom zápase jsem byl. Neslyšel jsem přesně, co se událo na střídačce mezi rozhodčím a trenérem Pavlem Paterou. Až na druhý den jsem o té dohře četl, šéf rozhodčích přiznal chyby, ale to už je pak s křížkem po funuse. Zvlášť po sedmém zápase, kdy vám doslova za kravinu vyhodí trenéra ze střídačky. (Rozhodčí se s Paterou nechtěl o situaci, po které trenér reklamoval faul, bavit. Patera ho potáhl za dres a byl vykázán na tribunu, pozn. red.)
Boleslavský trenér Patera se vztekal, že s ním sudí Oldřich Hejduk jednal arogantně, nebavil se s ním. Měl jste i vy podobné problémy právě v komunikaci s rozhodčími?
Ano. Když má rozhodčí respekt ke mně, mám respekt i já k němu. Pak je to úplně bez problémů. Ale když se někdo ke mně chová bez respektu, nemůže ho čekat ode mě. Chápu, že jsou to vypjaté situace a umím být horká hlava, ale pořád jsem kapitán týmu. Přijedu se rozhodčího na něco zeptat a on mě vyhodí. To pak nechápu, proč mám to céčko na dresu. Bavili jsme se s klukama, jestli je to dáno tím, že nejsou diváci. Že sudí nejsou pod tlakem a dělají si, co chtějí. Nevím, zaskočilo mě to.
Z NHL jste byl zvyklý na jiné zacházení?
Byl jsem tam dlouho, rozhodčí jsou tam víceméně pořád stejní a já jsem s nimi rostl. Někdy jsme samozřejmě vypěnili, ale pořád byl cítit vzájemný respekt. V průběhu hry tam s vámi rozhodčí mluví. Srazil jsem hráče v rohu, rozhodčí ode mě stál dva metry a říkal: "Dobře, Roman. To můžeš." Jindy zase zahlásil, že už to bylo moc, ať dávám pozor. Dostával jsem indicie, rozhodčí tam nechtějí zbytečně vylučovat. Řídí to tak, aby to diváky bavilo. Ne aby rozhodčí vylučoval a utvrzoval si moc.
Svědčí o této vaší nespokojenosti 75 trestných minut, které jste v základní části nasbíral? Nejvíce ve vaší dospělé kariéře.
Udělal jsem si to ze začátku, kdy jsem se s tím dost pral. Dostával jsem desítky, byl jsem vyloučený do konce zápasu. Bylo to za kecy. Ano, někdy jsem to přehnal a řekl jsem něco, co jsem říct neměl. Nebudu říkat, že jsem svatoušek. Byla na mě vidět frustrace. Z něčeho jsem byl rozladěný, každá akce vyvolá reakci. Ve druhé polovině sezony už jsem se zklidnil. Abych se ještě vrátil k začátku rozhovoru, nemusel jsem si zvykat až tolik na změnu herního stylu, ale na tohle. Nechci zase rozhodčím jen křivdit, je to těžká práce. S některými jsem měl nadstandardní vztah, s jinými jsme se bohužel vůbec nepohodli.
Hrál jste skoro 23 minut za zápas, více jste podporoval útok. Byla to jiná role, než jakou jste měl v předchozích letech v Dallasu, že?
Samozřejmě. Chci se hokejem trošku bavit, kvůli tomu jsem se vracel domů. Mám více prostoru, můžu podpořit útok. V NHL se více dbá na detaily, měl jsem vymezené mantinely, kam můžu a kam ne. To byla moje práce, za to jsem byl placený. Jsem rád, že v extralize si můžu něco dovolit a hrát hokej podle sebe.
Pro web Bez frází jste před dvěma lety vzpomínal, že když jste v NHL vymýšlel na ledě něco navíc, skončilo to pak třeba těžkým zraněním.
To je pravda. (smích) Nemůžu se pouštět do velkých akcí, protože se mi to většinou vymstilo, a ne málo.
V předkole jste s Vítkovicemi vedli nad Brnem 2:0, ale sérii jste ztratili. Mluvil jste o tom, jaká je to škoda, Kometa prý byla hratelná. Pak proti Třinci ve čtvrtfinále nevyhrála ani jednou, myslíte, že byste Oceláře potrápili více?
To nevím, jestli bychom je více potrápili. Ale rozhodně jsem to chtěl zkusit a proti Třinci si zahrát. Bylo by skvělé, kdyby se utkaly kluby, které k sobě mají geograficky blízko, které jsou rivaly. Rozhodly detaily, Brno si postup přes nás zasloužilo, otočilo sérii. Nalijme si čistého vína, Třinec porazil každého a stal se mistrem. Ale play off je nevyzpytatelné, třeba bychom něco dokázali.
Neměl jste vzhledem ke všem okolnostem v průběhu sezony myšlenky, že to zabalíte?
Nebudu lhát, takové myšlenky tam byly. Sezona byla těžká, do představy, že se hokejem doma budu bavit, to mělo hodně daleko. Když pořád jen trénujete a nevíte, co bude. Pak se začne bez fanoušků. Jedno s druhým, jako kapitán jsem musel řešit i jiné nepříjemné věci, do kterých jsem byl trochu zatažený. Překvapilo mě to, ale to bych nerad více rozebíral.
Ale zlomil jste to, sezonu jste dohrál a chystáte se na další.
Ano, nakonec to šlo. Ve druhé polovině se zlepšily výsledky, hráli jsme jinak jako tým. Člověk se na stadion více těšil. Na druhou stranu jsem si myslel, že budu mít v Česku více času na rodinu, ale nakonec jsme hráli obden. Stejně jako v NHL. Doufám, že příští sezona už bude normální.
Jak jste na tom v čerstvých 35 letech zdravotně?
Koncem ledna jsem si natrhl sval, to mě trochu zbrzdilo. Jinak jsem se po fyzické stránce cítil dobře. Příští sezonu určitě zvládnu, nebál bych se, že ne. (úsměv)
Jak si po sezoně užíváte volna?
Moc ne, doteď pořád nebylo co dělat. Už po týdnu, kdy jsme skončili, jsem se vydal do posilovny. Víceméně už se zase připravuju. Zlepšuje se počasí, udělal jsem něco na zahradě kolem domu a trávím čas s rodinou. Pořídili jsme si nového pejska, staráme se o něj. Mám dost volného času.
Zajímalo vás vůbec vyvrcholení extraligového play off?
Přiznám se, že jsem na to moc nekoukal, ale jak jsem říkal, měl jsem možnost vidět sedmý zápas semifinále mezi Třincem a Mladou Boleslaví přímo v hale. Z finále jsem stihl v televizi jen konec. To rozhodující semifinále se mi až tak nelíbilo, ale nervozita z obou stran byla pochopitelná, šlo o postup. Dopadlo to pro Třinec dobře, vyhrál 2:0.
Když jste byl v hale jako třinecký host, přál jste tedy více Třinci?
Pořád znám více kluků z Třince než z Mladé Boleslavi. Proto jsem to přál Třinci i potom ve finále, aby pohár zůstal v našem koutě republiky.
