Peking - Devětadvacáté letní olympijské hry jsou minulostí.
Čína je nyní mocností nejen hospodářskou, ale i sportovní. Získala nejvíce zlatých medailí a splnila si sen o předstižení Spojených států i Ruska.
A její vláda si může oddechnout.
Mimořádně sledovanou olympiádu nenarušil žádný závažný problém, nevyskytly se větší problémy s organizací, neodehrál se žádný spektakulární teroristický útok a oproti očekávání sportovcům ani divákům hry nezkazil smog a znečištěné ovzduší.
- Přečtěte si: Je konec. Čína porazila svět, má 51 zlatých medailí
Čínský režim chtěl olympiádou přesvědčit svět, že se vzestupu země mezi největší globální supervelmoci nemusí bát. Předvést všem, jak je Čína dnes vyspělá a má na to, aby uspořádala olympiádu stejně dobře jako Amerika, Evropa nebo Austrálie. Ne-li dokonce lépe.
To se jí v mnoha ohledech podařilo a členové přípravného výboru londýnské olympiády v roce 2012 se už nechali slyšet, že budou mít co dělat, aby udrželi Pekingem nastavenou úroveň. Totéž řekl i bývalý britský premiér Tony Blair.
Investice přes 40 miliard dolarů se promítly do kvalitních sportovišť. Samotní sportovci si v Pekingu pochvalovali vše - od sportovních hal a závodišť až po bydlení v olympijské vesničce.
Průběh olympiády nic mimořádného nenarušilo. Problémem pro organizátory i vládu byly snad jen vražda dvou příbuzných trenéra amerického mužského volejbalového týmu na pekingské ulici a kritika za cenzuru internetu.
Cenzura ale vadila hlavně novinářům, sportovci nebo diváci si příliš nestěžovali.
Ani obávaný smog nakonec kvalitu závodů neohrozil.
- Dále čtěte: Živě z Pekingu: V největší ocelárně zavládlo ticho
- Původní reportáže z Číny: Co jste o olympiádě nemohli číst jinde
Drastická opatření v podobě omezení počtu automobilů na silnicích a zastavení provozu továren se vyplatila. Když se přidal vítr a déšť v úvodu her, očekávaná smogová deka se rozplynula.
Například známý etiopský vytrvalec Haile Gebrselassie přiznal, že udělal chybu, když se v obavách ze smogu nepřihlásil na startovní listinu maratónu.
Otázkou je, zda se Pekingu, který ještě před několika lety patřil mezi nejznečištěnější města planety, podaří kurs udržet nebo zda zlepšení souviselo jen s olympiádou.
Zklamáni jsou ti, kteří očekávali, že se olympiáda stane místem rozsáhlých protestů proti porušování lidských práv čínským režimem. Žádný z více než deseti tisíc soutěžících sportovců se veřejně v době olympiády k lidským právům nevyjádřil.
Komunistický aparát si ale vše ohlídal a nenechal nikoho na pochybách, že kvůli tomu se o uspořádání her skutečně neucházel.
Protesty zůstaly omezeny jen na nepočetné skupinky západních protibetských aktivistů, kteří na chvíli rozvinuli tibetské vlajky a nápisy, propagující nezávislost Tibetu.
Policisté je rychle odklidili z dohledu, stejně tak jako několik místních Číňanů, kteří chtěli upozornit na ústrky ze strany úřadů. Například na likvidaci svých domovů kvůli olympijské výstavbě.
Žadatelé sice mohli oficiálně žádat povolení k demonstracím ve třech pekingských parcích, ale všechny žádosti úřady zamítly.
Málokdo očekává, že v době „poolympijské" se mnoho změní. Že vláda přehodnotí politiku vůči tibetské nebo ujgurské menšině, zmírní cenzuru internetu a médií nebo že připustí omezení role komunistické strany.
„Nikdo z vedoucích čínských představitelů si nebude zahrávat s myšlenkou, že se stane jejím hrobařem. Že strana přijde o mocenský monopol a kontrolu nad vším, co se v zemi děje," řekl agentuře Reuters tchajwanský politolog Kchou Čchien-wen.
Někteří ekonomové tvrdí, že země nyní může mít problémy udržet si vysoký hospodářský růst z posledních let.
Prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge září nad právě skončenou olympiádou spokojeností. Všechno se uskutečnilo tak, jak bylo naplánováno.
A naposledy odmítl kritiku za to, že hry pořádala země, v níž vládne totalitní systém.
„Mezinárodní olympijský výbor není politickou organizací. Nemůže tlačit státy k politickým změnám, ani vyřešit všechny problémy a bolavá místa světa," uvedl Rogge, který nyní nepochybuje o tom, že přidělit hry Číně bylo dobrým rozhodnutím.
Jedna ostuda ale Číně přece jen hrozí. Pokud se potvrdí podezření, že šestnáctiletým čínským gymnastkám je ve skutečnosti jen čtrnáct a někdo zfalšoval jejich údaje.
